Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně
Tanhle div České republiky byl důvodem mé návštěvy Jeseníků teď na jaře. To jsem ještě netušila, že mé plány se trochu /hodně/změní. Vyjet lanovkou nahoru, pak se posunet busem až pod vodní elektrárnu a zpátky si udělat výlet do Kout. Plán dobrý, ale né v době , kdy není sezóna. Lanovka nejezdí /až od května/, bus nejezdí / až do května/, občersvení nefunguje. Na dnešek hlásí krásné pčasí /večer byl tady v Jeseníkách mlhový mordor a pršelo, na neděli hlásí velké bouřky. Rychle hledám informace jak pěšky na Dlouhé stráně. Autem popojedeme do areálu v Koutech. Odtud po červené až na Dlouhé stráně. Nahoru 7 km, dolů 7 km, a asi 1000 výškových metrů. Nezní to úplně ideálně, ale vrátit se můžeme vždycky.
Pěšky na Dlouhé stráně
S Doctorem jsme si přivstali. Máme s sebou svačinu, pro psa svačinku v konzervě, vodu i čaj v termosce. Počasí je dost zrádné a v horách dvojnásob. Přibaluji péřovku, kalhoty, ponožky, mikinu i nesmeky. Vlastně ani nevím jaké boty, ale nakonec volím méně pohodlné, ale nepromokavé bufy.
Je 8 hodin, jsme na parkovišti v koutech, nikde nikdo a tak vyrážíme. Červenou značku vidíme a tak kolem vleku se suneme do kopce, hned na kraji se trochu vymácháme v potoce tajícího sněhu. Jsme nahoře a až teď mi dochází, že tu nikde není ani červená značka a lano nade mnou určite neunese nejmodernější šestimístnou lanovku . Tak a jsme ztraceni, žádná směrovka nic. Nevím zda doprava nebo doleva a podruhý se sápat na kopec nezvládnu.
Bezradně stojíme u konečné vleku /asi pomy/. Kocháme se výhledem a za 10 minut zaslechnu v dálce /asi 400 metrů/ hlasy za kterými se vydáváme. JUU turisté, rychlý dotaz nás trochu uklidní, jdou také na Dlouhé stráně. A tak se jich tak trochu držíme na dohled. Jsou místa, kde se jde velmi špatně, protože tající sníh je místy teď zmrzlý a klouže to. Mám nesmeky a tak se mi jde celkem dobře.
Chvílemi obdivujeme krásné výhledy. Jsme u konečné stanice šestimístné lanovky /teď už opravdu/ a vystoupáme na rozhlednu /rozhledna u Tetřeví chaty /. Stále nikde nikdo, jen potkáváme dva jinochy, kteří to už valí dolů z Dlouhých strání. Na rozhledně potkáváme ještě jednoho turistu a tak v závěsu nás jde nahoru celkem 4 a pes.
Od rozhledny odbočujeme do lesa opět na červenou pro pěší. Tady je to nmarzlé hodně. Klouže to jako blázen. Naštěstí to je jen asi 0,5 km, když přicházíme k větrné elektrárně
/ větrná elektrárna na Medvědí hoře stojí od r. 1991. Tvoří ji tři elektrárny se stožáry výšky 38-42m a rotory o délce listů 12, 15 a 21m/.
A stále stoupáme, zase to klouže. Pod Mravenečníkme ztrácím z očí manželský pár a tak se vydávám za turistou. Proplétáme se mezi stromy a sleduji jeho stopy ve nběhu. Sakra, kde ty stráně jsou? Zase jsme někde na vrcholu s pěknými výhledy, ale přeci jenom se mi to nezdá, žádná červená . Zavolám na turistu , kde josu ty stráně? Říká no ještě asi půl kilometru. Neeé, mám dost. Jsmee na rozcestí , kde znovu potkáváme manžele. Tam mi teprve dochází, že na Mravenečník jsme nemusela, ale co, tak si ho ohu aspoň odškrtnout.
Jsme nahoře!Je půl 12, myslím že dobrý čas. A ten pohled na vodní plochu je fascinující. Nádhera! Fučí tady vítr a je slyšet šplouhající voda z obrovké vodní plochy jezera. Výhledy jsou také parádní. Doctor i já si dáváme za odměnu svačinku a také pití. Nezbytné foto. Loučíme se s průvodci, kteří pokračují dále . My se Doctorem budeme vracet stejnou trasou / doufám, že trefíme. Jako mávnutím proutku se začínají rojit turisté, lidi, pejsci i děti a straouškové Cestou jich potkávám opravdu hodně. Jak já jim nezávidím tu cestu do nebes. Na otázky /hlavně žen/ jak je to ještě daleko? To se mi těžko odpovídá, jak je potěšit a povzbudit a tak odpovídám, opravdu to stojí za to!
Ve 14 hodin jsme dole na parkovišti / které se hodně zaplnilo/, šťastní, že jsme trefili, a že jsme to zvládli Cesta i z přestávkami nám trvala necelých 6 hodin. Vracíme se do našeho ubytování v Červenohorském sedle. Slunce dnes rozdává paprsky i svou energii na všechny strany, i tady je naplněné parkoviště, na protějším kopci se ještě lyžuje, prostě sobota jak má být!
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně
Od roku 2010 je horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně přístupná 6-sedačkovou lanovkou z blízkého lyžařského areálu Kouty. Lanovka vás vyveze 4,5 km pod horní nádrž. K ní se potom dostanete pěšky, na kole nebo využitím minibusu, který tam jezdí kyvadlově. Nově je přístupná 2,5 km trasa lesem po červené, která vede až na korunu horní nádrže. Areál Kouty nabízí i další možnosti sportovního využití. Více informací najdete na www.kouty.cz
Přidat komentář