Cesta do ráje canyoningu – Cascadas de Damajagua

Ráno je typické, budíček v 7, balení, hledání autobusu směr Damajagua, což je zrovna tady trochu oříšek, včera nám radili, ať se vrátíme na Plaza Independencia a odsud “kousek“ rovně po hlavní směrem od moře. Tak dem, dem a dem, už docela dlouho, ptáme se 1.ho člověka, 2.ho člověka a všichni nám ukazujou dál rovně a říkaj “sí, sí“. Vidíme autobusák společnosti Caribe Tours, ptáme se na Damajaguu a oni nám zas ukazujou rovně…. Už trochu klesám na mysli a spekuluju, jestli mi neupadla španělština, když tu nalevo opravdu větříme vysokou koncentraci místních autobusů guagua. Vlečem se tam a hurá je to ono, hned nás zvětří típek a místo pozdravu na nás volá “Santiago, Santiago“; já odpovídám “Damajagua“ a on, že prej jo. Nakládá nám batohy a my se usazujem, uf a hurá, máme to. Ještě je čas koupit něco ke snídani a jedem. Damajagua je vlastně asi 25 km za Puerto Plata, ale jedem tam zase tak hodinku….A proč tam vůbec tak chceme? Je to soustava 27 vodopádů a vodopádků, vytvořených řekou Damajagua, kde můžete vyzkoušet dominikánský canyoning. Což je samozřejmě pro mě už od pražského plánování jeden z top cílů a upřímně po návštěvě Damajaguy jím i zůstává.

27 vodopádů – Cascadas de Damajagua

Autobus nás nechává na silnici uprostřed ničeho. Přecházíme silnici, hned vidíme prašnou cestu po které ťapem až potkáme nový, luxusní návštěvnický centrum. Zjišťujem dostupnost a cenu výletů, cena je celkem super proto, že podle Lonely Planet to mělo být výrazně víc. Navíc naše cena je dokonce i s obědem. Jediný, co bylo fakt drahý, byla videa a fotky, pokud byste chtěli mít památku natočenou místním profíkem . Vtipný je, že maminka se šla jen koupat do jezírka k poslednímu vodopádu a stálo jí to skoro stejně jako nás se Sábou, který sme si samozřejmě daly celých 27 vodopádů. Batohy není problém nechat na recepci. Platíme lístky a dem se převlíknout do něčeho koupacího. Pokud sem půjdete určitě nezapomeňte něco na převlečení- stačí kraťasy a tričko, jen nepočítejte s tím, že dostanete neopren . Z vybavení nafasujete helmu a plovací vestu. Co nás překvapilo bylo, že sme dostali 2 průvodce. Bylo nám vysvětleno, že nikam nesmíte bez průvodce a nikdy tady nemíchají skupiny. Když přijde 1 člověk, tak půjde jen on se svým průvodcem….to mi přišel super přístup!!!

Private tour – Dominikánský canonyng

Od vstupu je to asi 30min. procházka k prvnímu z vodopádů. Tam nás náš průvodce pošle samotný dolů po pěšince a ukázkově skáče do jezírka pod vodopádem snad z 10ti metrů. Pak je řada na nás, abysme předvedly jestli umíme skákat, naštěstí jen asi z 0,5 římsy :-). Sábě při tom padá Gopro a zůstává na dně. Tak nám náš průvodce musí dokázat, že se umí i potápět. Po krátkém “bezpečnostně-instruktážním“ školení začínáme sklouzávat a seskakovat první kaskády řeky Damajagua. Ze začátku pohodička, kaňon je dost široký a kaskády docela nízké, takže v klidu canonyngujem .

Kaňon, žebříky, skákání i plavání

Ve střední části říčka mohutní, skály se zvyšují, voda nám mezi nimi během tisíciletí vymlela “cestičku“ v podobě úzkého kaňonu. Překonáváme i pár žebříků a zrovna když si říkáme, že je škoda, že nešla maminka, že by to dala, docházíme na okraj vysoké skály (tipujem 7-8metrů). Prej máme skočit dolů, v duchu si říkám “ani omylem, chci lano“. Nakonec se smiřuju s povolením křičet, hecuju se a skáču :-). Sába jakoby nic za mnou 😉 a típek ani nemrkne. Tímto začíná nejlepší část výletu! Nejdřív dem kousek proti proudu do kulatýho/oválnýho kotle vymletého vodou. Je to trochu fuška, kaňon je úzký a proud silný, do kotle nám přes minivodopádek pomáhá típek. Ale pecka, sme pod převisem a pozorujem kružnicový tvar kotle a jak do něj zprava valí malým, ale silným vodopádem spousta vody. Pak se jenom sklouznem zpátky vodopádkem, kterým sme přišli. Pak pokračujeme dál po proudu a cestou potkáváme skupiny třeba 20ti lidí s několika instruktorama, kteří trpělivě čekají než dokloužou/doskáčou, popř.je instruktoři jakýmkoliv způsobem dostanou přes “překážku“. Říkáme si, že máme fakt kliku a vypadá to, že ostatní instruktoři si myslí to samý a závidí tomu našemu. Postupně všechny předbíháme a užíváme si naši “private tour“ bez front a čekání. Jdeme, poskakujeme a plaveme kaňonem obklopený skalama až k poslednímu vodopádu. Ten se normálně sklouzává, což taky děláme, ale protože sme šikovný, je nám dovoleno znovu se vrátit nad vodopád a ještě si ho skočit- supeeer! V jezírku pod ním se už čvachtá maminka. Taky dostáváme 15 minut na koupačku. Náš průvodce si mezitím pokecá s maminčiným průvodcem. A za dalších 15min pohodlnýho ťapání jsme zase zpátky v návštěvnickým centru. Celý výlet nakonec nebyl zase až tak na dlouho, myslim, že cca 2,5 hodinky, za který nám ale pořádně vyhládlo, takže nadšeně vítáme oběd. Z terásky pozorujem okolní mravenčenení přijíždějících autobusů s turisty. Ještě, že jsme přijely tak brzo a po vlastní ose!!!!!!! Po vydatném obědě se vydáváme (já spíš kutálim) zase zpátky na hlavní, chcem se juknout do hor, kam jinam než do okolí nejvyšší hory Pico Duero.