Po snídani v Café Loki, které bylo přímo v „našem“ domě, jsme zašli do kostela Hallgrimskirkja. Vnitřek byl hodně prostý, nejvýraznější tam byly velké varhany s 5275 píšťalami. Za 200,-Kč jsme si koupili lístek výtahem na věž. Pokud by někdo platit nechtěl, tak nemusel – při nástupu do výtahu nás nikdo nekontroloval. Výhled na celý Reykjavík ze 75 metrů byl moc fajn, i když už začalo pršet.
Když jsme si sedli do auta a chtěli nastavit navigaci, zjistili jsme se, že je v ní jen hrstka měst a zbytek prostě najít neumí. Naštěstí však fungovala při zadání GPS souřadnic, takže jsme celý týden museli vždycky nejdřív na internetu najít souřadnice místa, kam chceme jet, a pak s námi teprve navigace spolupracovala.
Naše první zastávka byla na benzínce, kde jsme se docela pobavili, protože jsme nemohli najít, kde má Vitara otvírání na nádrž. Nakonec se podařilo a my nabrali potřebnou naftu (mimochodem je to u řidiče pod levou nohou). Z Reykjavíku jsme se vydali ke geotermální elektrárně v Nesjavelliru, kde jsou vrty sahající 2km pod povrch země, z nichž se získává voda s teplotou až 380°C. Voda odtud je odváděna potrubím i do 23km vzdáleného Reykjavíku. Přímo k elektrárně jsme sice zajet nemohli, ale bylo fajn pozorovat čmoudíky, které všude po okolí vycházely ze země. A taky to všude bylo pěkně cítit sírou. V hotelu Ion jsme si dali kafe a pokračovali ke kráteru Kerid (vstupné 90,-Kč). V dešti jsme za půl hodinky obešli kráter a pak se pokusili najít místo na oběd. Zajeli jsme do jednoho hotelu, ale tam vařili až večeře. Na recepci však byla Slovenka, která nám zavolala do nedalekého hotelu Grimsborgin a zjistila, že tam se naobědvat můžeme. Také nám ukázala webovky, kde se lze podívat na to, jaká je pravděpodobnost vidět polární záři. Normálně je to v létě skoro nemožné, ale ona říkala, že před dvěma dny viděla úplně dokonalou záři, až jí to dohnalo k slzám. My jsme po dobu naší návštěvy Islandu bohužel to štěstí neměli.
Národní park Thinkvellir
Po obědě jsme jeli do národního parku Thinkvellir, kde jsme nejdřív zašli k vodopádu Ӧxarárfoss a pak se podívali i na Soudní skálu (Lӧgberg), která je součástí prvního demokratického parlamentu na světě Alpingi, který zde založili Vikingové už v roce 930. Na Lӧgbergu se Alpingi kdysi každoročně scházel; dnes na tomto místě stojí vlajka. Součástí parku je i největší islandské jezero Thingvallavatn (84km2).
Další naší zastávkou byl Geysir a zejména jeho aktivnější bratr gejzír Strokkur, který stříká každých 5 – 10 minut. Geysir a Strokkur obklopují menší barevné prameny, mléčná jezírka a parní průduchy. Na několik výstřiků jsme si počkali (a znovu u toho zmokli) a pak pokračovali k vodopádu Gullfoss. I v tom nečasu to byl nádherný, 32 metrů vysoký, vodopád, se dvěma kaskádami.
Odtud jsme to měli ještě cca 2 hod. do Fossatunu k našemu ubytování. Noc jsme strávili v chatě bokem od ostatních domů, využít jsme mohli i venkovní vířivky (což jsme však neudělali). Dorazili jsme sem až kolem deváté večer, takže jsme si k jídlu mohli dát jen pizzu – upekl nám ji Slovák a přinesla česká servírka.
Přidat komentář