• Menu
  • Menu

Hromnické (sirné) jezírko

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Plzeňský kraj » Hromnické (sirné) jezírko

Červené jezírko

Jak mě Honza nechal vykoupat  v kyselině sírovéKrásné páteční výletování jsme končili ve vsi Hromnice. Věděli jsme, že zde je unikátní sirné jezírko a tak ani nebylo moc těžké najít lokalitu, kde by se mohlo nacházet. Zaparkovali jsme auto a procházeli cestou,mezi černými kopci se sirným zápachem ve vzduchu, k vrcholu. Trochu nás mátlo, že zde není žádný ukazatel a i cesty se rozdělovaly na mnoho dalších. Vybrali jsme jednu z nich a ocitli se na samém vrcholu unikátního lomu a poprvé jezírko spatřili. Fakt pecka !

Hromnické - Červené - jezírko
Hromnické – Červené – jezírko

Přemýšleli jsme jak se asi dostaneme do nižší polohy nebo až k jezírku. Sešli jsme zpět dolů a přes louku kolem stavení došli zase k jinému možnému vstupu k lomu. Jezírko bylo již blíže k nám, bylo zde  i hrazení a nějaké popisy k jezírku. Ani jsme to moc nečetli. Trochu kaskadérsky jsme scházeli dolů. Já si fotila překrásné vřesovce, když Honza na mě halekal přímo z jezírka,  ať jdu za ním! Bože, snad se nekoupe v síře, no krve by se ve mně nedořezal a se svou sešroubovanou rukou jsem se snažila opatrně slézt po kluzkém černém povrchu k jezeru. Došla jsme na takovou malou plážičku s velkým kamenem a křičela na Honzu, ať ihned z té vody vyleze!  Co kdyby se rozpustil, blesklo mi hlavou. Honza si však úplně labužil a lákal mě do vody.  Milujeme koupání v tajných a čistých vodách ! V lomu ani živáčka a tak jsem sházela oblečení a šup za Honzou, ale strach mi dovolil plavat  jenom v úplné blízkosti břehu a brzy  jsem raději vylezla.

Když vás hlodá červ

Našli jsme pak úplně pohodovou cestu zpět a ve mně začal hryzat červ, jestli se nám něco nestane, že jsme do jezírka se sírou vstoupili. Ptali jsme se místních a ti tvrdili, že oni se v tom nekoupou, ale že snad pár lidí už to vyzkoušelo. No to snad ne !! Jako dětem jim bylo  vtloukáno do hlavy, že tam nesmějí smočit ani ruku, že je voda z jezera rozežere. No, tak to mě fakt uklidnilo.

Statek Býkov

Ubytovali jsme se v  nedalekém krásném zámeckém statku Býkov, já zapnula rychle internet a sháněla informace o koupání v sirném jezírku. Nikde nic, jenom všude ZÁKAZ  KOUPÁNÍ !! Při večeři jsem  se ptala číšníka, zda ví něco o koupání v sirném jezírku. Odpověď, „no, v tom se nesmí  koupat, to je strašně nebezpečné, to poškozuje kůži a je to zakázané!“ Já to už nemůžu poslouchat, sklenka dobrého červeného vína dovolí na vše na chvíli zapomenout.

A pak to začne. Honza spokojeně chrupe a já mám psycho! Bože, co když mi teď začne třeba slézat kůže, co když to teprve teď v noci začne působit? Začaly mě svědit chodidla a až do ranních hodin sebou házím a scénáře našeho skonu jsou čím dál černější. Usnu až nad ránem a ráno se cítím jako když mě praští někdo po palici. Honza nechápe !

Přátelé žijeme, dokonce jsme se dopídila, že  vykoupání v sirných vodách blahodárně působí na pleť a na spousty jiných zdravotních potíží. No, a pokud jsme to nepili a nevtírali do očí, tak vlastně to byla ozdravná koupel.

koupání v kyselině sírové :-(
koupání v kyselině sírové 🙁

Čtěte návody

Ponaučení je: čtěte návody i když vás to nebaví, a když někde píší koupání zakázáno (i když mini-písmem ), tak se tam prostě nekoupejte, za ty strachy to opravdu nestojí !

Hromnické nebo  Červené jezírko

Jezírko leží nedaleko Plzně, je antropogenního původu a patří určitě mezi geologické zajímavosti. Jezírko je široké asi 130 m, dlouhé 190 m a hluboké 15 – 18 m. Celková hloubka odklizu však činí téměř 60 m. Jezírko vzniklo po skončení těžby tzv. vitriolových břidlic, když se sesunula část  těžebné  stěny a zasypala odvodňovací štolu.

