Na jih k Asuánu
Po téměř probdělé noci jsme usedly do minibusu, který nás vezl po neskutečně děravých pseudosilnicich s mnoha retardéry a kontrolory, kteři se vždy dotazovali, co jsme to za posádku a poté nás naštěstí pustili vždy dál..a dál..
Poslední den se spolu s Helčou vydáváme nejlidnatějším státem Afriky vstříc dobrodružství.. Původně jsme chtěly na 2denni trip až k súdánským hranicím do Abú Simbel, ale našlo se jen 10 zájemců vypadnout z rezortu aspoň na jeden den, tak jsme i zato byly rády..s cílem dorazit na jih k Asuánu, k bráně černé Afriky na obratník Raka..
Chrám boha Hóra
Pohledy z okna, které jsem i přes upozornění kvůli klimatizaci občas otevřela, mi připomínaly klokotem trochu Indii.. Po několika hodinách stojíme před chrámem boha Hóra-boha nebes, slunce a světla v Edfu…dýchá na nás dávnověk… Průvodce nám česky s tamním přízvukem vysvětluje historii chrámu, který ty je jeden z nejzachovalejších ze všech a upozorňuje nás na spousty detailů na sloupoví s různými rostlinnými hlavicemi, na kartuše v reliéfech, na ztracené Hórovo sokolí oko coby ochranu celého Egypta a na spoustu dalších hieroglyf.
Asuán
Asuán je údajně nejslunnější místo na planetě, kde prý roky neprši..my tam přijíždíme pár dni po vzácných deštích, které tam zanechaly své stopy.. jako kdysi faraoni-panovníci s neomezenou mocí.. Pokračujem dál, do města Asuánu, kde usedáme s celou partou do restaurace na oběd, abychom se posilnili na další putování.
Perla Egypty – ostrov Pfilae
Loďka nás převáží na ostrov Pfilae”(r.350pr.n.l.), který se nazývá ”Perlou Egypta”.. Míjíme tržiště a trhovce na můj vkus moc rychle a míříme do chrámu bohyně Eset.., matky Hóra, myslim Už jsem z toho Božstva celá divá….
Chrám bohyně Eset
Všímám si světel a stínů pronikajících do chrámu a u toho pozoruju noblesu a ušlechtilost “Kočky chrámové”.. S pomocí UNESCO byly některé chrámy rozřezány na jednotlivé kvádry a převezeny naštěstí jinam.. Původní místo, na kterém chrámy stály tisíce let, byly zaplaveny kvůli stavbě Asuánské přehrady, která čítá asi 480 km , vody..
Stavbou přehrady vzniklo Násirovo jezero..za vlády Nasira(1954-1970) začali Egypťané spolupracovat s vých. blokem, zejm. pak se Sověty, kteří údajně dodali asi 2000 inženýrů i strojů.. Na důkaz egyptsko-sov. přátelství postavili tento památník ve tvaru lotosu.
Dávají nám tam do ruky mladého krokodýla.. je mi ho líto.. hlavně jeho gumičky, která není ochranou pro něj (jak tomu bývá u mužů) ,ale pro nás..
Připíjíme si ibiškovým čajem a skrze barevné tržiště scházíme k Nilu, po kterém plujem nocí… Jedině my dvě s Helčou jsme vylezly na střechu a užívaly si pohledu na nebe.. průvodce nám tam posílá muže coby ochránce:)
Autobus s řidičem čeká na druhém břehu ,aby nás odvezl “domů”.. Náš průvodce nás obdaruje vlastními jmény v arabštině a loučí se s námi.
Všechno by bylo fajn, až na to, že jsme myslely, že dorazíme v deset a sbalíme si a ráno ve tři vyjedeme směr letiště.. Chybička se vloudila.. ”domů” jsme se dostaly až před půl třetí.. Utíkáme do apartmánu, kde nachízíme vytuhlou Naďu, která nemá ani nařízeného budíka.. tím jsme my.. máme 30minut na veškeré sbalení všeho.,ploutví, šnorchlu ,brýlí, ,šatstva, usušené bazalky a jiných propriet., Nejen, že jsme to stihly naházet do tašek, ale stihly jsme dát i sprchu na cestu.. Jsme na sebe pyšné!
Bus nás spolu s ostatními včetně nových přátel Mojmíra a Jany veze na letiště, abychom se všichni navrátili do opravdových domovů…
Chand na nás věrně čeká na Ruzyni a odváží si nás k Nadě domů, kde nám připravil indické kari.. A po chvíli přichází Jiří v neskutečném převleku ”pseudoegyptském”. Cestu holkám zpříjemnil p. Beefeater!!!!!Já přilétávám tentokrát čistá.. čeká mě ještě cesta autem domů…i tak byla cesta veselá…: Místo suknice si vzal noční košili a na hlavu si místo šátku narazil květináč!!!! A k radosti hlavně Nadi rozlil dr. Bechera..
Jak to celé začlo, tak to také skončilo..na Vinohradech, ve Španělské 6.. Zazvonil zvonec a mému vyprávěni z cest po Egyptě je konec..
Přidat komentář