• Menu
  • Menu

Nikaragua, Kostarika – 14

Granada

Nejlepší způsob, jak prozkoumat Granadu, je pěšky, procházet se úzkými uličkami a zákoutími tohoto fascinujícího města. Občas nahlédnout do tropických zahrad, teras a nádvoří „casonas“ velkých koloniálních domů. Kdo nerad chodí, může si pronajmout kočár tažený koňmi a nechat se po městě vozit.

Parque Colón

Prohlídku Granady jsme začaly v Parque Colón hned vedle Plaza de la Independencia de Granada. Stojí zde altánek a kašna. Chvilku jsme si sedly na lavičku a pozorovaly čističe bot, trhovkyně, odpočívající a někdy i spící lidi na lavičkách. Občas okolo projel prodejce zmrzliny a neodbytně zvonil na zvoneček přidělaný na vozítku. Na severozápadní straně od parku stojí žlutobílá katedrála, největší a nejvýznamnější stavba města. Původní stavba z roku 1583 sloužila jako farní kostel, ale byla kompletně zničena v roce 1856.

casa de los tres mundos
casa de los tres mundos

Trochu historie

Granada byla svědkem mnoha bitev a invazí ze strany anglických, francouzských a holandských pirátů, kteří se snažili převzít kontrolu nejen nad městem, ale nad celou zemí. Osudově se ovšem do historie Granady se zapsal William Walker, americký žoldák a dobrodruh skotského původu. Postupně se snažil převzít kontrolu nad Střední Amerikou a vládnout území jako prezident. Napadl Granadu a v roce 1855 byl skutečně zvolen prezidentem. Zavedl otroctví a angličtinu jako oficiální jazyk. Nicméně dobýt všechny země Střední Ameriky se mu nepodařilo a po čase musel Walker z města uprchnout. Z pomsty nechal starobylé město Granada zapálit. Za oběť ničivého požáru padl i farní kostel, na jehož místě dnes stojí katedrála. V 19. století byla snaha postavit na ruinách kostela katedrálu, ale stavba byla pozastavena z důvodu nedostatku financí. S novými plány pokračovat přišel až architekt Andréas Zappata a stavba byla dokončena v roce 1915. V objektu jsou tři hlavní lodě a čtyři kaple. Fasáda je v neoklasicistním stylu.

Convento San Francisco
Granada

Naproti parku na náměstí po pravé straně jsme se šly podívat do Casa de los Tres Mundos s kamenným portálem. Budova je dvoupodlažní v koloniálním stylu. Má tři nádvoří lemovaná širokými chodbami. Platí se zde malé vstupné a dnes budova slouží jako nadace provozující divadelní školu a umělecké studio. Interiér a vnitřní zahrada na nás působil poněkud zanedbaně, ale stavba sama o sobě je dokonalá. Na hlavním nádvoří jsou vystaveny obrazy místních umělců. Pořádají se zde výstavy, koncerty a promítají filmy. Budova sousedí s další zachovalou budovou Casa de los Leones. Prošly jsme okolo nejstaršího kostela a kláštera Střední Ameriky Del Convento de San Francisco z roku 1529. Bohužel měli zavřeno, a tak jsme přišly o možnost prohlédnout si nejen kostel a klášter, ale hlavně muzeum. Hlavním lákadlem muzea jsou sochy, které byly vytvořeny původními obyvateli, a jejich vznik se datuje mezi roky 800 až 1200 našeho letopočtu.

Hlavní tžnice, chudoba a špína

Podle mapy pokračujeme prohlídkou bočních ulic, až jsme došly k polorozpadlé budově hlavní tržnice. Tak tady rozhodně končí prostor pro turisty! Boční ulice představovaly obrovskou bídu Nikaragui. Špína, chudoba, zápach a rozpadlé domy. Stánky už skoro sklizené, ale na ulicích odpadky, a hlavně jsme se vůbec necítily bezpečně. Navíc na nás starší ženy mávaly, abychom si schovaly fotoaparáty a raději opustily oblast. Možná, že ráno má tržnice příjemnější tvář, když sem pěstitelé dovezou své produkty, ale v podvečer to byla hrůza. Chtěly jsme se co nejdříve a bezpečně vymotat ze spleti uliček. Naštěstí šel okolo menší průvod se sochou Panny Marie. Přidaly jsme se k procesí a snažily se dostat pryč. Hned vedle nás vybuchla petarda. Tak jsem se lekla, že se mi málem zastavilo srdce. Zapadly jsme do nejbližší do restaurace, abychom se trochu uklidnily.

hlavní tržnice
hlavní tržnice

Hotel La Gran Francia

Z bídy a špíny jsme se ocitnuly v ráji v Hotelu La Gran Francia, který byl postaven roku 1524. Sedly jsme si na zahradu a daly si kávu. Janka odešla na toaletu, a když se vrátila, řekla mi: „vezmi si foťák a jdi se tam podívat, to jsi ještě neviděla“. A měla pravdu, toaleta byla luxusní, ale ta keramická malovaná umyvadla, jedním slovem nádhera. Byla jsem ze všech událostí tak rozrušená, že jsem pravděpodobně omylem spláchla krytku od fotoaparátu do záchodu. Měla jsem tedy nejen rozbitou optiku, ale teď už i ztracenou krytku. Místo abychom si v klidu poseděly v zahradě, musely jsme trochu proběhnout i tento unikátní hotel, který by klidně mohl být muzeem, a to se vším všudy. Nábytek, sochy, obrazy, dlažba, dřevěné obklady a veškeré vybavení nás okouzlilo koloniální krásou.

La Gran Francia
La Gran Francia

Bulvár La Calzada, jezero i maják

Vrátily jsme se zpět na hlavní turistický bulvár La Calzada, plný restaurací a kaváren. Chtěly jsme využít happy hours a daly si dva koktejly za cenu jednoho. Bulvár La Calzada začíná na levé straně od katedrály a vede až k jezeru Nicaragua. Tato hlavní tepna města je lemována nejen stromy, ale především velkými casonas a historickými budovami, jako je například fantastický kostel La Virgen de Guadalupe. Promenáda je zakončena jezerem, na jehož břehu stojí maják. Už nás nebavilo sedět v baru na zahrádce, a tak jsme se šly za šera podívat k jezeru. Bylo tu hodně místních tančících v rytmu salsy, rodinky s kočárky a mládež. Janka si atmosféru nedělního večera užívala a sledovala s nadšením tanečníky. Zítra se ještě projdeme k jezeru za bílého dne. Cestou do hotelu jsme si koupily kus koláče a sedly si ještě na chvilku na zahrádku před barem, že si koláč sníme. Kousek jsme nedojedly a přišel k nám chlapec a požádal nás o zbytek jídla. V kontrastu blahobytu a přebytku pro turisty, se nám opět poodhalila bída místních lidí. Vrátily jsme se zpět do hotelu a objednaly si taxi na zítřejší den do městečka Masaya, kde se konají slavné trhy.

La Virgen de Guadalupe
La Virgen de Guadalupe

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *