Na cestě okolo Srí Lanky
Už dávno k Vánocům nedávám hmotné dary. Místo toho se snažím svým blízkým kupovat letenky a zážitky. Přiznávám, některý z těchto darů může na první (i na poslední) pohled působit jako Danajský dar. Například když jsem se rozhodla vzít svou nebohou maminku v březnovém termínu ve Skotsku pod stan… Byla statečná. Déšť a pětistupňové teploty zvládla překonávat celých pět dní.
Letos jsme si cestování zopakovaly „road tripem“ po UK. Spaní ve stanu jsme tentokrát neabsolvovaly. Místo toho jsme si ustlaly přímo ve velkém VW Sharan. V říjnu bylo krásně. Jen v noci občas mrazivo…
Vzít svou vlastní maminku na výlet do Asie mě napadlo v půlce srpna minulého roku. Konkrétně ve chvíli, kdy jsem objevila levné letenky na Srí Lanku. „Zvládla déšť a skotskou zimu, zvládne i špínu a asijský chaos,“ řekla jsem si a letenky koupila. „Tři týdny? Nezbláznila ses?,“ řekla mi sestra po příjezdu ze Skotska, kde tak napůl žiji. „To nepřežije,“ oznámila mi teta, která tiskla vánoční dárek, a jako jedna z mála o akci věděla.
Já si byla jistá. Moje máma je pro mě (asi stejně tak jako ta tvoje) speciální. Ta moje má „morál“. Vlastnost, kterou většina z nás nemá. Dokáže se kousnout a vytrvat. Dokáže přežít a dokonce si i užít chvíle, které by jiného porazily. Což je při cestování s mladou bláznivou dcerou, která se cestováním živí, vlastnost k nezaplacení.
Očkování a pas
Z vánočního překvapení sešlo ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že máma nemá pas! Chtě nechtě jsem musela jít alespoň částečně s pravdou ven. „Od devátého do dvacátého devátého ledna tu nebudeš, takže si zařiď pas a pořeš kancelář,“ oznámila jsem ji suše v telefonu a dobře věděla, jak bude reagovat. „To nejde,“ oznámila mi a hledala všechny možné důvody, proč by to nešlo. „Tak poletím sama,“ oznámila jsem ji s tím, že další dohadování je zbytečné.
Ten výraz hrůzy během rozbalování vánočních dárků a zvětšující se vrásky okolo očí mé mámy si budu ještě dlouho pamatovat. Nakonec jsme ale odletěly spolu. Jaká byla naše společná dovolená? Jedním slovem: SKVĚLÁ!
Moje máma mě zase jednou překvapila. Všechny mé bláznivé plány se totiž rozhodla uskutečnit se mnou. Ano, při výšlapech jsme byly pomalejší, ale já si aspoň stihla fotit, co jsem potřebovala. Ranní vstávání pro ni nebyl žádný problém, takže jsme toho každý den dokázaly stihnout opravdu hodně. No a nakonec ani ten soukromý pokojík s toaletou nebyl takovou nutností, jak se na začátku našeho výletu zdálo. Když jsme potom přijely k plážím, bylo nám jasno, že se geny nezapřou. Dvě hodiny, víc jsme ta ani jedna nevydržely.
Co bylo ale na cestování s mámou úplně nejlepší? Fakt, že jsem ji mohla konečně ukázat „část svého cestovatelského světa“. Ukázat to málo, co jsem se během let ve světě naučila. Podělit se o svůj pohled a možná i trochu upravit ten její, tak trochu pokroucený českými médii. A samozřejmě i fakt, že jsme měly čas si popovídat, vidět místa a vytvořit nové společné vzpomínky. Vzpomínky, které nás budou jednou hřát, a ze kterých se budeme společně těšit. Tři týdny uběhly jako voda. Kam vyrazíme příště? 🙂
Přidat komentář