• Menu
  • Menu

Jarní tání nad Pecí

Přes hory a doly

Pro mě, jako nelyžaře, mají hory své největší kouzlo na podzim. Když se lesní porosty zbarví do nejrůznějších odstínů oranžové, červené, hnědé a nevím jaké další škály barev, je to nádhera, kam oko pohlédne. A pak ještě na jaře. Tající sníh vytváří z malých pramínků a potůčků dravé bystřiny a z potoků divoké řeky s množstvím malých či obřích vodopádů. Na nejvyšších místech hor potom zbytky sněhové pokrývky vytvářejí zajímavé kontrasty.

Mezi Výrovkou a Luční
Zeleným a Modrým dolem

V horském středisku zimních sportů a letní turistiky, Peci pod Sněžkou, se nám v jarních měsících nabízí pohled jak na mohutně posílené vodní toky, tak sněhové kontrasty. Obec se nachází pod nejvyššími vrcholky českých hor a zároveň v údolí Úpy a Zeleného potoka. Již několik let tady místní vytvářejí různé okružní trasy a naučné stezky, s důrazem upozornit na pamětihodnosti a historii města. Jednou z nejnovějších je Okruh Zeleným a Modrým dolem.

Zelený důl
Na cestě do Zeleného dolu

Výchozím bodem naší trasy je Hospoda Na Peci, která stojí v centru města už od roku 1773. I přes stavební úpravy je jedním z charakteristických zdejších stavení. Na rozdíl od sousedních nových apartmánů, jejichž vhodnost umístění v Krkonoších raději nechám bez komentáře. Ty můžeme bez povšimnutí minout a vydáváme se po hlavní pecké ulici směrem k parkovišti Zelený potok. Tady se dáme mírně vpravo a za chvíli se ocitáme v kaňonu Zeleného potoka, v Zeleném dole. Úzkým údolím ledovcového původu mírně stoupáme až k Liščímu vodopádu, kterým ústí Liščí potok do potoka Zeleného. Oba dva vodní toky v tomto období připomínají spíše rozbouřené řeky.  Přejdeme most a po červené značce odbočíme k Richtrovým boudám. Teď už nám cesta dává vědět, že se pohybujeme v našich nejvyšších horách.

Liščí vodopád
Jarní sněhy

Od Richtrovek dále stoupáme až na Výrovku a k Památníku Obětem hor. Nechceme si nechat ujít každoroční jarní atrakci na cestě mezi Výrovkou a Luční boudou. Když totiž počasí dovolí, tak tuto spojnici horalé protahují rolbou a po obou stranách silnice vznikají několik metrů vysoké sněhové bariéry, což je v tomto ročním období pozoruhodné.

Mezi Výrovkou a Luční

Modrý důl

Na zpáteční cestě odbočíme u Richtrovek doleva a scházíme do Modrého dolu. Podle mě je tato lokalita jedním z nejhezčích míst celých Krkonoš. Asi 2,5 kilometry dlouhé údolí svírají svahy Studniční a Lesní hory. Od protékajícího Modrého potoka si vine pásmo pastvin s typickou květenou, které pozvolna přechází v les a výše v kosodřevinu a horské louky. Ve vrcholových partiích Studniční hory  jsou pak vidět zbytky sněhu, které dosahují mohutnosti až 10 metrů a zpravidla začátkem června vytváří tvar, připomínající mapu Československé republiky. V centrální části Modrého dolu stojí skupina roubených horských chalup, jejichž hostinské pokoje pamatují rok 1900.

Modrý důl

Když se dostatečně pokocháme, tak z tohoto kouzelného koutu našich hor pomalu míříme zpátky do Pece. Máme na výběr ze dvou možností. Buď po červené kolem chaty Milíře nebo přes Obří důl. Osobně doporučuji sice delší, ale o to příjemnější a hezčí cestu právě přes Obří důl po žluté turistické značce. Ta nás dovede na začátek našeho dnešního výšlapu, před Hospodu Na Peci. V tuto chvíli už mají otevřeno, což je na závěr nejpříjemnější věc, jakou jsme si mohli přát.

Martin Pišín
Martin Pišín

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

komentář