Bobrůvka

Světoznámá mineralogická lokalita

Obec Bobrůvka je jednou z nejstarších obcí v oblasti. Nachází se ve východní části Vysočiny, ve svazku obcí regionu Novoměstsko, v pomyslném středu trojúhelníku Bystřice nad Pernštejnem, Velkého Meziříčí a Nového Města na Moravě, v krásném lesnatém kraji plném rybníků. Okolí Bobrůvky je především pro rekreanty z Brna velmi klidnou oblastí na krásné procházky v rozsáhlých houbařských lesích. Historickou část obce tvoří rozlehlé statky na půdorysu lichoběžníku, s budovami uzavírajícími dvůr. Nejstarší památkou je kostel sv. Bartoloměje z 2. poloviny 12. stol. Nedaleko kostela se nachází  světoznámá mineralogická lokalita, přírodní památka Ouperek  na vrchu Hopperek s výskytem velkého množství pegmatitových žil a čoček, obsahujících krásné ukázky vzácných minerálů a drahých kamenů. Na chráněné lokalitě Ouperek je sběr minerálů zakázán, ale v okolí Bobrůvky najdeme mnoho dalších lokalit, kde především po orbě a po dešti je možné najít např. brookit, anatas, apatit, citrín, křišťál, záhnědu, morion, turmalín aj. V oblasti se kopaly krystaly záhnědy s váhou až  50 kg.

Historie obce Borůvky:  ( převzato od  Martina Bureše)

Nejstarší zpráva o Bobrůvce je z roku 1262, kdy daroval Smil z Lichtenburka žďárskému klášteru manželčinu ves „Cappil Bobrowe“ s neosídleným okolím. Eliška byla dcerou Přibyslava z Křížanova, jednoho z prvních kolonizátorů celé zdejší oblasti. Sestrou Elišky byla sv. Zdislava, provdaná za Havla z Lemberka a Eufemie manželky Bočka z Obřan – zakladatele žďárského kláštera. Podle dohledaných údajů měla ves už 127 obyvatel. Kostel sv. Bartoloměje byl založen zřejmě současně s osadou „Cappil Bobrowe“ v období let 1240 až 1262 pravděpodobně vladyky z Bobrůvky.

V roce 1390 připomíná se Václav z Bobrůvky (zřejmě vladyka), který byl notářem Jana z Meziříče. Jeho syn Zikmund z Bobrůvky jako svědek jisté soudní při v roce 1437 užívá rodovou pečeť. Znakem pečeti je stojící pes a kolem znaku je v jazyce českém psáno „Pečeť Sigmunda z Bobrowki“. Znak pánů z Bobrůvky přešel i do pečeti obce Bobrůvky, která je uložena v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Vladyckým sídlem a pozdější rychtou byl pravděpodobně nynější dům číslo 1, který býval vždy zděný, kdežto ostatní stavení byla dřevěná.

Po roce 1444 svobodný vladycký rod vymírá. V roce 1476 patřila již vesnice žďárskému klášteru. Dle zápisu z urbáře z r. 1483 zde mimo svobodné rychty a kostelního statku bylo 19 gruntovních usedlostí. Obec ročně odváděla klášteru 5 kop, 28gr., 1 den úroku a 20 slepic. Klášteru nerobotovali, pouze snad pánu opravnímu (rychtě). V roce 1597 opat žďárského kláštera Bobrůvky i sousední dvůr v Radešíně prodal panu Samuelovi Radešínskému z Radešovic. Od něj pak v roce 1607 koupil celé radešínské panství i s Bobrůvkou kníže kardinál František z Dietrichštejnů – biskup olomoucký. V této době zde byla zákupní rychta, 19 sedláků a 2 chalupníci. Kníže Maxmilián z Dietrechštejnu pak v roce 1638 prodal radešínské panství i s Bobrůvkou zpět cisterciáckému klášteru ve Žďáře. K roku 1664 je doložen seznam gruntů a obyvatel po těžkých dobách třicetileté války, kdy zde bylo pouhých 96 obyvatel.

V roce 1775 se z nařízení zemského gubernia seskupili mlynáři z Bobrové a okolí do samostatného mlynářského cechu v Horní Bobrové. Členy byli i Mikuláš Straka a Václav Klíma, mlynáři z Bobrůvky. Po roce 1784 byl z majetku zrušeného žďárského kláštera utvořen tzv. náboženský fond panství žďárského, k němuž vesnice patřila. Od roku 1826 byl tento fond spojen s tzv. c.k. zcizovací komisí státních statků a panství Radešín, jemuž Bobrůvka podléhala, bylo prodáno panu Františku Schneidrovi. V roce 1850 byla utvořena místní obec s 344 obyvateli a zvolen první starosta (Jan Černý,č. p. 4). Dle sčítání v roce 1880 zde bylo 67 domů a 455 obyvatel (zřejmě nejvyšší počet obyvatel v historii obce) .

