• Menu
  • Menu
Kostel Sv. Bartoloměje Bobrůvka

Bobrůvka

Jan Schlitz

Světoznámá mineralogická lokalita

Obec Bobrůvka je jednou z nejstarších obcí v oblasti. Nachází se ve východní části Vysočiny, ve svazku obcí regionu Novoměstsko, v pomyslném středu trojúhelníku Bystřice nad Pernštejnem, Velkého Meziříčí a Nového Města na Moravě, v krásném lesnatém kraji plném rybníků. Okolí Bobrůvky je především pro rekreanty z Brna velmi klidnou oblastí na krásné procházky v rozsáhlých houbařských lesích. Historickou část obce tvoří rozlehlé statky na půdorysu lichoběžníku, s budovami uzavírajícími dvůr. Nejstarší památkou je kostel sv. Bartoloměje z 2. poloviny 12. stol. Nedaleko kostela se nachází  světoznámá mineralogická lokalita, přírodní památka Ouperek  na vrchu Hopperek s výskytem velkého množství pegmatitových žil a čoček, obsahujících krásné ukázky vzácných minerálů a drahých kamenů. Na chráněné lokalitě Ouperek je sběr minerálů zakázán, ale v okolí Bobrůvky najdeme mnoho dalších lokalit, kde především po orbě a po dešti je možné najít např. brookit, anatas, apatit, citrín, křišťál, záhnědu, morion, turmalín aj. V oblasti se kopaly krystaly záhnědy s váhou až  50 kg.

Citrín Bobrůvka
Citrín Bobrůvka

Historie obce Borůvky:  ( převzato od  Martina Bureše)

Nejstarší zpráva o Bobrůvce je z roku 1262, kdy daroval Smil z Lichtenburka žďárskému klášteru manželčinu ves “Cappil Bobrowe” s neosídleným okolím. Eliška byla dcerou Přibyslava z Křížanova, jednoho z prvních kolonizátorů celé zdejší oblasti. Sestrou Elišky byla sv. Zdislava, provdaná za Havla z Lemberka a Eufemie manželky Bočka z Obřan – zakladatele žďárského kláštera. Podle dohledaných údajů měla ves už 127 obyvatel. Kostel sv. Bartoloměje byl založen zřejmě současně s osadou “Cappil Bobrowe” v období let 1240 až 1262 pravděpodobně vladyky z Bobrůvky.

V roce 1390 připomíná se Václav z Bobrůvky (zřejmě vladyka), který byl notářem Jana z Meziříče. Jeho syn Zikmund z Bobrůvky jako svědek jisté soudní při v roce 1437 užívá rodovou pečeť. Znakem pečeti je stojící pes a kolem znaku je v jazyce českém psáno “Pečeť Sigmunda z Bobrowki”. Znak pánů z Bobrůvky přešel i do pečeti obce Bobrůvky, která je uložena v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Vladyckým sídlem a pozdější rychtou byl pravděpodobně nynější dům číslo 1, který býval vždy zděný, kdežto ostatní stavení byla dřevěná.

Po roce 1444 svobodný vladycký rod vymírá. V roce 1476 patřila již vesnice žďárskému klášteru. Dle zápisu z urbáře z r. 1483 zde mimo svobodné rychty a kostelního statku bylo 19 gruntovních usedlostí. Obec ročně odváděla klášteru 5 kop, 28gr., 1 den úroku a 20 slepic. Klášteru nerobotovali, pouze snad pánu opravnímu (rychtě). V roce 1597 opat žďárského kláštera Bobrůvky i sousední dvůr v Radešíně prodal panu Samuelovi Radešínskému z Radešovic. Od něj pak v roce 1607 koupil celé radešínské panství i s Bobrůvkou kníže kardinál František z Dietrichštejnů – biskup olomoucký. V této době zde byla zákupní rychta, 19 sedláků a 2 chalupníci. Kníže Maxmilián z Dietrechštejnu pak v roce 1638 prodal radešínské panství i s Bobrůvkou zpět cisterciáckému klášteru ve Žďáře. K roku 1664 je doložen seznam gruntů a obyvatel po těžkých dobách třicetileté války, kdy zde bylo pouhých 96 obyvatel.

V roce 1775 se z nařízení zemského gubernia seskupili mlynáři z Bobrové a okolí do samostatného mlynářského cechu v Horní Bobrové. Členy byli i Mikuláš Straka a Václav Klíma, mlynáři z Bobrůvky. Po roce 1784 byl z majetku zrušeného žďárského kláštera utvořen tzv. náboženský fond panství žďárského, k němuž vesnice patřila. Od roku 1826 byl tento fond spojen s tzv. c.k. zcizovací komisí státních statků a panství Radešín, jemuž Bobrůvka podléhala, bylo prodáno panu Františku Schneidrovi. V roce 1850 byla utvořena místní obec s 344 obyvateli a zvolen první starosta (Jan Černý,č. p. 4). Dle sčítání v roce 1880 zde bylo 67 domů a 455 obyvatel (zřejmě nejvyšší počet obyvatel v historii obce) .

