Tikal
Budíček byl už ve 4 hodiny, protože nás měl ve 4:20 hod vyzvednout před hotelem bus. Nakonec jsme z Flores odjížděli do Tikalu až v 5 hod. Po hodině jsme dojeli k bráně, kde jsme si koupili lístky do Tikalu (museli jsme ukázat pasy, 150Q/osoba), pak jsme pokračovali autem ještě 25 minut a odtud už si každý po parku chodil, jak se mu zlíbilo. Nachodili jsme asi 10 km a krom krásných mayských pyramid viděli i nosály, tukany, papoušky, datla … chyběl nám jen krocan paví, který se tu prý také běžně vyskytuje.
Tikal jsou nejrozlehlejší ruiny starověkého mayského města a nacházejí se v departementu Petén. Tikal je stejně jako Antiga zapsán v UNESCO. Založen byl v 6. století př.n.l. a v době jeho sláby zde žilo více než 50.000 obyvatel.
Celý den bylo trochu pod mrakem, což bylo fajn, protože jinak by byl výstup na pyramidy poměrně náročný. V Tikalu mi bylo tak nějak zvláštně – nevím, jestli jsem prostě jen „neměla svůj den“, ale cítila jsem se docela stísněně, i když jsme chodili v krásné přírodě.
Do Flores jsme se vraceli shuttlem ve 12:30 hod. a oběd si dali na nábřeží. Po procházce městem, při které jsme narazili i na průvod s marimbou (místní národní hudební nástroj – bicí hudební nástroj, na který mohou hrát až 4 hráči), jsme si oddechli na pokoji a pak se sešli na večeři v La Casa Enrico – hráli si tady na „hoch“ restauraci, ale ve skutečnosti to nebyla žádná sláva.
Ráno nás probudily petardy, které kvůli slavnosti po městě odpalovali slavící občané v kteroukoli denní či noční dobu. Taxíka na belizské hranice jsme si domluvili na sedmou hodinu (450Q/auto) Vyšel nás levněji než autobus, který také odjížděl v sedm ráno, ale lístek se musel koupit až do Belize City. Cesta na hranice s Belize do Melchor de Mencos trvala 1,5 hodiny. Na imigračním jsme si rychle vyřídili vstup a vyměnili pár belizských dolarů. Zjistili jsme následně, že to nebylo potřeba, protože všude brali i americké dolary. Kurz byl ale dobrý, dokonce o chlup lepší než v bance.
Belize
Pěšky jsme přešli přes hranice a pak si vzali taxíka za 20 USD do nedalekého městečka San Ignacio, kde jsme měli zajištěný hotel Hi-Et Guest House (15USD/noc). Když jsme přišli na „recepci“, došlo nám, že jsme vlastně u majitelů doma v obýváku – babička s dědou koukali na telku, paní něco vařila v kuchyni a všichni byli v pohodě.
Xunantunich
Ve městečku jsme si dali snídani, která nakonec vypadala spíš jako oběd (kuřecí řízek), vyměnili jsme ještě pár dolarů a pak už šli čekat na autobus do Xunantunich – místních mayských pyramid. Autobusem jsme dojeli do San Jose Succotz (2 BZD), pak jsme se přívozem dostali na druhý břeh řeky Mopan a ušli asi 1,5 km k pokladně (10 BZD). Tyhle pyramidy, ačkoli nebyly tak rozlehlé jako ty v Tikalu, nás nadchly. Název Xunantunich znamená „kamenná paní“. Výška nejvyšší místní pyramidy El Castillo je cca 40 metrů a jde tak o druhou nejvyšší stavbu v Belize po chámu v Caracolu. Strávili jsme tady několik hodin jen tím, že jsme seděli na nejvyšší pyramidě a kochali se výhledem do zelené nádhery. Nebyli tady opět skoro žádní lidé a nám se odtud vůbec nechtělo. Když jsme se už chystali k odchodu, zastihl nás liják, ale trval jen půl hodiny, tak jsme ho přečkali v přístřešku. Zpátky do San Ignacia jsme se opět dostali po svých, přívozem a místním autobusem. Večeři jsme si dali v restauraci Erwan´s poté, co jsme se předtím marně snažili najít jinou hospodu doporučovanou na tripadvisoru.
Přidat komentář