Vyrazily jsme už po patnácté a tentokrát to bylo v šesti – Simona, Kamča, Lenka, Marťa, Lely a Kačka. Z naší party chyběla Péťa, která se doma starala o mimčo, a na poslední chvíli nás opustila ještě Denisa, protože její přítel byl pozitivní na covid. Lístky na vlak šly naštěstí vrátit i na poslední chvíli, ale platba za ubytování jí bohužel propadla.
Většina nás jela vlakem už do Prahy, kde jsme se potkaly s Marťou a Lely. Odtud jsme již společně pokračovaly vlakem do Hamburku. Cesta tam byla dlouhá, ale bez jakýchkoli komplikací; cesta zpátky už byla větší dobrodružství …
Počasí vyšlo tak na půl. Celý čtvrtek, který jsme proseděly ve vlaku, bylo krásně. Počasí vyšlo i v pátek – dopoledne bylo modro a odpoledne se sice zatáhlo, ale nepršelo a bylo celkem teplo. Sobota zato propršela v podstatě celá, i když často to bylo jen mžení. Náladu nám to ale nezkazilo.
Na kolik to vyšlo (na osobu)?
Vlak Trutnov – Hamburk a zpět 2.340,-Kč
Ubytování na tři noci 1.660,-Kč
Jídlo + pití 2.480,-Kč
Ostatní 1.280,-Kč
NÁKLADY CELKEM: 7.760,-Kč
Z Trutnova jsme vyrážely v 6:42 hod., o chvíli později přistoupila Káťa ve Rtyni. Do Prahy jsme dorazily krátce před desátou hodinou a sešly se s Lely a Marťou; v 10:25 hod. už nám odjížděl vlak do Hamburku. Cesta byla na pohodu, jen jsme měly trochu nerudného číšníka v jídelním voze, který pro sprosté slovo nešel daleko.
Když jsme dorazily do Hamburku, vlezly jsme hned vedle nádraží do metra U3, koupily jízdenky (1,80 EUR krátká cesta) a dojely na zastávku St. Pauli. Později mi došlo, že bylo lepší vystoupit až na Feldstrasse, protože to by bylo k ubytování blíž. Takhle jsme šly cca 20 minut pěšky, což nám ale nevadilo.
Ubytované jsme byly v Backpacker´s St.Pauli. Po dlouhé době jsme zvolily hostel. Vzaly jsme si sedm postelí v osmilůžkovém pokoji (protože původně měla jet i Denisa) a naivně doufaly, že nám tam už nikoho nedají. Byly jsme proto docela překvapené, když jsme otevřely dveře pokoje a tam byl na jedné posteli rozvalený asi osmdesátiletý důchodce. Pán moc komunikativní nebyl, z jeho hovorů domů jsme zjistily, že je to Francouz.
Jen co jsme se vybalily, vyrazily jsme do čtvrti St. Pauli. Nejdřív jsme si daly večeři v italské tratorii a pak jsme prošli ulicí Grosse Freiheit (Velká svoboda), kde bylo spoustu neonů lákajících na různé strip show. Další podniky pokračovaly na Reeperbahn, která se probouzí až po osmé hodině večerní. Kolem několika pouličních umělců jsme došly až k Herbertstrasse která připomíná „čtvrť červených luceren“ v Paříži. Herbertstraße byla dříve jediná ulice v Hamburku, kde byla sexuální práce oficiálně tolerována. Vstup do ulice je zabarikádován a všechny ženy a osoby mladší 18 let mají zakázán vstup. Podle místní tradice jsou ženy, které ignorují tyto příspěvky, vystaveny tomu, že jsou polity „vodou z penisu“, vodou používanou mužskými klienty k umytí před servisem. Ulice byla původně uzavřena nacisty v roce 1933, protože nemohli zastavit praxi prostituce v této oblasti, a tak se rozhodli skrýt ji za zdi.
Na snídani jsme vyrazily do pekařství Der Kiezbäcker a nebyly jsme zklamané – nevěděly jsme, co si dát dřív. Tohle pekařství je ve stejné oblasti, ve které jsme se pohybovaly den předtím, ale noční a denní život je jako nebe a dudy. Po ránu tady nic nesvítilo a šlo o poklidnou část města.
