• Menu
  • Menu

Nikaragua, Kostarika – 13

Noc v koloniálním domě v Granadě

Dnes jsme prospaly neuvěřitelných 12 hodin. V klidu jsme si zabalily bágly a došly si na snídani. V bazénu se koupal postarší pár. Nebyli, stejně jako včera, hosty hotelu. V poklidu a pohodičce si užívali neděli. Bazén tady zřejmě sloužil jako veřejné koupaliště.

odjezd z Ometepe
odjezd z Ometepe

Vaqueros

Ze silnice jsem zaslechla klapání kopyt a šla si stoupnout před hotel pozorovat honáky krav, kterým se říká vaqueros. Zrovna vyháněli svá stáda na pastvu a já jsem si to samozřejmě nemohla nechat ujít. Občas projel i vůz tažený voly, nebo malý koník s jezdcem.

na ulici Ometepe
na ulici Ometepe

Trajektem do San Jorge

Zavolaly jsme si odvoz do přístavu na trajekt a přijela pro nás červená tříkolka. Taxikář si za krátkou jízdu řekl 100 NIO. V přístavu náš trajekt Che Guevara už sice kotvil, ale odjížděly jsme o hodinu později. Na palubě totiž chlápci skládali kupu melounů, báječně se u toho bavili a občas i nějaký meloun snědli. Byla neděle a vše se zdálo trochu pomalejší a línější. Pozorujeme cvrkot na lodi, vaqueros na koních v řece a malé kluky, jak se koupají ve vodách Lago de Nicaragua. Zaplatily jsme za trajekt, nechaly zavazadla dole pod schody a vylezly jsme do patra na palubu. Byl tu skvělý výhled na sopku Concepcion. Loď se začala rychle plnit a zanedlouho jsme vypluly. Jen s těžkým srdcem jsem se loučila s ostrovem Ometepe. Jeden den rozhodně nebyl dost na prozkoumání ostrova, ale plánů je mnoho a času málo. Loď se houpala na vysokých vlnách a Janka usnula. Když jsme dojely do přístavu San Jorge, vzbudila jsem ji a poprosila, jestli by nešla k východu o něco dříve, aby ohlídala naše bágly. Měla jsem žaludek jako na vodě a čekala jsem, až všichni vystoupí.

odjezd z Ometepe
odjezd z Ometepe

Hotel Dario

Hned v přístavu jsme si vzaly taxíka za 30 USD a nechaly se odvézt přímo do Granady. Měly jsme zamluvený hotel Dario. Po hodině jízdy nás řidič vysadil na hlavní třídě v Granadě, ale měly jsme takový hlad a žízeň, že jsme do hotelu ani nedošly. Vrhly jsme se do první restaurace a daly si špagety a pití. Jen co jsme dojedly, rozhlížely jsme se, kde je náš hotel. Nebyl to hotel, ale palác! V celé své modré kráse se tyčil přímo naproti restauraci. Jen nás zahlédli z recepce, poslali pro portýra, který nám odnesl zavazadla do pokoje. Recepční byl sice špatně naladěný, ale hotel byl luxus. Spala jsem poprvé a zřejmě naposledy v nádherném koloniálním domě s terasou, bazénem, vodotryskem, zahradou a balkonem s výhledem na město.

hotel Dario
hotel Dario

Hotel Darío představuje opulentní španělskou rezidenci s klasicistní architekturou. Nádvoří pod širým nebem je zdobené mahagonovými sloupy a oblouky. Podlahu pokrývají španělské dlaždice s fontánou ve středu. Ve vnitřním prostoru je okázalá zahrada s bazénem a proutěným nábytkem. Mahagonová schodiště vedou do pokojů v patře. My jsme měly první noc výhled na ulici Calle La Calzada, odkud byl krásný výhled na město a katedrálu. Pokoj byl prostorný s obří postelí, komorou, TV a luxusní koupelnou. Platily jsme za noc se snídaní 100 USD, bylo to dost, ale v Evropě bychom za ty samé peníze měly sotva malý pokojíček. Byly jsme tak nadšené, že jsme si zamluvily ještě další noc. A to i přesto, že už neměli ten samý pokoj s výhledem na město, ale do zahrady. Prohlédly jsme si hotel a šly na prohlídku Granady.

Granada
Granada

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *