Noc v koloniálním domě v Granadě
Dnes jsme prospaly neuvěřitelných 12 hodin. V klidu jsme si zabalily bágly a došly si na snídani. V bazénu se koupal postarší pár. Nebyli, stejně jako včera, hosty hotelu. V poklidu a pohodičce si užívali neděli. Bazén tady zřejmě sloužil jako veřejné koupaliště.

Vaqueros
Ze silnice jsem zaslechla klapání kopyt a šla si stoupnout před hotel pozorovat honáky krav, kterým se říká vaqueros. Zrovna vyháněli svá stáda na pastvu a já jsem si to samozřejmě nemohla nechat ujít. Občas projel i vůz tažený voly, nebo malý koník s jezdcem.

Trajektem do San Jorge
Zavolaly jsme si odvoz do přístavu na trajekt a přijela pro nás červená tříkolka. Taxikář si za krátkou jízdu řekl 100 NIO. V přístavu náš trajekt Che Guevara už sice kotvil, ale odjížděly jsme o hodinu později. Na palubě totiž chlápci skládali kupu melounů, báječně se u toho bavili a občas i nějaký meloun snědli. Byla neděle a vše se zdálo trochu pomalejší a línější. Pozorujeme cvrkot na lodi, vaqueros na koních v řece a malé kluky, jak se koupají ve vodách Lago de Nicaragua. Zaplatily jsme za trajekt, nechaly zavazadla dole pod schody a vylezly jsme do patra na palubu. Byl tu skvělý výhled na sopku Concepcion. Loď se začala rychle plnit a zanedlouho jsme vypluly. Jen s těžkým srdcem jsem se loučila s ostrovem Ometepe. Jeden den rozhodně nebyl dost na prozkoumání ostrova, ale plánů je mnoho a času málo. Loď se houpala na vysokých vlnách a Janka usnula. Když jsme dojely do přístavu San Jorge, vzbudila jsem ji a poprosila, jestli by nešla k východu o něco dříve, aby ohlídala naše bágly. Měla jsem žaludek jako na vodě a čekala jsem, až všichni vystoupí.

Hotel Dario
Hned v přístavu jsme si vzaly taxíka za 30 USD a nechaly se odvézt přímo do Granady. Měly jsme zamluvený hotel Dario. Po hodině jízdy nás řidič vysadil na hlavní třídě v Granadě, ale měly jsme takový hlad a žízeň, že jsme do hotelu ani nedošly. Vrhly jsme se do první restaurace a daly si špagety a pití. Jen co jsme dojedly, rozhlížely jsme se, kde je náš hotel. Nebyl to hotel, ale palác! V celé své modré kráse se tyčil přímo naproti restauraci. Jen nás zahlédli z recepce, poslali pro portýra, který nám odnesl zavazadla do pokoje. Recepční byl sice špatně naladěný, ale hotel byl luxus. Spala jsem poprvé a zřejmě naposledy v nádherném koloniálním domě s terasou, bazénem, vodotryskem, zahradou a balkonem s výhledem na město.

Hotel Darío představuje opulentní španělskou rezidenci s klasicistní architekturou. Nádvoří pod širým nebem je zdobené mahagonovými sloupy a oblouky. Podlahu pokrývají španělské dlaždice s fontánou ve středu. Ve vnitřním prostoru je okázalá zahrada s bazénem a proutěným nábytkem. Mahagonová schodiště vedou do pokojů v patře. My jsme měly první noc výhled na ulici Calle La Calzada, odkud byl krásný výhled na město a katedrálu. Pokoj byl prostorný s obří postelí, komorou, TV a luxusní koupelnou. Platily jsme za noc se snídaní 100 USD, bylo to dost, ale v Evropě bychom za ty samé peníze měly sotva malý pokojíček. Byly jsme tak nadšené, že jsme si zamluvily ještě další noc. A to i přesto, že už neměli ten samý pokoj s výhledem na město, ale do zahrady. Prohlédly jsme si hotel a šly na prohlídku Granady.

Přidat komentář