• Menu
  • Menu

EGYPT, ISRAEL A JORDÁNSKO – 1.část

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Afrika » Egypt » EGYPT, ISRAEL A JORDÁNSKO – 1.část

Dojmy

Dovolenou v Egyptě jsem dost dlouho zvažovala. Protože jsem tuhle zemi víceméně celou projela cca před 12 lety s batohem, neměla jsem potřebu se tam prozatím vracet (i když jsem z ní tenkrát byla uchvácená a zvlášť plavba felukou po Nilu byla kouzelná). Egypt mi moc nevyhovuje hlavně proto, že člověk nemůže, resp. spíš nemá důvod, vyjít z hotelu. Hotely (mám na mysli prázdninová letoviska) se totiž většinou nacházejí na nějakém místě daleko od všeho, takže nepřipadá v úvahu večerní courání někde po promenádě jako třeba v Řecku nebo Itálii. No a strávit týden na hotelu není nic pro mě.

Další věcí, které jsem se obávala, byly obvyklé střevní potíže, které nás Evropany v dané oblasti často provázejí. Sama bych to nějak ustála, ale přeci jenom jsem jela s dětmi a nechtěla jsem jim zkazit prázdniny. Naštěstí děti přežily a já taky, i když jen po dobu pobytu – faraonova pomsta přišla až po návratu.

No a pak tady pár dnů před odletem bylo varování Ministerstva zahraničí (dovolená červenec 2012), že v oblasti Sinaje hrozí občanské nepokoje a politická situace je zde značně nestabilní, tudíž se turistům nedoporučuje tato místa navštěvovat. V době tohoto prohlášení jsme už však měli zájezd zaplacený a cestovka nám nabídla max. možnost změnit letovisko v rámci Egypta, což mi jako moc výhodný obchod nepřišlo, zvlášť když bychom museli doplatit cca 20% ceny zájezdu a neměli bychom akci dítě zdarma – prostě už by se na nás nevztahovaly podmínky first minute.

Nakonec tedy Egypt vyhrál, a to z toho důvodu, že mě strašně lákala návštěva Izraele a Jordánska, přičemž na tyto výlety se vyráží právě z letovisek nacházející se na východním pobřeží Sinajského poloostrova.

Co se tedy týká samotné dovolené, resp. Egypta, musím říct, že to bylo naprosto super. Žádné politické problémy se na nás turistech neprojevily. Zaznamenali jsme to pouze na obsazenosti, resp. spíš neobsazenosti, hotelu. Žádný úprk brzo ráno na pláž nebo k bazénu, aby si člověk rezervoval lehátko a slunečník, žádné fronty u bufetu, aby na člověka vůbec něco zbylo. I v pravé poledne jsme kolikrát byli u bazénu sami a s pláží to bylo zrovna tak. Kromě hrstky Čechů a Rusů už na hotelu bylo jen pár Egypťanů, kteří sice byli celkem hluční, ale přicházeli se koupat denně jen tak na dvě hodinky.

P1050899

Holky si prázdniny u moře také náležitě užily – z vody jsme je skoro nedostali. Prostě Egypt bych jako prázdninovou destinaci pro rodiny s dětmi nebo nadšené cestovatele určitě doporučila.

Cestopis

1. den – čtvrtek – 28.6.2012

Jak už to bývá, cestovní kanceláře využívají k cestám do prázdninových letovisek chaterových letů. A jak už to tak bývá, velké množství těchto letů probíhá během noci. Postihlo to tedy i nás a odlet z Prahy do Taby byl naplánován na 00.05 hod. Pro nás to znamenalo být už ve čtvrtek kolem 22.00 hod. na letišti. Z Trutnova jsme vyrazili s velkým předstihem cca v 18 hod., abychom mohli po cestě udělat „nezdravou“ zastávku u McDonald´s.

Po spořádání Happy Meal jsme už jeli přímo na Air-Parking, kde jsme měli domluvené parkování po dobu našeho pobytu v Egyptě. Vzhledem ke slevě, kterou jsme dostali jako zákazníci CK Exim tours, nás parkování na týden vyšlo na 300,-Kč, takže nebylo co řešit. Z parkoviště nás na letiště odvezlo firemní auto a my se zařadili do dlouhé fronty lidí, kteří se podobně jako my vydávali směr Egypt.

