• Menu
  • Menu

Grossvenediger (3666 m), Vysoké Taury 1

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Rakousko » Grossvenediger (3666 m), Vysoké Taury 1

„Přípravná fáze“

Ledovce mě vždy fascinovaly. Ta zdánlivě poklidná obrovská masa ledu, která se nezávisle na počínání lidí neustále pomalu plazí do údolí. Jsou magické. Statické, ale přesto v pohybu. Klidné, bez emocí, ale přesto se svými trhlinami zákeřné a životu nebezpečné. Není radno si myslet, že jeden ledovec je na zdolání těžší než druhý. Aktuální podmínky mohou i z „obyčejné ledovcové túry“ udělat mnohahodinový boj o přežití.

Jakmile si nandáte sedák, obujete mačky, odměříte a navážete lano, na hlavu nasadíte helmu a do ruky vezmete cepín, začíná boj kdo z koho. Člověk versus přírodní síla. Jenže váš protivník se o vlastní vítězství nezajímá. Jen dál poklidně leží a svou silou omílá horniny pod povrchem.

I Grossvenediger se řadí mezi „jednoduché“ ledovce. Na 4. nejvyšší horu Rakouska vedou sice dvě cesty, ale ledovci se nevyhnete. Jak mi bylo vysvětleno od mých kamarádů: „Bude to choďák,“ tedy žádné složité lezení při cestě vzhůru.

kluci si vytáhli pivka a koukají na Pulp Fiction
kluci si vytáhli pivka a koukají na Pulp Fiction

Každý den jsme tedy pozorně sledovali předpověď počasí na víkend. Během jednoho týdne se předpověď dokázala proměnit od bouřek, přes vytrvalý déšť až po čistě slunečné dny. Ve čtvrtek přišla na řadu hamletovská otázka: „Jet či nejet,“ a protože předpověď slibovala vcelku dobré počasí, rozhodli jsme se překonat lenost a jet.

Abychom na parkoviště pod Grossvenediger (Felbertauern) přijeli co nejdříve, rozhodli jsme se vyrazit v pátek hned po práci. V 16:30 na mě už čekali nabalení kluci a my mohli vyjet směrem na Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Rosenheim, až do Kitzbühel a dál na jih.

Do cíle, na téměř prázdné parkoviště, jsme přijeli okolo půlnoci. Na řadu přišla další otázka: „Postavit stan, nebo nepostavit?“ Nakonec jsme se nechali ukonejšit dobrou předpovědí, a ustlali si pod širákem vedle auta. Trest přišel ve dvě hodiny ráno v podobě prvních dešťových kapek. „Vstávejte, prší!“ vystřelila jsem ze spacáku při představě mokrého peří a okamžitě začala stavět stan. Během ani ne pěti minut se intenzita dopadajících kapek zvýšila natolik, že jsme teď stavěli stan v pořádném slejváku.

stoupáme
stoupáme

Stavět stan na vyasfaltovaném parkovišti se nevyplácí ve chvíli, kdy nemáte samonosný stan a za každou cenu potřebujete ukotvit šňůry. To si mohli potvrdit kluci, kteří celí mokří, s jedinou myšlenkou na to: „Jak sakra ukotvit ten stan,“ zoufale běhali okolo nedostavěného torza. Já s Jirkou jsme měli štěstí. „Kolíky ne-kolíky, hlavně že ten stan stojí,“ myslela jsem si pozorujíc vodní přívaly venku. Za deset minut bylo po všem. Ani jsem nevylezla ven. Spacáky a karimatky nám do stanu naházel Petr, který společně s Alešem nasedl do auta a snažil se trochu zahřát.

Druhý den ráno nás probudili kluci, kteří se na rozdíl od nás za celou noc příliš nevyspali. Bylo pod mrakem a mlha a ranní páry zahalovaly i nižší kopce okolo. Při představě, že dupu někde v mlze, se mi nahoru vůbec nechtělo, jenže už nešlo říct ne. Zaplatili jsme tedy parkovné na jeden den (5 euro) a se smutným výrazem ve tváři zabalili úplně mokré stany. Pak nezbývalo než nahodit batoh a vyrazit na (dle cedulí) 6ti hodinový pochod na Prager Hütte.

Vyasfaltovaná silnice, po které co chvíli jede nějaké auto, vede po rovině skrz údolí okolo ledovcové řeky. Pokud nemáte moc času, nebo vás cesta po rovině nebaví, můžete se až na konec údolí dovézt taxíkem. My jsme k cestě skrz údolí využili vlastní nohy J . U mostu přes řeku, kde se cesta rozděluje a vy si tak můžete vybrat, zda se na chatu dostat za 4 hodiny nebo za 4,5 hodin nám došlo, že túra nebude trvat slibovaných šest hodin, ale daleko méně.

Cesta vzhůru
Cesta vzhůru

Vybrali jsme si kratší cestu a místo přes most, pokračovali údolím dál. Pak začalo opravdu přísné stoupání, během kterého se nám postupně odkrývala místa dříve pokrytá ledovcem. Ohlazené kameny ale náhle vystřídal rozpraskaný ledovcový povrch, a my poprvé uviděli ledovec v celé své síle. Nedokázala jsem odvrátit svůj zrak od masy přede mnou. Výhled na modrý rozpraskaný ledovec, ze kterého proudí mnoho vodních pramínků, mi učaroval.

První větší pauzu jsme se rozhodli udělat až na místě staré horské chaty- Alter Prager Hütte, dle cedulí pouze hodinu cesty od fungující chaty Prager Hütte. Počasí se během dne neustále zlepšovalo, a tak jsme nyní mohli mezi mlžnými opary zahlédnout i horský ledovcový masiv na obzoru.

Chata Prager Hütte stojí jako nehybný maják uprostřed kamenité pláně. Bylo brzké odpoledne, když jsme si z místního botníku vypůjčili dřeváky a šli se ubytovat. I přesto, že byla sobota, na chatě nyní skoro nikdo nebyl. Za 10euro (sleva na pojištění Alpineverein) jsme si odhodili věci do krásného pokojíku. Následoval zasloužený relax. Během odpoledne se chata naplnila tak, že v době večeře bylo v jídelně už plno. Nechtěli jsme ponocovat. Věděli jsme, že nás zítra čeká opravdu náročný den, a tak jsme si šli velmi brzy lehnout.

pokračování cesty 

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.