Doprava po Tenerife

Není nic jednoduššího, než si po příletu na ostrov přímo na letišti vypůjčit vlastní automobil. Ty z vás, kteří mají rádi dovolenou ve stylu „low coast“, případně ty, kteří se nechtějí během dovolené starat ještě o automobil, určitě potěší informace, že na Tenerife výborně funguje veřejná autobusová doprava. Autobusy místní společnosti Titsa se dostanete prakticky kamkoli. Veškeré informace o spojích, cenách jízdného a slevách najdete na jejich internetových stránkách www.titsa.com. Stránky jsou ale bohužel pouze ve španělském nebo anglickém jazyce. Cena jízdného je přibližně o 50% dražší než u nás, ale i tak se jedná o nejlevnější způsob dopravy po ostrově.

Zelené, klimatizované autobusy vás zavezou i do vnitrozemí, na začátek vašich případných pěších výletů po Národním parku Pico del Teide, nebo třeba do Rural parku Anaga. Jediná nevýhoda při používání linkových autobusů je v tom, že váš výlet musíte mít opravdu pečlivě naplánovaný. Do mnohých destinací jezdí autobus pouze dvakrát denně – většinou brzy ráno a odpoledne. Chybí vám tak volnost, během které byste mohli na nějakém místě pobýt o něco déle než na jiném.

Věta, která říká, že veřejná autobusová doprava po ostrově je ta nejlevnější, není úplně pravdivá. Jako všude na světě, i tady je možnost se z místa A do místa B dostat pomocí „starého dobrého“ stopování. Pokud si říkáte: „No jo, ale já nemluvím anglicky, co si s těmi řidiči budu povídat?“ pak se nemusíte obávat. Většina z lidí, co nás vezla, byla sice z řad místních, kteří rozuměli buď jen trošičku anglicky, nebo se s námi „dorozumívali“ španělsky, ale i když nerozumíte, nejlepší je něco povídat a hodně se u toho smát. Já například španělsky neumím, ale jak jsem brzy zjistila, na komunikaci to vůbec nebylo znát.

A i tady platí, že čím dál od civilizace stopujete, tím lépe. My jsme (dvě holky) neměly například žádný problém stopnout kohokoli v horách ve vnitrozemí. Pokud si navíc k silnici stoupnete jako dvě „baťůžkářky“, pak je jasné, že vás vezme každý. Místní pohostinnost a dobrosrdečnost jsme na vlastní kůži otestovaly právě během stopování, kdy nás řidiči často vzali mnoho kilometrů mimo jejich trasu, případně nabídli i něco k snědku, pití… Extrémní situace se nám naskytla hned první den, kdy nám náš řidič rovnou nabídl klíče od jednoho z jeho domů. „Holky a nechcete se vysprchovat? Mám tady jeden dům, tak tam můžete i přespat,“ začal po několika minutách náš zachránce Andrés. Po počátečních pochybách jsme nakonec s nabídkou souhlasily, takže místo další noci ve stanu nás čekala postel tekoucí voda a elektřina!

Pokud máte dost času, baví vás dlouhé pěší túry a nepotřebujete se neustále obklopovat stovkami dalších turistů, pak využijte k „dopravě“ po ostrově vlastní nohy. Skrz a okolo ostrova vede mnoho turistických značených cest. Většinou se tak dostanete zcela mimo civilizaci do míst, kde budete muset odstraňovat přes cestu natažené pavučiny. Mám pro vás jen dvě rady: vezměte si s sebou dostatek vody! Minimálně 3 až 4 litry na osobu. I během jarních a podzimních dní vás zde mohou potkat dny, během kterých se z vás bude voda odpařovat ani nebudete vědět jak. Navíc vodních zdrojů je mimo civilizaci pomálu. (Jinými slovy, voda je jen v kempech.) Další rada zní: „Kupte si mapu ostrova!“ Zainvestujte a kupte si za 300 Kč mapu celého ostrova, na které budou vyobrazeny kromě silnic i turistické trasy, kempiště a hlavně vrstevnice. Nám se tato investice mnohokrát velmi vyplatila! Mapu si pak v záhybech podlepte. Stačilo deset dní a naše mapa by bez podlepení byla na cucky. A teď nezbývá než začít plánovat kam a na jak dlouho se na tento překrásný ostrov vypravit 🙂 .