2.     den – pátek – 29.6.2012

Letadlo vzlétlo přesně na čas směrem na letiště v Tabě. Po celou dobu cesty s námi komunikoval pilot a upozorňoval nás na zajímavá místa po cestě. Z nich byly samozřejmě v lepším případě vidět pouze světélka.Cesta, která trvala 3,5 hodiny, utekla celkem rychle (v Egyptě není časový posun, protože se na rozdíl třeba od Jordánska nebo Izraele dohodli, že nebudou používat letní a zimní čas). Z letadla nás vystoupila jen asi polovina a ostatní pokračovali více na jih do střediska Sharm el Sheikh.

Z letiště, které v Tabě leží poměrně vysoko v cca 750 m.n.m., takže je tam příjemné klima, jsme autobusem pokračovali do hotelů. Ten náš, Hilton Nuweiba Resort, byl na cestě poslední, takže nám cesta trvala asi 1,5 hodiny. Na hotel jsme dorazili v šest ráno, bylo nám oznámeno, že pokoje dostaneme ve 14 hod. a pásky, na základě kterých můžeme čerpat program all-inclusive, v poledne.

Vzhledem k tomu, že nebylo co jiného dělat, převlékli jsme se na recepci do plavek a vyrazili prozkoumat terén. Nikde nikdo nebyl, což jsme přisuzovali časné ranní hodině, ale jak jsem již psala, nakonec to úplně stejně vypadalo téměř po celou dobu pobytu.

Asi i díky tomu, že neměli všechny pokoje obsazené, jsme pokoj pro mě a holky dostali už v 8,30 hod., naši si opravdu museli počkat až do druhé hodiny. Celé dopoledne jsme my dospělí umírali únavou, zatímco holky, které za celou cestu spaly asi 2 hodiny, a to ještě ne v kuse, řádily jak smyslů zbavené a nešlo je dostat z vody.

Naštěstí po obědě na pokoji vytuhly (spolu s maminkou) a vzbudily se až za 4 hodiny, kdy byl akorát tak čas na večeři. Po večeři jsme se šli podívat na molo, které bylo krásně osvětlené, a za tím světlem se stahovali mořské potvůrky. Obzvláště nás nadchli perutýni, za kterými jsme pak na pláž chodili v podstatě každý večer.

V hotelu sice měl být po celý den nějaký dětský program, ale (asi vzhledem k tomu, že dětí bylo málo) nakonec každý večer probíhalo pouze mini-disco, což není nic pro moje stydlivky, takže jsme to jen pozorovali z křesílek a odháněli přitom komáry. Komáři byli asi jediný problematický bod dovolené, protože se zjevili každý den kolem šesté hodiny a ačkoli je místní správci pravidelně vykuřovali, nešlo se jich zbavit. Osobně se moc nedivím, protože ten kouř voněl tak hezky, že být komárem, taky nikam neletím. Průvodkyně nám říkala, že je jich tolik proto, že blízko hotelu je nějaká vodní nádrž, která je samozřejmě láká.

Hned tenhle první den si Sárinka „šikovně“ ukopla palec (protože proč na dovolené nosit boty?!). Teklo z ní krve jak z …, ale kupodivu byla relativně statečná a větší scény pak občas předváděla během pobytu, když si do té nohy opět kopla, něco jí na ni spadlo, případně ji sestřička přišlápla.

Do postele jsme se dostali chvíli po desáté hodině a já se těšila na dlouhý spánek, protože holky přeci musí být ztahané!

3. den – sobota – 30.6.2012

Měla bych své děti znát lépe – budíček byl v obvyklých 5.45 hod., takže oproti domácímu rituálu žádná změna. Po snídani jsme se všichni vypravili k moři – kromě nás byly obsazené asi jen 4 další slunečníky. Moře jsme po obědě vyměnili za bazén a večer si „zpříjemnili“nákupem výletů na další dny. Šlo prostě o typický prázdninový den u moře zakončený pozorováním rybek z mola.

 4. den – neděle – 1.7.2012

Dnešek se jako přes kopírák pouze s budíčkem v 5,30 hod. podobal sobotě, snad jen že ty výlety už byly objednané. Pro mě to byl poslední „volný“ den, takže jsem si ho užívala plnými doušky a snažila se nachytat ještě trochu bronzu, protože mi bylo jasné, že pak už si plavky skoro neobléknu.

na konec cestopisu

cestopis následující den

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

komentář