• Menu
  • Menu

Finsko 5 – Jyvaskyla

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Finsko » Finsko 5 – Jyvaskyla

Pláž Kivilammen

Další den a vedro neustupuje. Není to žádná tragédie, tady ve finské Jyvaskyle  o koupání a jezera není nouze.

Ráno si dám své oblíbené kolečko na kole, vykoupat se v jezeře Asmalampi, dojet do sportovního areálu Tapiola,  vyšplhat na kopec /mám pocit, že tady ve Vaajakoski je těch kopců více než dost/. Les se začíná modrat borůvkami a tak sama v lese trhám tuhle dobrůtku. Jsem tak zabraná do sbírání, že ztrácím plavky pověšené na batohu. Zjistím to, ale až  u jezera a v tom vedru to už zpět nedám. Ach, jo. Doufám, že mi je nějakej potulnej mědvěd nevytahá. Myslím, jestli budou někde u cesty, tak je tam najdu i zítra nebo pozítří viset na nějaké větvi. K obědu vařím Terky oblíbené jahodové knedlíky a vývar s nudlemi.

Dnes jsme pozvané na večeři k Nikovým rodičům. Kousek od nich je pláž, kterou Terka zná. Necháme se tam dovézt a k rodičům dojdeme pěšky.

Pláž Kivilammen

Pláž uprostřed lesů, dřevěné molo, loďky na břehu, písek a desítka lidí. Klasická převlékána, WC  i parkoviště je samozřejmostí. Skočíme do vody, která je opravdu báječná. Jezero Kivilampi,  sem tam na hladině plují poupata leknínů. Je tu  moc krásně a příroda kolem je oázou na duši.

Pláž Kivilammen

Musíme už ale chvátat na večeři. Cesta lesem je plná borůvek a lesních jahod, proto nám to tak dlouho trvá. Dojdeme k silnici, kam pro nás Niko musí přijet.

Pláž Kivilammen

Luxusní večeře, losos a pečené brambory, salát zmrzlina, koláč, pivo, čaj káva, vše dělané z láskou od Ley a Jouniho. Až na ten jazyk, ta finština to je fakt těžké. Obdivuji Terku, že dost rozumí i dobře mluví. Moc milá ta „naše“ finská rodina.

na obědě u Ley a Jouniho

Loučíme se a ještě ukecáme Nika, aby jsme se mohly ještě jednou zastavit na pláží Kivilammen a zaplavat si. Je už dost pozdě večer, Sluníčko zapadá dlouho a tak v padajících paprscích se ještě slastně noříme do vody.

Pláž Kivilammen

 

Pláž Kivilammen  se nachází u obce Kivilampi, severně od Vaajakoski.

 

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.