NP Jericoacoara
Budíček jsme měli ve 2:30 hod. a Douglas nás odvezl na cca 2km vzdálené letiště. Let s aerolinkou GOL byl naplánován na 4:20 hod. ( 2.860,-Kč). Letěli jsme přes Sao Paulo do Jericoacoary na severu moře. K moři jsme přiletěli v poledne a vzali si sdílené taxi, protože tady uber nejezdil (cena byla na naše poměry dost vysoká – 75 reaálů na osobu). Taxikář nám zastavil v turistických informacích, kde jsme museli zaplatit pobytovou taxu 30 reálů na osobu a pak jsme už pokračovali do národního parku Jericoacoara. Nejdřív jsme sice jeli po klasické cestě, ale pak jsme už vjeli do písku a projížděli kolem dun, než jsme se dostali do městečka, kde jsme měli zamluvené ubytování přes booking.com na další 4 noci. Náš apartmán v Casa Bougainvilla (980,-Kč/4 noci/osoba) byl v prvním patře a jeho součástí byla i malá kuchyňka. Chvilku nám trvalo, než jsme vykomunikovali předání klíčů, ale nakonec se povedlo. Obecně jsme zjistili, že místní rádi komunikují přes whats up.
Duna por Sol
V celém městě byl na ulicích jen písek, kruhový objezd byl tvořený tak, že v jeho středu byla prostě vyšší vrstva písku. Zašli jsme si na oběd a dali si capirinhu. Protože vyhlášený západ slunce z jedné vysoké duny jsme už tento den nestíhali, prošli jsme se po okolních dunách, kde nás doprovázeli oslíci a krávy. Foukal silný vítr, ale bylo krásně teplo. Došli jsme až na Dunu por Sol a pak pokračovali zpátky do města, kde jsme si na pláži dali drinky v restauraci, kde hrála i živá hudba. Atmosféra v městečku byla nádherná – v každé druhé hospodě hrála živá hudba.
Buginou duny a laguny
Ke snídani jsme si udělali toasty. Předchozí den jsme si u jedné z místních agentur zamluvili výlet na bugině za 400 reálů pro všechny (Lado Leste). Řidič nás měl vyzvednout ráno v 9 před ubytováním. Protože bylo 9:20 hod. a řidič nikde, vydala jsem s Milošem k agentuře a Freda zatím čekal u apartmánu, kdyby se bugina přeci jen objevila. V agentuře nám řekli, že řidič dávno vyjel, ale nemůže nás najít. Nějak jsme ho nanavigovali a za chvilku už i s Fredou dorazil před agenturu.
Jízda buginou byla parádní – jezdili jsme mezi dunama i po pobřeží kolem moře. První zastávku jsme udělali u místní atrakce – křivého stromu Arvore da Preguica. Po další zastávce u laguny Buraco Azul jsme pokračovali do Lagoa de Paraiso – nádherné laguny, kde jsme měli asi 2,5 hodiny volno. Poodešli jsme od lidí a za chvíli jsme byli skoro sami. Dali jsme si kokosovou vodu, vykoupali se, odpočinuli si ve všude přítomných hamakách. Před odjezdem jsme si chtěli dát nějaký drink, ale trvalo snad půl hodiny, než nás někdo obsloužil.
Přes písečné duny jsme se vrátili do města a v pět vyrazili na Duna por Sol na západ slunce. Rozhodně jsme tam nebyli sami, ale nebylo to vlastně vůbec nepříjemné. Prodávali se tam z pojízdných stánků drinky, hrála hudba a lidi se bavili. Západ slunce se vydařil a pak se všichni postupně vraceli do centra. Večeři jsme si dali ve výborné arabské restauraci, koupili jsme si víno a šli hrát na pokoj karty. Víno nám moc nechutnalo a skoro všechny hry vyhrál Miloš.
Přidat komentář