Po hotelové snídani jsme si prošli kousek místní trolí stezky, protože přestalo pršet, tak jsme si to chtěli užít. Netušili jsme, že teď už bude hezky pořád.
Vodopády a termální prameny
Asi 10 km dál na sever byl největší evropský termální pramen Deildartunguhver (každou vteřinu zde vyvěrá 180 litrů vařící vody), tak jsme tam zastavili při naší cestě k lávovým vodopádům Hraunfossara hned vedle nacházejícímu se vodopádu Barnafoss na řece Hvítá.
Cesta nás pak vedla přes Akranes – poměrně všední městečko s hezkým majákem, na který se dalo vylézt. Stavili jsme se tady i na oběd a pak vyrazili dál. Jeli jsme po pobřeží a do Reykjavíku jsme se dostali šestikilometrovým tunelem pod vodou (poplatek 200,-Kč). Kolem Reykjavíku sice pršelo, ale my jsme tím jen projeli dál do Selfossu a pak už na nás čekal další vodopád Seljalandsfoss.
Vodopád Seljalandsfoss
I když včera se nám Gullfoss strašně líbil, museli jsme uznat, že takhle na slunci jsou ty vodopády prostě ještě hezčí – zvlášť když je obklopuje duha. Za vodopádem Seljalandsfoss se dá projít, ale musela jsem se vrátit pro pláštěnky, jinak bychom byli durch. Za parkování tady se platí asi 160,-Kč. Myslím, že když někdo nezaplatí, nic se mu nestane – akorát hlídač auta obchází a dává za stěrač upozornění, že tohle je placené parkoviště, nicméně SPZ si neopisuje, takže případní hříšnici asi vyjdou bez úhony.
Vodopád Skógafoss
O kousek dál leží další vodopád Skógafoss (62 m). Dá se k němu po hodně schodech vystoupat nahoru nebo si ho můžete prohlédnout zespodu. My jsme nejdřív vyšplhali nahoru a pak se nechali pokropit jeho vodou i zespoda. Hned před vodopádem je kemp, takže zde už bylo pár stanů. My jsme ale popojeli o kousek dál do hotelu UMI, ze kterého byl výhled směrem na moře i na sopku Eyjafjallajökull.
Skalní brána Dyrhólaey
Středeční den jsme začali u skalní brány Dyrhólaey na jihu ostrova. Je to taková skála s dírou, v okolí hnízdí i hodně papuchalků. Odtud jsme pokračovali do městečka Vík, kde jsme se prošli po pláži s černým pískem a dali si kapučíno.
Pokuta!
Po cestě k vodopádu Fagrifoss nás bohužel zastavili policajti za rychlou jízdu (místo povolených 90km/h jsme jeli 133km/h a pokuta byla mastná, stejně jako všechno tady – cca 18.000,-Kč).
Cesta k vodopádu Fagrifoss byla kouzelná a skoro nikdo na ní nebyl. Když jsme přijeli k prvnímu brodu přes řeku, trochu nás to vylekalo, ale vzhledem k tomu, že před námi to projel jeden kluk se stejným autem, dali jsme to taky. U druhého brodu jsme se sešla hned 4 auta, jenže všichni ostatní chtěli pokračovat do Laki a nikdo o vodopádu Fagrifoss neměl tušení. Byli jsme na štíru s časem, protože na 17:50 hod. jsme měli koupené lístky na plavbu po ledovcové laguně, takže jsme to nakonec vzdali a raději se vydali zpět na hlavní silnici.
Glacier Lagoon
Ke Glacier Lagoon jsme to nakonec stihli v pohodě a hned nás okouzlila. Vlastně i cesta k ní, protože jsme viděli několikrát duhu, která vydržela na obloze dlouhé minuty. Cestu lodí Zodiak po laguně jsme objednala už z Čech za cca 2.000,-Kč na osobu – na místě bychom měli asi smůlu a museli bychom buď čekat nebo jet větším obojživelným vozidlem. Opět jsme vyfasovali oblečky proti mrazu a hodinu jezdili mezi ledovými krami. Nádhera. Do hotelu Fosshotel Glacier Lagoon jsme to pak měli už jen cca 20 minut směrem zpět. U večeře jsme si dali výběr z dezertů, což byl dlouhý talíř plný sladkostí – nebylo možné to sníst.
Přidat komentář