Cesta do Campo Grande
Nasnídali jsme se v šest ráno a cca za hodinu vyrazili autem do města Corumbá, kde nás čekala jedna noc. Cestou jsme zastavovali a pozorovali zvířata – samozřejmě nejvíc kapybary a kajmany, ale také čápa jabiru s černou hlavou, který je symbolem Pantanalu. Cestou jsme se stavili na farmě Caimasul, kde chovají kajmany na maso a kůži. Douglas tady nakoupil kajmaní karbanátky, které jsme pak měli k večeři.
V Corumbá jsme bydleli v hostelu Road Riders – sice jsme na pokoji měli 4 palandy, ale bydleli jsme tam sami, přístup jsme měli na balkón s hezkým výhledem. Hned po příjezdu jsme vyrazili na oběd, ale Douglas nemohl najít hospodu, kam nás chtěl vzít, takže nakonec nějakou našel Miloš a dovedl nás tam. Byla opět bufetového typu, takže jsme si každý našel, na co jsme měli chuť.
Po odpočinku na pokoji (bylo opět neskutečné vedro) jsme si šli půjčit kajaky. Já jsem jela s Milošem, Freda a Doug měli každý svůj. Naštěstí voda byla klidná, takže pádlování nebylo zas až tak náročné. Uvažovali jsme, jestli to vezmeme až do Bolívie, která byla vzdálená jen asi 8km, ale nakonec jsme se spokojili s kratší vzdáleností. Při zpáteční cestě jsme trochu zmokli, ale šlo opravdu jen o pár kapek. Když jsme vrátili kajaky, šli jsme se projít městem a pak počkali na pokoji, než nám majitel hostelu připraví barbecue – klobásu a kajmaní hamburgery.
Celou noc pršelo. Snídani jsme měli naplánovanou na pátou hodinu, protože nás čekala dlouhá cesta zpět do Campo Grande. Tentokrát jsme nechtěli jet po hlavní silnici, ale přímo Pantanalem. Déšť bohužel neustával a my jsme se dostali do místa, kde přes silnici prostě tekla řeka – jedno auto už bylo před námi uvízlé. Douglas šel zjistit podrobnosti a vrátil se s tím, že nemá cenu tudy pokračovat, že takových míst je po cestě víc a navíc jsou v silnici velké díry, kde snadno zapadneme. Takže jsme se otočili, vrátili skoro až do Corumbá, kus jeli po hlavní silnici a na vedlejšku zabočili až o kus později. Douglas tuto cestu vůbec neznal, takže navigoval Miloš podle mobilu. Celou cestou pršelo, což znamenalo, že jsem toho moc neviděla, protože stěrač na mojí straně kupodivu nefungoval.
Když jsme se opět vrátili na cestu přímo Pantanalem, zastavovali jsme vždy, když jsme u cesty viděli nějaké zajímavé zvíře nebo ptáka. Jakmile jsme přibrzdili, hned bylo auto plné komárů. Vzhledem ke stavu našeho auta nás dost pobavilo, když Douglas říkal, ať nemlátíme v autě komáry, že by tam mohly být fleky. A taky ocenil, že nemáme snubáky, protože prý bychom mohli rozbít okénko, pokud bychom chtěli komára zabít na skle.
Autem jsem dojeli k přívozu, který nás převezl na druhou stranu řeky. Za chvíli jsme se dostali na odbočku u Fazendy Sao Joao. O kousek dál jsme si na jiné fazendě dali oběd – a spolu s námi i ochočený papoušek ara zelenokřídlý. Pak jsme ještě zajeli k našemu prvnímu hotelu tady v Pantanalu vyzvednou Fredova zapomenutá sluchátka.
Campo Grande
V Campo Grande jsem plánovali jet přímo na letiště. Letělo nám to totiž druhý den ve čtyři ráno a nechtělo se nám tak platit za hotel, když bychom tam toho stejně moc nenaspali. Takže jsme noc chtěli přečkat na letišti. Asi deset minut před příjezdem nám však Douglas sdělil, že za ním do Campo Grande přijede jeho žena a že budou spát u jeho švagrové, která nás zve všechny na večeři.
Takže jsme vyrazili do pravé brazilské domácnosti. Sára s Markem byli moc příjemní. Sára nám hned dala ručníky, abychom se mohli vysprchovat a zbytečně si nezamokřili ty svoje. Freda dojel s Douglasem pro piva. Celý večer jsme strávili sranda-konverzací. Sára si mě oblíbila a neustále mi něco vyprávěla, ukazovala mi fotky celé svojí rodiny a popisovala, kde pracuje a chlubila se svojí kuchyní. Mluvila celou dobu jen portugalsky, takže jsme se fakt všichni bavili. Večeře byla výborná – na stůl nanosili několik hrnců s rýží, masem, fazolemi, zeleninou, maniokem. K pití byl čerstvě vymačkaný ananasový džus a piva. Jako dezert kokosová kaše s kondenzovaným mlékem.
Už jsme se chtěli loučit, ale Doug nás zavedl do pokojíku, kde byl gauč a na zemi matrace s tím, že tam máme přespat a že on nás ráno ve dvě odveze na nedaleké letiště. Nakonec jsme tak zažili moc prima autentický večer místo toho, abychom lelkovali x hodin na letišti.
Přidat komentář