• Menu
  • Menu

Jeseníky v dubnu 2 – Dlouhé stráně

Domů » Cestování se psem » Jeseníky v dubnu 2 – Dlouhé stráně

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně

Tanhle div České republiky byl důvodem mé návštěvy Jeseníků teď na jaře. To jsem  ještě netušila, že mé plány se trochu /hodně/změní. Vyjet lanovkou nahoru, pak se posunet busem až pod vodní elektrárnu a zpátky si udělat výlet do Kout. Plán dobrý, ale né v době , kdy není sezóna. Lanovka nejezdí /až od května/, bus nejezdí / až do května/, občersvení nefunguje. Na dnešek hlásí krásné pčasí /večer byl tady v Jeseníkách mlhový mordor a pršelo, na neděli hlásí velké bouřky.   Rychle hledám informace jak pěšky na Dlouhé stráně. Autem popojedeme do areálu v Koutech. Odtud po červené až na Dlouhé stráně. Nahoru 7 km, dolů 7 km, a asi 1000 výškových metrů. Nezní to úplně ideálně, ale vrátit se můžeme vždycky.

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně

Pěšky na Dlouhé stráně

S Doctorem jsme si přivstali. Máme s sebou svačinu, pro psa svačinku v konzervě, vodu i čaj v termosce. Počasí je dost zrádné a v horách dvojnásob. Přibaluji  péřovku, kalhoty, ponožky, mikinu i nesmeky. Vlastně ani nevím jaké boty, ale nakonec volím méně pohodlné, ale nepromokavé bufy.

cesta na Dlouhé stráne

Je 8 hodin, jsme na parkovišti v koutech, nikde nikdo a tak vyrážíme. Červenou značku vidíme a tak kolem vleku  se suneme do kopce, hned na kraji se trochu vymácháme v potoce tajícího sněhu. Jsme nahoře a až teď mi dochází, že tu nikde není ani červená značka a lano nade mnou určite neunese nejmodernější šestimístnou lanovku . Tak a jsme ztraceni, žádná směrovka nic. Nevím zda doprava nebo doleva a podruhý se sápat na kopec nezvládnu.

cesta na Dlouhé stráne

Bezradně stojíme u konečné vleku /asi pomy/. Kocháme se výhledem a za 10 minut zaslechnu v dálce /asi 400 metrů/ hlasy za kterými se vydáváme. JUU turisté, rychlý dotaz nás trochu uklidní, jdou také na Dlouhé stráně. A tak se jich tak trochu držíme na dohled. Jsou místa, kde se jde velmi špatně, protože tající sníh je místy teď zmrzlý a klouže to. Mám nesmeky a tak se mi jde celkem dobře.

Chvílemi obdivujeme krásné  výhledy. Jsme u konečné  stanice šestimístné lanovky /teď už opravdu/ a vystoupáme na rozhlednu /rozhledna u Tetřeví chaty /. Stále nikde nikdo, jen potkáváme dva jinochy, kteří to už valí dolů z Dlouhých strání. Na rozhledně potkáváme ještě jednoho turistu a tak v závěsu nás jde nahoru celkem 4 a pes.

rozhledna

Od rozhledny odbočujeme do lesa opět na červenou pro pěší. Tady je to nmarzlé hodně. Klouže to jako blázen. Naštěstí to je jen asi 0,5 km, když přicházíme k větrné elektrárně

/ větrná elektrárna na Medvědí hoře stojí od r. 1991. Tvoří ji tři elektrárny se stožáry výšky 38-42m a rotory o délce listů 12, 15 a 21m/.

cesta na Dlouhé stráne

A stále stoupáme, zase to klouže. Pod Mravenečníkme ztrácím z očí manželský pár a tak se vydávám za turistou. Proplétáme se mezi stromy a sleduji jeho stopy ve nběhu. Sakra, kde ty stráně jsou? Zase jsme někde na vrcholu s pěknými výhledy, ale přeci jenom se mi to nezdá, žádná červená . Zavolám na turistu , kde josu ty stráně? Říká no ještě asi půl kilometru. Neeé, mám dost. Jsmee na rozcestí , kde znovu potkáváme manžele. Tam mi teprve dochází, že na Mravenečník jsme nemusela, ale co, tak si ho ohu aspoň odškrtnout.

  cesta na Dlouhé stráne

Jsme nahoře!Je půl 12, myslím že dobrý čas. A ten pohled na vodní plochu je fascinující. Nádhera! Fučí tady vítr a je slyšet šplouhající voda z obrovké vodní plochy jezera. Výhledy jsou také parádní. Doctor i já si dáváme  za odměnu svačinku a také pití. Nezbytné foto. Loučíme se s průvodci, kteří pokračují dále . My se Doctorem budeme vracet stejnou trasou / doufám, že trefíme. Jako mávnutím proutku se začínají rojit turisté, lidi, pejsci i děti a straouškové Cestou jich potkávám opravdu hodně. Jak já jim nezávidím tu cestu do nebes. Na otázky /hlavně žen/ jak je to ještě daleko? To se mi těžko odpovídá, jak je potěšit a povzbudit a tak odpovídám, opravdu to stojí za to!

Ve 14 hodin jsme dole na parkovišti / které se hodně zaplnilo/, šťastní, že jsme trefili, a že jsme to zvládli  Cesta i z přestávkami nám trvala necelých 6 hodin. Vracíme se do našeho ubytování v Červenohorském sedle. Slunce dnes rozdává paprsky i svou energii na všechny strany, i tady je naplněné parkoviště, na protějším kopci se ještě lyžuje, prostě sobota jak má být!

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně

se v roce 2005 zařadila mezi 7 největších divů České republiky (zdroj idnes.cz). Zařadila se tak mezi nejvýznamnějšílesa, kde je cesta pouze pro pěší , tady je to taková ledová horačeské památky jako jsou třeba hrad Karlštejn nebo zámek Hluboká. V samotném finále hlasovací soutěže se stala dokonce největším divem České republiky, kdy pro ni hlasovalo 119 158 občanů.
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně

Od roku 2010 je horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně přístupná 6-sedačkovou lanovkou z blízkého lyžařského areálu Kouty. Lanovka vás vyveze 4,5 km pod horní nádrž. K ní se potom dostanete pěšky, na kole nebo využitím minibusu, který tam jezdí kyvadlově. Nově je přístupná 2,5 km trasa lesem po červené, která vede až na korunu horní nádrže. Areál Kouty nabízí i další možnosti sportovního využití. Více informací najdete na www.kouty.cz

 

 

 

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.