Historie těžby prekambrických břidlic starých, okolo 800 miliónů let, byla na tomto místě velice dlouhá. Již v roce 1578 těžili tuto surovinu mniši s plaského kláštera, kteří z břidlic vyráběli kamenec, používaný v barvířství, koželužství i lékařství. V letech 1760- 1770 se kamenec dodával na trh pod jménem „ plaský prášek „ a nacházel uplatnění téměř výhradně v medicíně. Pro malou rentabilitu však byla jeho výroba ukončena a nového rozkvětu se hromnická huť i přilehlé břidlicové doly dočkaly až po roce 1802, kdy je zakoupil podnikatel Johann David Starck pro výrobu kyseliny sírové. Břidlice se zpočátku ještě těžily štolami, ale záhy se přešlo k jejich těžbě odklizem. Odstřelená surovina se ručně drtila na kousky velké asi 5 cm, jež se navážely na haldy o výšce až 17 m, umístěné na nepropustném jílovém podloží. Tam byly zalévány vodou a vyluhovaný vitriolový Louise odváděl do dřevěných nádrží (štoků), kde se odpařováním zahušťoval. V dalších nádržích se poté dekantací (usazováním)čistil a odváděl se do železných varných kotlů. Zde vznikal kašovitá hmota, která postupně tuhla v tzv. „ vitriolový kámen“ (směs síranů). Pálením v kalcinačních pecích se vitriolový kámen zbavil přebytečné vody a rozemletý se v kameninových resortech vkládal do tzv. „ galejních pecí „, kde z něj rozkladem síranů unikaly bílé páry oxidu sírového a vody. Ty byly jímány ve vodě za vzniku kyseliny sírové, do níž byly dále přiváděny páry z galejních pecí, až bylo dosaženo požadované koncentrace.

Teprve po vynalezení kontaktní výroby kyseliny sírové se těžba břidlice u  Hromnic  v roce 1896 zastavila a lom byl postupně zatopen. Chemické procesy naznačené v popisu výroby kyseliny sírové však probíhaly v místě těžby samovolně nadále, a voda v jezírku je tak vlastně velice slabým roztokem kyseliny sírové. Její koncentrace je v současné době velmi nízká ( má ph 2.6-2,8), avšak podle vyPrávění pamětníků stačilo ještě před druhou světovou válkou do vody šlápnout a z bot upadly podrážky .

Je jezírko léčivé ?

Načervenalé zbarvení dodávají vodě sloučeniny železa. Až na několik málo druhů řas není v Hromnickém jezírku žádný život., místní obyvatelé však tvrdí, že voda má léčivé účinky a působí zejména na ekzémy. V západní stěně odklizu vystupují černé grafitoidní břidlice barrandienského proterozoika kralupsko – zbraslavské skupiny, které obsahují až 16 % paritu.

Hromnické - Červené - jezírko
Hromnické – Červené – jezírko

Hromnickému jezírku hrozil během minulého století několikrát zánik, nejvážnější nebezpečí nastalo v šedesátých letech, kdy byla tato lokalita vytipována pro skládku. Naštěstí se projekt neuskutečnil a jezírko bylo naopak v roce 1975 usnesením Okresního národního výboru Plzeň – sever prohlášeno za chráněný přírodní výtvor. Dnes je chráněno jako přírodní památka o rozloze 12,4 ha, neopomenutelný je však i jeho význam coby památky technické, neboť dokumentuje historii počátku chemického průmyslu. / zdroj : Průvodce –  Geologické zajímavosti České republiky /

Sousoší Jana Nepomuckého, Spasitele a Jakuba Většího

Sousoší  nedaleko lomu bylo postaveno v roce 1814 Johanem Wildem . Německý nápis v překladu „ Ježíši, spasiteli světa,  žehnej tomuto dolu, chraň ho před veškerým neštěstím a řiď všechno k jeho prospěchu „ . Sochy byly v roce 2007 zrestaurovány a sousoší bylo rekonstruováno . Na práci se podílel ak. mal. Jaroslav Šindelář a spol. Pískovcové sochy stojí na třech společných stupních. Sousoší je památkově chráněno.

Sousoší Jana Nepomuckého, Spasitele a Jakuba Většího- Hromnice
Sousoší Jana Nepomuckého, Spasitele a Jakuba Většího- Hromnice
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.