Po snídani jsme pokračovaly do přístavu Landungsbrücken, kde jsme si zajednaly okružní plavbu lodí (18 EUR). Bylo nám řečeno, že musíme s vyplutím počkat do 11:15 hod., aby se dostatečně zvedla voda, takže jsme měly ¾ hodiny času. Zašly jsme se proto podívat do Alter Elbtunnel – starého tunelu pod řekou Labe. Běžně jím projíždějí i auta, ale kvůli nějaké rekonstrukci je teď tunel zpřístupněný jen pro pěší a cyklisty. Do tunelu se buď sejde po schodišti, nebo sjede velkými výtahy, do kterých se vejde i auto. V tunelu se nám moc líbilo, byl celý vydlaždičkovaný a po cca 400 metech nás přivedl na druhou stranu řeky. Pokochaly jsme se výhledem na přístaviště přes vodu a pak se už vydaly zpátky k lodi.
Výklad na lodi byl sice jen v němčině, takže jsme mu moc dobře nerozuměly, ale i tak se nám hodinová projížďka moc líbila. Bylo krásné počasí a projely jsme jak přístavem s nákladními loděmi, tak úzkými kanály čtvrti Hafen city.
Po projížďce proběhl nějaký ten shopping v gift shopech a pak jsme se vydaly k Elbphilharomoni – obrovské koncertní hale, která se tyčí do výšky sto deseti metrů a byla vybudována na střeše starého cihlového skladiště, ve kterém se skladovaly kakaové boby. Na střechu té staré budovy se dá zdarma dostat, takže jsme po jezdícím schodišti vystoupaly nahoru a odtud si prohlédly město z výšky.
Od filharmonie jsme se vydaly prozkoumat Hafen city včetně největšího souvislého komplexu skladových budov na světě Speicherstadt. Stavily jsme se v pražírně kávy, kde jsme dokoupily další suvenýry, a nadchnul nás i krámek s čaji.
Na pozdní oběd, resp. brzkou večeři, jsme zašly do Oberhafen-Kantine, malé restaurace z tmavě červených oldenburských cihel. Půda pod tímto podnikem se díky častým záplavám trochu propadla, takže restaurace je celá nakřivo. Když jsme vešly dovnitř, zdálo se nám, že máme aspoň 2 promile v krvi. Oberhafen-Kantine začala podávat obědy přístavním dělníkům už v roce 1920. Oberhafen-Kantine byla postavená hned vedle Oberhafenbrücke z roku 1906, úzkého dvoustupňového železničního a pěšího mostu. Když se ukázalo, že je příliš malý pro rostoucí železniční dopravu ve městě, byl nahrazen současnou širší verzí, která se zipuje přímo přes horní část prvního patra restaurace. Od roku 1997 do roku 2002 podnik chátral, protože byl zavřený, ale v roce 2005 byla dokončena jeho kompletní rekonstrukce.
Vydatně posíleny jsme pokračovaly městem k Chilehaus – expresionistické cihlové budově a kolem kostela sv. Kateřiny, jehož věž pochází ze 13. století a je druhou nejstarší hamburskou budovou po majáku na ostrově Neuwerk, jsme došly ke kostelu sv. Michaela, na jehož věži jsou umístěny největší hodiny v Německu. Vyhlídka z kostelní věže se nachází ve výšce 83 metrů, dostanete se sem po zdolání 452 schodů. Vzhledem k tomu, že bylo docela zamračeno a vstup stál 8 EUR, odpustily jsme si tento zážitek a vrátily se pěšky na hostel. Předtím jsme si ale na chvíli v kostele poseděly a poslouchaly rozezpívávání se nějakých zpěváků, kteří měli mít večer v kostele koncert.
Na hostelu jsme si daly necelou hodinu pauzu a znovu se vydaly k ulici Reeperbahn. V místním irském baru jsme si daly každá jednu sklenici Guinesse nebo cidera a vrátily se na pokoj.
Přidat komentář