Tobacco Caye – Belizský bariérový útes
Na autobusák jsme další den dorazili v 7:20 hod. a za pět minut na to nám už odjížděl autobus do Belmopanu (4 BZD), kde jsme vystoupili po hodině jízdy a během 10 minut už seděli v dalším autobuse do Dangrigy (7BZD). Na pobřeží nám to trvalo 2 hodiny, ale cesta utekla v pohodě, protože jsme každý pro sebe měli dvousedačku. V Dangrize jsme si vzali taxi, aby nás odvezl asi 750m k přístavišti lodiček. Zrovna tady přistála jedna, která přivezla turisty z Tobacco Caye, kam jsme směřovali i my. Takže jsme se nalodili a čekala nás 40 minut dlouhá plavba (12 mil, 40 BZD/osoba), po které jsme byli totálně promočení, protože na moři byly celkem vlny.
Ubytování, šnorchlování, koktejly
Ubytovali jsme se v chatičkách „resortu“ Joe Joy´s by the Reef, resp. my s Lubošem v chatičce a Miloš s Martinem v pokoji v hlavní budově (157USD/2 noci s plnou penzí/osoba). Ostrůvek to byl opravdu maličký, člověk ho za 10 minut prošel kolem dokola. Všude byla spousta obrovských barevných mušlí – nic takového jsem ještě neviděla. Bylo to kvůli Belizskému bariérovému útesu, který byl hned vedle ostrova. Je dlouhý téměř 300km a tvoří součást Mezoamerického korálového útesu – druhého největšího korálového útesu na světě. Opět jde o památku zapsanou v seznamu UNESCO.
Díky útesu bylo kolem ostrova hodně mělko, takže na plavání to moc nebylo. Dalo se ale šnorchlovat a pozorovat spousty ptáků. Zbytek dne jsme se opalovali nebo ho trávili na místním baru s pinacoládou či micheladou (drink vyrobený z limetkové šťávy, různých omáček, koření, rajčatové šťávy a soli, do kterého se leje pivo) v ruce. Jídlo bylo společné vždy pro celý resort, takže v 8 hodin ráno byla snídaně, ve 12 hodin oběd a v 18 hodin večeře. Jídlo bylo moc dobré, každému ochotně přidávali, pokud měl hlad. Večer jsme zakončili opět na baru.
Manty a rejnoci
Ráno bylo teplo, ale pod mrakem, což bylo fajn, protože jsme se aspoň nespálili. Celý den jsme strávili u moře, odpoledne jsme si půjčili kajaky a obepluli ostrůvek. Po obědě se udělalo jasno a vedro už bylo pořádné. Na jednom z mol jsme pozorovali manty a rejnoky; při šnorchlování jsem si stejně jako vloni v Keni šlápla na ježka. Odpoledne jsem si pak četla v houpací síti a po večeři jsme si šli dát drink na bar. Prostě relax se vším všudy.
Loď do Dangrigy (40 BZD) odplouvala v 9:15 hod. Jeli jsme jen v plavkách, protože jsme předpokládali, že opět dorazíme úplně promočení. Ale moře bylo tentokrát klidné, takže na nás nebyla ani kapička.
Cesta do Livingstonu
Z přístaviště jsme dojeli taxíkem na autobusák (10 BZD/auto) a v 10:15 hod. nastoupili na autobus do Punta Gorda(14 BZD/osoba), který jel přes městečko Indipendencia (11:45 hod.) Do Punta Gordy jsme se dostali ve 13:45 hod., koupili si lístky na loď do Livingstonu(60BZD) a pak prošli imigračním (odletová taxa – 40 BZD/osoba). Punta Gorda je totiž v Belize, ale Livingston už v Guatemale. Loďka do Guatemaly měla odplouvat ve dvě, ale měla cca 20 minut zpoždění. I tak nám ale všechny ty příjezdy a odjezdy skvěle navazovaly.
Livingston
Po 30 minutách jsme se ocitli v Livingstonu, prošli imigračním, které bylo až nahoře na kopci, takže kdybychom si ho sami nevyhledali, tak by nás nikdo vůbec nezkontroloval, a našli hotel La Casa Rosada. Ten byl moc hezký, i když místo pokojů jsme měli spíš takové stáje. Šli jsme se projít městem a pak si dali báječnou večeři v hotelu – rybí polévku a humra.
Přidat komentář