1. světové války se zúčastnilo 99 občanů, z nichž 15 se stalo její obětí a 5 bylo v ruských legiích.
2. Světová válka skončila smrtí 25 osob z Bobrůvky po udání několika Rusů gestapu, kteří utíkali za zajateckých táboru a ukrývali se za podpory místních obyvatel v lesích v zemljankách.

   

Historie kostela Sv. Bartoloměje:

Kostel v Bobrůvce je zasvěcen sv. Bartoloměji a je jedním z nejstarších ve zdejším kraji. Dá se předpokládat, že byl založen vladyky z Bobrůvky a podle dochovaných stavebních prvků pochází snad i z druhé poloviny 12. století. Kolem kostela je odpradávna hřbitov obehnaný zdí. Kostel byl od svého vzniku farním, v 15. a 16. století byl kostel husitským a postupně českobratrským. V době pobělohorské, v roce 1625, byl českobratrský farář vypovězen a kostel vypálen spolu s farou. Po dobu 70-ti let byl bez střechy ponechán svému osudu. V roce 1696 byl kostel renovován a v roce 1704 zde byly znovu zahájeny bohoslužby, ale už katolické. Kostel se stal filiálním kostela hornobobrovského a od roku 1922 patří k moravecké farnosti.

Kněžiště kostela je gotické, zakončené 5-ti stranami osmiúhelníka, zvenčí podepřené gotickými podpěrami. Z původních raně gotických oken se zachovala pouze dvě. Vchod od postranních dveří z jihu je opatřen mramorovým portálem a pochází z druhé poloviny 12. století. Podle památkářů je jedinečnou památkou tohoto druhu z oné doby na Vysočině.

Po vypálení byl v letech 1696 až 1704 kostel renovován. Věž byla opatřena dřevěným nejvyšším patrem a dvojitou barokní bání. Spadená původní gotická klenba nad chrámovou lodí byla nahrazena dřevěným trámovým stropem. Zřízen byl hlavní oltář a kazatelna v čistém barokním slohu a boční oltář na pravé straně. Obraz na hlavním oltáři maloval brněnský malíř Ferdinand Licht.

V roce 1930 byla provedena velká oprava kostela. Při ní byly nalezeny a restaurovány zbytky původních maleb (většinou z doby husitské) a výklenků. Bylo také zjištěno, že současná podlaha kostela je provedena na zbytcích rumiště po díle zkázy z let 1625–1696. Původní podlaha kostela byla asi o 1/2m níže oproti současnému stavu. Kostel tedy doslova povstal jak bájný Phoenix „z popela“.

V Bobrůvecké kronice z roku 1930 str. 166 se píše: „Spjata jest historie kostela s osudy zdejšího lidu. Kéž kostel ten jest zdejšímu lidu připomínkou zápasu předků za svobodu ducha a historie jeho pobělohorská ukazovatelem za dokonalejší mravní snažení, za srovnání české povahy v hesle: „V poznané pravdě setrvati“.

V roce 1935 byla kostelní věž vybavena hodinami, které zakoupila Marie Veselá z vlastních prostředků. V témže roce z jejího daru bylo instalováno elektrické osvětlení v kostele.

Velké opravy a modernizace se dočkal kostel se hřbitovem za dob současného duchovního pastýře p. Josefa Valeriána, který je správcem moravecké farnosti od 23.5.1976. V roce 1981 byly pořízeny nové hodiny na elektrický pohon, v roce 1982 pořízena nová elektroinstalace, omítka, nahrazení nepoužitelných starých lavic novými židlemi, v roce 1983 vykopána studna a zřízena toaleta, v roce 1984 byly mědí oplechovány vstupní kostelní dveře a byla provedena elektrizace zvonů firmou Dvořák Vyškov. Od 9.5. do 27.8. 1988 probíhala generální oprava kostela, tzn. sundání a renovace báně a kříže, výměna pobití celé střechy a věže z ocelového plechu za plech měděný, výměna šindele na zvonici, pořízeny nové okenice.

Kostel je státem chráněnou památkou.