Noc s beduíny v poušti
V Jordánsku už jsem několik dní, cítím se tady báječně. První strach z cesty, kterou absolvuji sama, je již dávno zažehnán. Nebojím se cestovat sama, ale přiletěla jsem do Amánu po půlnoci, a neměla jsem zajištěné ubytování. Problém se vyřešil sám, jak jsem čekala na bus do centra, potkala jsem Izi a Tomiho ze Španělska. Měli stejný problém.
Nejkrásnější památky Jordánska
Již pátým dnem cestujeme společně stopem po nejkrásnějších a nejznámějších památkách Jordánska. Dnes jsme jako cíl cesty zvolili všemi opěvovanou a doporučovanou poušť Wadi Rum. Ujíždíme malým náklaďáčkem s usměvavým Jordáncem. Vystupujeme před vstupní branou do pouště. Krátké posezení v malé hospůdce se vyplácí Seznamujeme se sympatickým domorodým chlapcem. Nabízí nám, že nás do pouště zaveze a slibuje, že nám zajistí i nocleh na poušti. Před vstupem zaplatíme nějaké vstupné a vyrážíme. Cestujeme v zimním období a tak žár slunce není tak silný . Neskutečná panoramata, která nás neustále překvapují za obrovskými dunami písku , a za nimi na neskutečné ploše se tyčí oranžoví kamenní velikáni. Po cestě potkáváme několik beduínů na velbloudech, sem tam nás zdraví domorodci a velice zřídka potkáváme i další zvědavce a milovníky cestování. Na odlehlém místě v písku sedící beduíni nám nabízejí krásná voňavá mýdla prokořeněná omamně vonící Ambrou. Neodoláme a několik kousků si koupíme.
poušť Wadi Rum
Celý dne zastavujeme na mnoha nádherných místech. Náš nový průvodce je mrštný jako opička a několikrát si dává závody při šplhání na skály s Tomim Při lezení na Chickin Rock, zdatný Španěl a horolezec, ke svému údivu, sázku prohrává. Všichni pak zkoušíme vylézt na jedenu menší písečnou dunu. Boříme se do písku a její zdolání je namáhavým výkonem. U jedné ze skal se náš průvodce oddělí a z auta vytáhne šíšu, vodní dýmku, natrhá nějaké větvičky ze stromů a společně ze Španěly střídavě pokuřují. Raději to jen fotím.
Beduínský tábor
Přijíždíme do beduínského tábora, kde stojí stany a kde budeme dnes spát . Materiálem těchto beduínských příbytků jsou deky z kozí a velbloudí srsti a plachty. Jsme pozváni do velkého stanu, kde je podávaný silný oslazený a chutný čaj a jsme pohoštěni i dalšími pochoutkami. Ty raději s díky odmítám, ale jen proto, že nerada jím po tmě. Prostor ozařuje pouze ohniště s kotlíkem na čaj. Obsluhují nás pouze muži, ženy zde zřejmě nemají možnost se uplatnit. beduíni pro nás připravují malý program. Sledujeme jejich tanec a posloucháme tradiční hudbu. Představa noci ve stanu, není úplně růžová a i hygiena je na nižší úrovni. Dostáváme několik dek a uléháme na zem. Jsem pod ní zabalená ještě šálami a šátky a snažím se, aby žádná část mého těla nebyla v kontaktu s ne zrovna stokrát použitou beduínskou přikrývkou.
Nebe plné hvězd
Vše to, ale vyrovnává nebe plné třpytících se hvězd a křišťálově čistý vzduch. Spalo se báječně. Špatně vidím v šeru a neměla jsem baterku a tak jaký jakýkoliv přesun kamkoliv, i třeba jenom na toaletu, je dost komplikovaný.
Západ a potom ranní východ slunce je dalším nepopsatelným zážitkem. Skály a pouště se barevně mění, podle toho jak postupuje slunce. Loučení s beduíny je milé a přátelské. Užíváme ještě poslední nádherné chvíle v pohádkové poušti a dalším naším cílem bude Mrtvé moře.
Mimo jiné jsme navštívili údolí rudě zbarvených písečných dun džebel Faišíja a džebel Ulaidíja, jeden z nejznámějších kamenných oblouků Dlabal Umm Frút, pověstný pramen a dům Lawrence z Arábie (byl zde natáčen i stejnojmenný film), jeskyni v Džabal Amúdu, Chickin rock…
Přidat komentář