PETRA Jordánsko
Dnešní dopoledne jsem měla čas na rekonvalescenci po včerejším nádherném, ale pravda trochu únavném výletě. Holky mě nechaly vyspat skoro do 6! Dopoledne jsme byli u bazénu a u moře, holky s dědou „hráli“ kulečník. Před třetí jsme jeli na první společný výlet do hodinu vzdáleného Sahanu (cena 15 EUR/osoba). Cesta vedla přes hory, takže jsme pozorovali vyprahlé skály, sem tam beduínskou vesničku, stádo koz, velbloudy … V Dahabu jsme měli na dvě hodiny rozchod – bylo to bráno jako „nákupní“ výlet, ale my to pojali spíš relaxačně – zmrzlinka, kafíčko…jen Janko proklínal zdejší prohibici a tudíž nemožnost koupit si alkoholické pivo.
V Dahabu jsem pár dní bydlela už při své první návštěvě Egypta, takže to byl trochu nostalgický výlet. Nejvýznamnějším turistickým lákadlem Dahabu je potápění v korálových útesech Rudého moře, ale na to jsme bohužel čas neměli. Na hotel jsme se vrátili v 19 hod.
A byl tady další budíček v nekřesťanskou hodinu – výlet do jordánské Petry totiž začínal už ve 3,20 hod. Autobusem jsme přejeli jen k asi 5 minut vzdálenému přístavišti, kde jsme nastoupili na celkem velikou loď. Cesta s ní trvala cca 2 hodiny a přímo na lodi proběhla i jordánská vstupní kontrola, takže jsme hned po vylodění v Aqabě mohli nastoupit do místního autobusu. Na lodi jsme dostali drobné občerstvení – pití a croissant. Cena jednosměrné jízdenky byla 90 USD a vzhledem k lístku do Petry, který stál 55 EUR, si myslím, že bych to jako individuální turista nepořídila tak „levně“, jako s cestovou, tj. za 200 EUR (jinak kurz eura k jordánskému dináru je 1EUR=0,8 JD).
Do Petry jsme dorazili v 9 hodin – po cestě jsme udělali jen asi 10 minutovou zastávku s výhledem na okolní Šarské hory. První část cesty po komplexu Petry jsme šli s průvodkyní, což bylo jedině dobře, protože její znalosti byly ohromující – ono taky když tam někdo provází 9 let, tak se už asi stihne mnohé naučit.
Vedro v Petře sice bylo pořádné – 41°C, ale díky občasnému větříku se to dalo vydržet. Komu se navíc nechtělo šlapat pěšky, mohl si najmout koně, osla, velblouda nebo povoz.
Město původně vzniklo jako pohřebiště v dokonale krytém místě, kde se setkávají tři údolí (Vádí al-Araba). Město bylo založeno pravděpodobně mezi 3. století př.n.l. a 1. století n.l. V tuto dobu zde žili Nabatejci a Petra se stala hlavním městem jejich království. Všechny stavby byly vytesány do pískovce . Město dosáhlo největšího rozkvětu a významu kolem roku 62 př. n. l., kdy tu žilo kolem třiceti tisíc lidí. Petru opustili poslední obyvatelé po druhém ničivém zemětřesení v 6. století n. l. Údolí upadalo postupně v zapomnění. Stalo se tajemstvím místních beduínů, kteří existenci skalního města pečlivě skrývali před světem. Dnes je Petra turistickou atrakcí Jordánska. V roce 1985 byla zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Dne 7. července 2007 byla jmenována novým divem světa.
Po 4,5 hodinách strávených v Petře a výborném obědě jsme se vrátili do Aqaby, kde jsme udělali asi 30 minutovou zastávku, při které si všichni nakoupili místní vyhlášené oříšky. Představa byla, že odtud se již přesuneme do přístaviště a odplujeme do Egypta. Bohužel místní celníci naše nadšení nesdíleli a na celnici přišli až za více než hodinu. Vyplutí lodi se tedy posunulo na 18,30 hod., do Nuweiby jsme se vrátili ve 20,30 hod. Ještě jsme si museli počkat, až proclí všechny autobusy, protože nás z přístaviště nechtěli pustit po jednom, ale pouze všechny naráz. Naštěstí to do hotelu bylo již jen 5 minut a my tak v pohodě stihli ještě večeři.
Přidat komentář