Botanická zahrada Praha
Podzim je čas, kdy všechny vaše smysly mohou ocenit a nasát nádheru všech těch žlutých, oranžových a červeně barvících se javorů a rostlin. Pokud budete mít to štěstí a bude vás provázet slunce, které rozjasní a prozáří tu nádheru, věřte, že budete chvíli jako v ráji.
Japonská zahrada
Venkovní expozice botanické zahrady se rozkládají na ploše téměř 25 hektarů. K nejstarším patří Ornamentální zahrada , která byla pro veřejnost otevřena již v roce 1992. Na ni navazuje Japonská zahrada, která patří k nejnavštěvovanějším expozicím, a to nejenom na jaře v době květu azalek, ale také na podzim, kdy barví hlavně javory. Japonská zahrada je charakteristický typ okrasné zahrady. Její kořeny sahají od animistických náboženství přes čínské vlivy z období Nara (710 – 794) a Heian (794 – 1185) až po příchod zenového buddhismu. …

Tradice umění japonských zahrad spadá do hluboké minulosti, ale v současné době stále více vyhovuje potřebám a vkusu moderního člověka. Tyto zahrady vytvářejí prostředí, vhodné k uklidnění a uvolnění myšlenek, možnosti soustředit se, odhalit v sobě citlivost ke kráse přírody. Bývají podnětem k tvůrčím myšlenkám. Jejich smyslem je přiblížit člověku podstatu přírodní scenerie. Jsou tvořeny podle specifického estetického kódu, který má široké symbolické zázemí. Vznikal v minulosti na základě spleti praktických rad, životních zkušeností, obav před nepřízní osudu, touhy po štěstí a velké citlivosti k přírodě. Při výsadbě rostlin se nezdůrazňuje pestrost a hýřivost květů, ale elegance stálezelených keřů, listnatých i jehličnatých stromů a zároveň se počítá s proměnlivostí scenerie během roku.
V Pražské botanické zahradě v Troji byla založena japonská zahrada na ploše 0,67 ha v roce 1995 a pro veřejnost byla otevřena v roce 1997. Základními prvky při její tvorbě byly kámen, voda a rostliny.
První ze dvou částí zahrady představuje „krajinu s horami, stromy, potůčkem a jezírkem“. Dominantou je jezírko s ostrůvkem ve tvaru želvy, symbolu dlouhého života. Seskupení kamenů mezi břehem a ostrůvkem znázorňuje lodě, plující na ostrov, a nazývá se „kameny nočního čekání“. Ve vodě se zrcadlí zkroucený kmen borovice, vysazené na ostrůvku, a trsy travin, kosatců, bambusů a azalek, rostoucích z rozeklaných břehů s tůňkami. Červení koi-kapři, plovoucí v jezírku, jsou symbolem štěstí a blaženosti. Potůček, pramenící v horách, se vine mezi kopci, tvoří kaskády a vodopády. V jeho korytě můžeme nalézt „kámen peřeje“ a v místě, kde vtéká do jezírka, je umístěn „kámen vtoku“. Bambusový háj pod jezírkem okouzlí jemnou kadencí pohybu stvolů a větví při mírném vánku i hrou světel a stínů v paprscích slunce. Pro zajímavost lze říci, že o žádné rostlině se ve východní Asii nenapsalo tolik botanických, filozofických a uměleckých děl jako o bambusu a ani dnes, ve věku laserů a elektroniky, se moc nezměnilo. Zastavení u kamenné kašničky s vodou (cukubai) je symbolem fyzické a duševní očisty i okamžikem estetického zážitku. V minulosti měl každý z kamenů svou funkci – kámen před kašničkou (jutoiši) sloužil jako schůdek, na kámen vpravo (tešokuiši) se za chladných dnů stavěla nádoba s teplou vodou či naběračka a na levé straně je kámen na svíčku nebo přenosnou lucerničku. Zahradní kamenná lampa vedle své praktické funkce symbolizovala i světlo poznání, zaplašující mračna nevědomosti. Ve starých zahradnických příručkách se připomíná, že za měsíčních nocí má být její světlo přitlumené, neboť nemá rušit temnotu, ale podtrhnout její kouzlo a nechat noc, aby zůstala nocí. Zahradní cestičky se mění, jak si to vyžaduje praktická potřeba a estetické ladění – souvislá kamenná dlažba se střídá s nepravidelně položenými kameny a pískovými cestičkami. Kameny na chodníčku (tobiiši) vyčnívají nad úroveň cesty, aby si člověk neumazal boty a jsou záměrně položeny nepravidelně tak, jak to bývá v přírodě. Chýše, krčící se mezi „horami“, poskytuje klid pro odpočinek a naslouchání hukotu vody v nedalekém vodopádu. Odtud jsou také nejkrásnější výhledy do zahrady i na kopce v okolní krajině. Brzy na jaře začínají vykvétat první stromy v „sakurovém háji“ naší zahrady. Je zde vysázeno dvacet šest kultivarů okrasných slivoní (Prunus). V rostlinné symbolice představují jaro a dokonalost, dívčí něhu i odolnost. Kvetoucí sakura bývá v Japonsku častým námětem básníků a malířů. Dřevité pivoňky, symboly bohatství a okázalosti, zde vykvétají v květnu v šestadvaceti odrůdách. Období květu rhododendronů a azalek (asi třicet kultivarů) je jedním z největších efektů zahrady. V červnu a červenci kvetoucí japonské kosatce (asi pět kultivarů) jsou znakem čistoty, cudnosti a nevinnosti. Unikátní je sbírka japonských javorů, které představují podzim a věrnost. Listy těchto stromků (asi třicet dva druhy a kultivary) mění barvu během celého roku, ale nejkrásněji vybarvené jsou v říjnu a listopadu.
V zahradě je vysázena řada dalších botanicky zajímavých rostlin – například třináct druhů a kultivarů borovic (Pinus), čtrnáct forem kryptomerie japonské (Cryptomeria), šest odrůd skimie japonské (Skimmia), pět kultivarů vonokvětky (Osmanthus), zmarličníky (Cercidiphyllum), cypřišky, jinany (Ginkgo), cesmíny (Ilex) a řada dalších.

Ve druhé sbírkové části zahrady jsou postupně shromažďovány rostliny Japonska a Číny, například Sophora japonica, Zelkova japonica, Pterostyrax hispida, Prinsepia uniflora, Orixa japonica, Leycesteria formosa, Lespedesa buergeri, Fontanesia fortunei, Clerodendron trichotomum a řada dalších. / převzato z www.botanicka.cz /.
Halloween v Troji – 31.10.2015
Místo konání: Ornamentální zahrada
15 – 19 h
Strašidelná atmosféra, dýně a jejich dlábání…
V Troji můžete také navštívit Fata Morgana…

Přidat komentář