  1. světové války se zúčastnilo 99 občanů, z nichž 15 se stalo její obětí a 5 bylo v ruských legiích.
  2. Světová válka skončila smrtí 25 osob z Bobrůvky po udání několika Rusů gestapu, kteří utíkali za zajateckých táboru a ukrývali se za podpory místních obyvatel v lesích v zemljankách.
    Kostel Sv. Bartoloměje Bobrůvka
    Kostel Sv. Bartoloměje Bobrůvka

Historie kostela Sv. Bartoloměje:

Kostel v Bobrůvce je zasvěcen sv. Bartoloměji a je jedním z nejstarších ve zdejším kraji. Dá se předpokládat, že byl založen vladyky z Bobrůvky a podle dochovaných stavebních prvků pochází snad i z druhé poloviny 12. století. Kolem kostela je odpradávna hřbitov obehnaný zdí. Kostel byl od svého vzniku farním, v 15. a 16. století byl kostel husitským a postupně českobratrským. V době pobělohorské, v roce 1625, byl českobratrský farář vypovězen a kostel vypálen spolu s farou. Po dobu 70-ti let byl bez střechy ponechán svému osudu. V roce 1696 byl kostel renovován a v roce 1704 zde byly znovu zahájeny bohoslužby, ale už katolické. Kostel se stal filiálním kostela hornobobrovského a od roku 1922 patří k moravecké farnosti.

Kněžiště kostela je gotické, zakončené 5-ti stranami osmiúhelníka, zvenčí podepřené gotickými podpěrami. Z původních raně gotických oken se zachovala pouze dvě. Vchod od postranních dveří z jihu je opatřen mramorovým portálem a pochází z druhé poloviny 12. století. Podle památkářů je jedinečnou památkou tohoto druhu z oné doby na Vysočině.

Po vypálení byl v letech 1696 až 1704 kostel renovován. Věž byla opatřena dřevěným nejvyšším patrem a dvojitou barokní bání. Spadená původní gotická klenba nad chrámovou lodí byla nahrazena dřevěným trámovým stropem. Zřízen byl hlavní oltář a kazatelna v čistém barokním slohu a boční oltář na pravé straně. Obraz na hlavním oltáři maloval brněnský malíř Ferdinand Licht.

Kostel Sv. Bartoloměje Bobrůvka
Kostel Sv. Bartoloměje Bobrůvka

V roce 1930 byla provedena velká oprava kostela. Při ní byly nalezeny a restaurovány zbytky původních maleb (většinou z doby husitské) a výklenků. Bylo také zjištěno, že současná podlaha kostela je provedena na zbytcích rumiště po díle zkázy z let 1625–1696. Původní podlaha kostela byla asi o 1/2m níže oproti současnému stavu. Kostel tedy doslova povstal jak bájný Phoenix „z popela“.

V Bobrůvecké kronice z roku 1930 str. 166 se píše: „Spjata jest historie kostela s osudy zdejšího lidu. Kéž kostel ten jest zdejšímu lidu připomínkou zápasu předků za svobodu ducha a historie jeho pobělohorská ukazovatelem za dokonalejší mravní snažení, za srovnání české povahy v hesle: „V poznané pravdě setrvati“.

V roce 1935 byla kostelní věž vybavena hodinami, které zakoupila Marie Veselá z vlastních prostředků. V témže roce z jejího daru bylo instalováno elektrické osvětlení v kostele.

Velké opravy a modernizace se dočkal kostel se hřbitovem za dob současného duchovního pastýře p. Josefa Valeriána, který je správcem moravecké farnosti od 23.5.1976. V roce 1981 byly pořízeny nové hodiny na elektrický pohon, v roce 1982 pořízena nová elektroinstalace, omítka, nahrazení nepoužitelných starých lavic novými židlemi, v roce 1983 vykopána studna a zřízena toaleta, v roce 1984 byly mědí oplechovány vstupní kostelní dveře a byla provedena elektrizace zvonů firmou Dvořák Vyškov. Od 9.5. do 27.8. 1988 probíhala generální oprava kostela, tzn. sundání a renovace báně a kříže, výměna pobití celé střechy a věže z ocelového plechu za plech měděný, výměna šindele na zvonici, pořízeny nové okenice.

Kostel je státem chráněnou památkou.

Jan Schlitz
Jan Schlitz

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *