• Menu
  • Menu

Brazílie – leden 2021 – 5.část

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Brazílie » Brazílie – leden 2021 – 5.část

Tour po Pantalu

Kolem páté ráno si jeden z pasažérů pustil nahlas diskotéku z mobilu. Nechápala jsem, že ho ostatní neukamenují, ale prostě si tam vyhrával až do cílové destinace. Původně jsme do Campo Grande měli dorazit v 6:45 hod., ale přijeli jsme až 9:15 hod. Jak jsme později zjistili, přepravci se zřejmě nevyplatilo posílat do Campo Grande dva autobusy, tak nás spojil do jednoho.

Na autobusáku v Campo Grande na nás už čekal Douglas, se kterým jsem předtím po mailu dohodla čtyřdenní tour po Pantanalu (www.pantanalexpeditions.com). Douglas je Američan, který žije v Brazílii už od roku 2000 a za manželku má Brazilku. Okamžitě jsme mu začali říkat „Krokodýl Dundee“. Pokud nepotřebujete na svých cestách luxus, tak Douga můžu doporučit. Cena čtyřdenní tour byla 7.300,-Kč na osobu a zahrnovala dopravu, ubytování na tři noci, celodenní stravu a všechny  aktivity. Doug se snažil vyjít nám vstříc se vším, co jsme chtěli.

Když jsme vystoupili z autobusu, hned jsem Douglasovi říkala, že mi byla strašná zima. Okamžitě vtipně zareagoval, že má pro mě velice dobrou zprávu, protože jeho auto má klimatizaci rozbitou, takže tam mi zima určitě nebude. Když jsme pak jeho auto poprvé uviděli, okamžitě nám došlo, že klimatizace nebude to jediné, co mu v autě nefunguje, případně úplně chybí. Z našeho pohledu to byl totální šrot a tenhle Fiat má můj obdiv, že celou cestu zvládl. Přední sklo bylo dost popraskané, na palubní desce chyběly nějaké krytky a byla tam díra po rádiu, sedačky byly roztrhané, dveře do kufru otevřít nešly, okénka občas nešla zavřít, tak jsme jim museli pomoci násilím, z kontrolek šla dobře jen ta, která ukazovala stav paliva. No a zařadit dvojku většinou vůbec nešlo. Každopádně po prvním šoku jsme si zvykli a vlastně nám to v ničem nevadilo.

Douglasovi jsme část peněz poslali dopředu paypalem o zbytek nás požádal v hotovosti, že se mu pak bude líp platit místním za jednotlivé služby. Tolik peněz jsme u sebe samozřejmě neměli, takže nás zavezl k bankomatu, kde jsme vše vybrali. Jeli jsme cca 3 hodiny do městečka Miranda, kde jsme se v bufetové restauraci stavili na oběd a pak pokračovali další dvě hodiny do místa, kde jsme byli na dvě noci ubytovaní – Parque Hotel Passo do Lontra. Bylo to krásné místo přímo u řeky a kromě nás a personálu tam vůbec nikdo nebyl. Zrovna nešla elektřina, ale byli jsme ubezpečeni, že během večera už fungovat bude, což se potvrdilo.

Na řece

Cestou do hotelu jsme u silnice viděli docela hodně mrtvých sražených zvířat – hlavně mravenečníků a kapybar. Bohužel se nám nepodařilo zahlédnout žádného živého mravenečníka a neviděli jsme ani jaguára – ten se jednak pohybuje spíš v severním Pantanalu a pak také je ho možné pozorovat spíš v letních měsících.

Když jsem se ubytovali, vzal nás Douglas na výlet loďkou po řece. Byl to úžasný výlet, kdy jsme viděli cestou hodně volavek, tukanů, jestřábů a dalších ptáků, kapybary, kajmany, jelínka, vydru. Z loďky jsme pozorovali i barevný západ slunce. Na chvíli jsme se stavili v místní vesničce, kde jsme si v hospodě dali pití a čekali, až bude úplná tma. Pak jsme se na loď vrátili a pokračovali v plavbě. Pozorovali jsme světlušky a netopýry a také miliony hvězd nad námi. Po plavbě jsme si dali výbornou večeři v našem hotelu – v obrovské prostřené jídelně jsme seděli sami.

 Vstávali jsme opět brzo, abychom se ještě před snídaní prošli kolem našeho hotelu. Kromě ptáků jsme žádná zvířata sice neviděli, ale procházka to byla příjemná. Po snídani jsme opět vyrazili na loď – tentokrát na druhou stranu. Opět jsme cestou pozorovali místní zvířata a bylo to moc fajn. Kolem desáté už bylo strašné vedro a my se vrátili na pokoj, abychom ho přečkali ve stínu. V relaxu jsme pokračovali ještě i chvíli po obědě. Dnešní den nešla od rána elektřina, což znamenalo, že jsme si nemohli pustit ani větrák, ale dalo se to přežít.

Rybolov i na koni

Asi ve dvě hodiny nám Douglas připravil pruty a nakrájel návnadu. Šli jsme lovit piraně. V tuto roční dobu se tedy správně chytat nemají, ale Doug nám nechtěl tuhle zábavu upřít. Freda chytil první rybu hned, jak hodil návnadu do vody. Pak chytil ještě několik ryb a stejně tak Miloš. Já jsem se nakonec musela spokojit s jediným úlovkem. Všechny ryby jsme ale naházeli zase zpátky do řeky.

Po rybolovu jsme nasedli do Fiata a jeli asi 20 km do Fazendy Sao Joao, kde měli velké stáje. Vyfasovali jsme každý helmu jako do dolů a jednoho koně a vyrazili jsme na docela dlouhou projížďku. Za normálních okolností bychom jeli i vodou, ale letos prostě málo pršelo, takže vše bylo vyschlé. Projížďka byla fajn, jen kdyby nás neštípala mračna komárů. Cestou jsme pozorovali obrovské modré papoušky ary hyacintové nebo menší zelené aratingy dlouhoocasé. Viděli jsme také opice a nosály.

Na farmě jsme se ještě chvíli zdrželi a až za tmy se vrátili do našeho hotelu. Douglas svítil po cestě svítilnou a snažil se vystopovat nějaká noční zvířata, ale moc úspěšný nebyl – nakonec jsme našli aspoň jednu krásnou velkou sovu. Po návratu na ubytování jsme zjistili, že elektřina stále nejde. Protože na hotelu neměli ani svíčky, večeřeli jsme skoro po tmě jen s baterkou. Douglas nám nabídl, že se můžeme přestěhovat do nějakého jiného hotelu na druhé straně řeky, abychom měli klimatizaci, ale odmítli jsme to, protože nám to přišlo zbytečné. Elektřina nakonec naskočila kolem půl desáté večer. Freda zašel s Douglasem ještě na pivo … asi jich nebylo málo, protože v noci spadl z postele. Je ale pravda, že mě se před třemi dny podařilo to samé, a to jsem nepila nic.

Simona
Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *