Přes Polsko do Drážďan
Vzhledem k tomu, že se mi rodina rozlítala po prázdninových výletech, rozhodla jsem se, že s kamarádkou Evou strávíme dva červencové sváteční dny na nějakém příjemném místě. Volba nakonec padla na Drážďany, jejichž historie sahá až do roku 1206. Po smrti saského kurfirsta Fridricha II. si rozdělili tzv. „Lipskou smlouvou“ v roce 1485 jeho synové Ernst a Albrecht wettinské državy. Saským vévodou se stal Albrecht, který přenesl své sídlo do Drážďan a ty se tak staly sídelním městem albertinské linie Wettinů. Největší rozkvět města však nastal za Augusta Silného, který byl také polským králem.
Ibis Budget Dresden City
Ráno jsme šly obě ještě do práce, ale utekly jsme brzo a v jednu vyrážely autem přes Polsko do Drážďan. Cesta dlouhá cca 280 km bohužel neprobíhala úplně bez problémů a my jsme nabraly cca 2 hod. zpoždění kvůli dopravní zácpě a jedné nehodě. Do Drážďan jsme tak dorazily až kolem 18.30 hod. Zaparkovat jsme dle instrukcí z hotelu měly v krytém parkovišti Altmarkt, ale navigace nás nasměrovala do cca 2 minuty vzdáleného Neumarkt/Frauenkirche parkoviště. Vzdálenost nebyl problém, ale z hotelu Ibis Budget Dresden City, který jsme si rezervovaly přes „booking“, bylo možné uplatnit slevu na parkování právě jen na parkovišti Altmarkt (běžné parkovné na 24 hod bylo za 22 EUR, zatímco po hotelové slevě jen za 9 EUR). Pro nás to znamenalo, že jakmile jsme se ubytovaly, šly jsme auto přeparkovat, neb jsme holky šetrné. Pokoj ve třetím patře byl malý, ale čistý a moderní, celá jedna stěna byla tvořená oknem, které směřovalo do ulice Wildsruffer a bylo z něj vidět i na Frauenkirche.
Památky v Drážďaněch
Poté, co jsme se vybalily, jsme vyrazily na obhlídku města, protože počasí nám přálo, takže jsme si chtěly užít sluníčka. Nechtělo se nám zabíjet čas v restauraci, proto jsme si jen v mekáči koupily cheesburgery a mangová smoothie a šly směrem k Labi. Kolem Frauenkirche jsme prošly k Augustovu mostu, na jehož místě stál již od roku 1287 jiný kamenný most, který byl jedním z prvních mostů na Labi vůbec. Na jeho místě nechal v roce 1727 August Silný zbudovat nový širší most, jehož předlohou byl pražský Karlův most. U mostu jsme si sedly na lavičku a pustily se do “večeře”. Jak jsme zjistily, zabalila nám paní místo cheesburgrů chickenburgry s nějakou sladkou omáčkou, takže jsme to snědly opravdu jen kvůli hladu, protože nám to ani trochu nechutnalo. V mekáči nás mimochodem překvapilo, že zde obsluhovaly samé starší dámy, tj. ne studenti, jako je tomu v ČR.
Po krátké pauze jsme přešly na druhou stranu Labe na náměstí Neustädter Markt k soše Zlatého rytíře (Goldener Reiter). Jako jezdec v římské zbroji je tady zpodobněn August Silný. Od sochy jsme pokračovaly na konec Hlavní ulice ke dvěma identickým kašnám na Albertplatz a zpátky k řece jsme to vzaly pro změnu Královskou ulicí, která končí u Japonského paláce vybudovaného pod vedením architekta Pöppelmanna. Po velkém požáru roku 1685 padla velká část Drážďan popelem. August Silný se zde rozhodl vybudovat „nové město“ a tyto dvě ulice – Hlavní a Královská – jsou jeho nejzajímavějšími architektonickými díly na severním břehu Labe.
Na louce za palácem byla spousta lidí, kteří hromadně cvičili jógu. Další skupinky pak posedávaly přímo na břehu Labe. My jsme pokračovaly kolem Zámeckého náměstí (Schlossplatz) k Semperově opeře, před kterou jsme se posadily do kavárny a daly si kapučíno a Eva také štrůdl. Semperova opera byla za války vybombardována a zůstaly stát pouze vnější zdi. Již v roce 1985 však byla opera uvedena znovu do provozu. Na hotel jsme dorazily kolem desáté hodiny, z Drážďan naprosto nadšené.
Ráno nás přivítalo deštěm. Vzhledem k tomu, že jsme den chtěly začít výletem parníkem po Labi, se nám to samozřejmě ani trochu nelíbilo. Než jsme se stačily vypravit, počasí se naštěstí zlepšilo a my si tak mohly prohlédnout kostel Matky Boží neboli Frauenkirche na náměstí Neumarkt. Ruiny téhle památky byly po 2. světové válce ponechány jako protiválečný pomník, ale po půl století bylo rozhodnuto o jeho znovupostavení, k čemuž došlo mezi lety 1994 až 2005. Cca 50% materiálu na rekonstrukci kostela pochází z původní ruiny – na fasádě kostela jsou dobře vidět staré začernalé bloky v kontrastu s novými bílými.
Brühlova terasa
Po cestě jsme se zastavily i u Knížecího průvodu – tedy největšího porcelánového obrazu na světě složeného z 25 000 míšeňských porcelánových kachlů. Další naše kroky pak vedly k Brühlově terase. Původní část městského opevnění Drážďan koupil v roce 1739 hrabě Heinrich von Brühl. Na tomto prostoru nechal postavit několik architektonicky zajímavých budov a zahrad. Využil přitom část opevnění, které se vine okolo Labe a podle toho vzniklo označení „Brühlova terasa”, které se říká také „Balkón Evropy“. Kromě zahrad jsou zde i krásné budovy Albertina nebo Umělecké akademie.
V devět hodin se otvíral kiosek, ve kterém jsme si koupily jízdenky na parník směrem do Pillnizu (jedna cesta 15EUR, zpáteční za 20EUR). Loď vyplouvala v 9,35 hod. z nástupiště č. 9 a cesta trvala 1,5 hodiny. Na palubě jsme si daly kapučíno a později i vídeňské párečky, čímž jsme sfoukly jednou ranou snídani i oběd.
Zámek Pillnitz
Zámek Pillnitz je postaven ve stylu „chinoiserie“ – takto je označován styl, který napodoboval Čínu. Kurfiřt August Silný jej věnoval své milence a poté, co se mu znelíbila, si jej zase vzal zpět. Hlavní schody zámku vedou až do Labe. Zámecký park je složen z anglické, holandské a čínské zahrady. K vidění jsou i skleníky s palmami a oranžérie. Unikátem je japonská kamélie z roku 1767. Ačkoli se jedná o keř, je na výšku deset metrů vysoký. Nám se v parku (vstupné 3 EUR) moc líbilo, strávily jsme tady asi dvě hodinky a pak už počkaly na autobus č. 63, který nás za 2,30 EUR odvezl na Kőrnerplatz ke spodní stanici pozemní lanovky z roku 1895. Koupily jsme si za 5 EUR zpáteční lístek (jedna cesta za 4 EUR) a vyjely 547 metrů do čtvrti Weisser Hirsch plné krásných domů. Byl odtud i hezký výhled na Labe, ale kdyby nebyla druhá z vyhlídek zarostlá, mohlo být přecijen vidět víc.
Blaues Wunde
Po návratu na Kőrnerplatz jsme se ještě podívaly na nedalekou visutou lanovku uvedenou do provozu roku 1901, ale s ní jsme už nejely a naopak jsme se přes Blaues Wunder vydaly přes Labe, kde jsme zakotvily na zahrádce místní hospůdky. Blaues Wunder neboli Modrý zázrak je asi nejznámější držďanský most. Krátce po svém dokončení v roce 1893 získal most zelený nátěr, barva však zakrátko lehce zmodrala.
Po relaxu u piva a coly jsme tramvají č. 12 pokračovaly na zastávku Pirnaischer Platz, od které jsme to do hotelu měly už jen cca 5 minut chůze. Po cestě jsme si koupily pečivo a kelímek ovoce a stavily jsme se v pizzerii na něco k snědku. Od čtyřech do pěti jsme se uvelebily v hotelu.
Další naše kroky vedly do Zwingeru. Sice jsme tam byly už předchozí večer, ale to už bylo po západu slunce, takže jsme si tady udělaly krátkou foto zastávku. Zwinger je velký complex barokních staveb, které dnes obsahují hlavně galerie a muzea. Z počátku fungoval Zwinger jako “zábavní park” pro Saského kurfiřta Augusta Silného, inspirovaný sídly Ludvíka XIV ve Francii. Pořádaly se zde různé formy večírků a společenských akcí.
Z Zwingeru jsme pokračovaly na druhou stranu Labe, kde jsme si sedly na břeh, popíjely víno a užívaly si zapadajícího slunka. Bohužel se začaly honit mraky a tak jsme se rozhodly pro návrat do hotelu. Když jsme se blížily ke Zwingru, spustil se prudký liják, proto jsme se tam cca na 20 minut schovaly spolu s další asi desítkou turistů. Když déšť přešel, byly jsme odměněny krásnou duhou.
Velká zahrada
Středeční ráno jsme začaly v nákupním středisku, kde jsme si chtěly koupit nějakou svačinu, ale bohužel market otvírali až v devět a ostatní obchody dokonce v deset, takže jsme se nejdřív vypravily do Velké zahrady. Ještě předtím jsme se však vystěhovaly z pokoje a věci přesunuly do auta, abychom se později nemusely zdržovat. Původně jsme si chtěly ulevit a svézt se ve Velké zahradě místní mini železnicí (6EUR), ale protože ta začínala fungovat opět až v deset, prošly jsme nakonec zahradu pěšky. Chvíli jsme se obávaly, že zmokneme, ale zase se to „nějak“ vybralo. Velkou zahradu nechal založit Jan Jiří II. v roce 1676 a její součástí je i zoologická a botanická zahrada. Uprostřed zahrady je palác, který obklopují Domky kavalírů. Součástí parku je i Parktheater – nejstarší, dosud v původním stavu dochované, barokní zahradní divadlo na území střední Evropy.
Míšeň
Když jsme se vrátily na Altmarkt, podařilo se nám konečně nakoupit něco k jídlu. Během nákupů venku očividně dost pršelo, ale to už nás tolik netrápilo, protože jsme sedly do auta a vyrazily jsme do Míšně, vzdálené cca 25 km od Drážďan. Počasí po cestě nebylo nic moc, ale když jsme parkovaly pod Albrechtsburgem v Míšni, už zase nepršelo. Vyšplhaly jsme po příkrých schodech na kopec a akorát jsme se stačily schovat před deštěm. Připadlo nám to jako na apríla, protože za 10 minut už bylo zase sluníčko, takže jsme si mohly město prohlédnout bez deštníků. Zastavily jsme se na kapučíno v příjemné kavárně a pak už se přes náměstí Markt vrátily k autu, abychom přejely o dalších 20 km dál do Moritzburgu.
Moritzburg je zámek uprostřed rybníka, který známe hlavně díky pohádce Tři oříšky pro Popelku. Popelčin střevíček je stále ještě na schodišti, proto jsme ho okamžitě s Evou vyzkoušely, ale bohužel – princ by nás nechtěl. Cesta domů už probíhala bez sebemenších komplikací a po 3,5 hodinách jsme tak parkovaly v Trutnově.
Na kolik to vyšlo za 1 osobu při účasti dvou lidí:
Cesta autem do Drážďan a zpět 450,-Kč
Ubytování na dvě noci 1.500,-Kč
Doprava po Drážďanech a okolí, parkování 1.000,-Kč
Jídlo + pití 720,-Kč
Vstupy 80,-Kč
Ostatní (suvenýry, pohledy …) 100,-Kč
NÁKLADY CELKEM: 3.850,-Kč
Přidat komentář