Horní tok Vltavy, tak trochu jiná „voda“

Vltava

Většina lidí to zná: Úplně ožralí vodáci, přeplněná řeka rafty, na jezy se čekají půlhodinové fronty. Typický obraz spodního toku nejoblíbenější řeky Česka = Vltava od Vyššího brodu do Boršova (případně jen do Zlaté Koruny, protože: „Kdo by se trepal až do Boršova.“). Minulý rok jsem se tam po dlouhé době také ocitla a řekla jsem si: „Nikdy více!“ Současně jsem si ale vzpomněla na sjezd horního toku a zapřemýšlela, zda by právě tato část řeky nemohla být vhodnou alternativou.

Tak nějak podvědomě jsem věděla, že na horním toku panuje významné omezení splouvání, jak ovšem regule přesně fungují, jsem se dozvěděla až z internetových stránek Národního parku Šumava (www.npsumava.cz). Horní tok Vltavy je splavný pouze za předpokladu, že je dostatek vody. Jenže to není tak jednoduché. Tak tedy: Pokud byste chtěli splout celý úsek, museli byste to zvládnout na jaře, kdy je povolené splouvání v úseku Borová Lada- Polka (15.3. – 31.5. a to jen během víkendů od 8:00 – 18:00). Další omezení je v úseku Lenora  -Soumarský most, kde je splouvání povoleno při minimální výšce hladiny vody od 45 cm (splouvání povoleno od 1.5.-31.10, každý den od 8:00 – 20:00). Největší změny, a nejvíce hlídaný úsek je od Soumarského Mostu do Pěkné.

Horní tok – omezené splouvání

Pokud se vám nezatočila hlava do teď, pak čtěte dál: splouvat se tento úsek sice může od 8:00 do 20:00, doba vyplutí lodí je ale od 8:00 do 16:00. S tím, že splouvat se smí při minimální hladině vody 50 cm (Měřící stanice je pod Soumarským mostem. O splavnosti úseku v určitý den rozhoduje naměřený údaj v 8:00.). Tím ale omezení nekončí. Abyste mohli vyplout, musíte si přes internet udělat registraci a zaplatit povolení k vyplutí (300 Kč na loď). Na každou hodinu je možné registrovat pouze sedm lodí. Při registraci platí pravidlo: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele,“ takže si můžete představit, jak dopředu bývají víkendové registrace vyprodané. A to nikdy nevíte, jaké bude počasí, zda bude dostatek vody.

Registrace a průvodce

Dejme tomu, že máte štěstí: v řece je dostatek vody, stihli jste si obstarat povolení o vyplutí. Nastává další část. Pokud máte například registraci koupenou na 8:00, musíte se dostavit v tuto hodinu (nejdříve 15 minut předem) do registračního místa (vlevo za Soumarským mostem), kde si vyzvednete nálepku, podepíšete lejstra a počkáte na průvodce, který s vámi nejpozději čtvrt hodiny po stanoveném registračním času vypluje. Jedním slovem: PSYCHO! (A to tu popisuji jednodušší variantu.)

Po půlhodině studování podmínek jsem se nestačila divit. Hlavu jsem měla ukroucenou a zavařenou. I přesto jsem nakonec koupila dvě rezervace na 10:00 s tím, že vyrazíme z Lenory v 8:00 a u Soumarského Mostu budeme před desátou. S netrpělivostí jsme každý den sledovali internetové stránky. Den před vyplutím byla hladina na 52,3 cm. „Snad to vydrží do rána,“ doufali jsme a vydali se do Lenory.

Vyjíždíme!

Druhého dne následoval budík v 7:00. Zaplacení kempu (4 osoby, dva stany a auto na dvě noci nás vyšly na směšných 560 Kč), doplacení zálohy za půjčení lodě, snídaně, zabalení se na vodu a rázem bylo 8:15. „Vyjíždíme!“ zavelela jsem a poslala loď do ledové vody. I přesto, že byl dle kritérií NP Šumava v řece dostatek vody, jsme co chvíli drhly o dno a museli přenášet. Opět jsem kroutila hlavou nad nesmysluplností některých kritérií. Etapu jsme jeli úplně sami! (Na spodním toku nemyslitelné!) V 9:45 jsme dorazili do kontrolní stanice, kde jsme si vyzvedli čísla, podepsali se na listinu a vyrazili s průvodcem na hlídanou etapu. (Dalších pět lodí bylo naplněno rodinkami z Moravy a Slezska, kteří nám celkový zážitek trochu pokazily.)

Průvodce nám co chvíli ukazoval nějaké zdejší zajímavosti, ať už zbytky opevnění vystavěného před 2. světovou válkou, nebo vysvětloval, jak se tvoří meandry, a jak řeka „cestuje“. Nejdřív jsme se ho drželi a hltali každou zajímavou informaci. Pak jsme se ale rozhodli trochu se odpojit a zůstat v klidu vzadu a bez všetečných dotazů dalších návštěvníků.

V Pěkné jsme se s průvodcem rozloučili a dál, do Nové Pece jeli už sami. I nadále jsme projížděli úseky 1. zóny Národního parku, přesto je tento úsek bez regulace. Před Novou Pecí jsme měli celodenního pádlování tak akorát. Následovalo posledních pár kilometrů stojaté vody, která se pomalu vlévá do vodní nádrže Lipno. A my byli rádi, že na druhý den není naplánována další etapa, nýbrž pěší výlet na nejvyšší horu Šumavy – Plechý.