Pallazo Pitti a Giardino Boboli- barokní zahrada
Pallazo Pitti, či chcete-li česky palác Pitti se s jeho překrásnou zahradou nachází na jihu Florencie. Jeho původní majitel, bankéř Luca Pitti, si nechal své budoucí sídlo navrhnout od nikoho menšího než od samotného Fillipa Brunelleschiho, který se proslavil svou stavbou kupole florentské katedrály. Palác se začal stavět již v roce 1457. O téměř sto let později (v roce 1549) slavný bankéřský rod Pittiů zbankrotoval, a tak musel palác prodat rodu Medici, kteří ho pojali za své rodové sídlo. V 19. století se pak palác stal sídlem členů královské rodiny.V současnosti je sídlo otevřeno široké veřejnosti. Nemyslete si ale, že vám na jeho návštěvu postačí hodinka a půl, tak jako to bývá u českých hradů a zámků. My jsme na návštěvu měli tři a půl hodiny a i tak jsme běhali a běhali a zdaleka jsme neviděli to, co jsme vidět chtěli.
To, že Palác Pitti má co nabídnout, bylo vidět již u pokladny se vstupenkami, kdy jsme si mohli vybrat z několika možností vstupu v různé cenové relaci. Zajímala nás hlavně zahrada, takže jsme si zakoupili vstupenku za 5 euro, která nám umožňovala její návštěvu. V cenně vstupného byla i druhá zahrada- Giardino Bardini, dále galerie kostýmů, muzea porcelánu a ještě několik dalších míst. Jak výhodné je studovat zahradní architekturu a nosit v peněžence potvrzení o studiu, jsem si opět uvědomila u pokladny se vstupenkami. Pro všechny architektonické obory vstup zdarma do všech výstavních prostor. Bohužel jsem neměla tolik času, abych si mohla palác skutečně vychutnat. Z tohoto důvodu jsem místní Galerii Palatina, ve které se nachází okolo 1000 (!) maleb z období baroka a renesance musela jen svižným krokem projít. A to je téměř hřích, když si uvědomíte, že zde nechybí obrazy takových mistrů, jako byli například Rubens, Botticelli, Tizian či Veronese.
Další část paláce, která mě osobně tak úplně neohromuje, jsou Královské apartmány ze 17. století, kde bývali ubytováni významní hosté. I zde jsou stěny zdobeny malbami. Většinou se jedná o portréty členů rodu Medici.
Palác ovšem nabízí mnohem víc. Je zde umístěno Muzeum stříbra, které vystavuje rodinné bohatství rodu Medici. Dále můžete navštívit Galerii moderního umění, která mě trochu zklamala, protože jsem čekala díla z 20. století. Vystavované obrazy jsou ovšem většinou práce z období konce 18. století až po začátek 20. století. Muzeum kostýmů a Porcelánu jsem už navštívit nestihla. Místo toho jsem poslední dvě hodiny z mé návštěvy chtěla věnovat jedné z nejzajímavějších zahrad italského baroka – Giardinu Boboli.
Prvním zahradním architektem, který na zahradě pracoval, byl Nicholas Tribolo. Bylo to ovšem až v době, kdy palác i okolní pozemky skoupil rod Medici. Dalším zahradním architektem se stal Bartolomeo Ammanati a po něm i slavný Bernard Buontalenti, po kterém byla pojmenována jedna z místních grot. O největší rozšíření zahrady se postaral architekt Giulio Parigi a jeho syn. Hlavní osa zahrady se odvíjí od průčelí paláce. Je na ní umístěn amfiteátr s velkou vanou a egyptským obeliskem, který pochází z roku 1500 př. Kr. Osa pokračuje přes Neptunovu fontánu. Pohled uzavírá mramorová socha Hojnosti od Giambologni. Ukrytá v zeleni až na vrcholu zahrady je umístěná zahrada Il giardino del Cavaliere, která má krásný výhled do okolní krajiny. V dalších částech zahrady můžeme obdivovat Il prato di Ganimede – Ganymédovy trávníky, La Kaffeehaus, ze kterého je překrásný výhled na město, nebo třeba Jupiterova zahrada, či zahrada Giardino di Madama. Příjemným místem na odpočinek je část nazvaná Il Prato dell´Uccellare– louka se stoletými cypřiši, na kterou navazuje příkrý zatravněný kopec Il Prato del Pegaso.
Je toho mnoho, co v této zahradě můžete obdivovat. A můj výčet není rozhodně u konce. Ať už chcete zahradu poznat jakožto osoby zainteresované do zahradního umění, nebo se chcete jen projít a pokochat její krásou, odpočinout si během horkého slunečného dne, mám pro vás snad jen jedinou radu: Nenechávejte si svou návštěvu na poslední chvíli. Prostě se to nedá stihnout!
Přidat komentář