Josefov

Do Krkonoš vždy jezdíme přes Mladou Boleslav, dnes jsme udělaly výjimku a jedeme přes Hradec Králové. Mně z neznámých důvodů navigace vede jinudy než je logické. Nikam nespěcháme a tak cesta přes malé vesničky je vlastně velmi příjemná a dobrodružná. I provoz tu je minimální. A pak se začnou dít věci!

Víme, že tu je známá pevnost, ale ta není dnes naším cílem. V Josefově na náměstí nás upoutá architektura s dominantním kostelem. Zastavujeme. V poledne nikde ani živáčka. Dáme si oběd někde na náměstí a pak budeme pokračovat dále. Jsme v restauraci, kde jsme samy a ze zahrádky vlastně není úniku, protože jsme za mřížemi. Je to vojenské město, tak možná právě proto. Ač tu nikdo není, servírka má problém nás na zahrádce obsloužit, nevadí, objednáme si uvnitř. Výběr není velký, ale halušky se zelím jsou skvělé.

Nějak se nám pořád nechce odjet a tak postupně jdeme do zdejších bazarů a vetešnictví na náměstí, nadšené zajímavými kousky, které tu objevujeme. Mám narozeniny a tak mi Gábina kupuje dárek za 20 Kč, Hanzelku a Zikmunda, cestopis z roku 1957. Paráda. V cukrárně pak kupujeme větrník a domácí trubičky s krémem. V cukrárně mají i šperky a tak se dáváme do řeči s majitelkou.

Víte, že zde je několik uměleckých ateliérů? No, jasně, že nevíme. Při zmínce, že je možné navštívit i ateliér a výstavní prostory sochaře Petra Nováka, který dělal sochu Masaryka na koni před muzeem v Lánech, nás opravdu zajímá. Je vedro a rychlá malá průtrž nás nejenom zmáčí a osvěží, ale také nás úplně náhodou přivádí přímo před Bastion IV.

Bastion IV

Zazvoníme. Mladý cizelér nás přivádí do jiného světa. Obrovský dvůr, je tu spousty dřeva i několik soch ze dřeva vytesaných. Kolem nás létají pávi, kousek dál jsou stáje s výběhem a dva krásní koně.

První zastávkou je kolárna, vlastně půjčovna kol. Tady desítky kol od malých po retro kousky a dílny, kde kola opravují. Poté vstupujeme do galerie, kde jsou díla zdejších umělců. Jsme v jiném světě i v jiné dimenzi. Mimo ateliérů, obdivujeme obrovský prostor, kde je Muzeum hraček.

Muzeum hraček

Nadšeně vykřikujeme, jé to známe, jé to jsme doma také měly. Retro hračky, jejich vývoj a sbírka pana ředitele a nadšence muzea Josefa Voborníka. Muzeum bylo otevřeno 8. září 2017. Jsou zde k vidění hračky ze dřeva, mechanické hračky, hlavolamy i staré loutkové divadlo.

Atelier sochaře Petra Nováka

Jsme v dalším ateliéru sochaře Petra Nováka. Seznamujeme se s ochočeným kohoutem. Zdá se mi, že je to milý společník, když ho chová v náručí. Osměluji se a přiblížím se k němu. Zachraňuje mě objektiv na foťáku. Kohout se na mě vrhne a klovne, naštěstí jen do skla. Uf.

Kolem nás jsou sochy, velké okno vede do dvora z kterého sem přiletí i několik zvědavých pávů. Kontrolují, kdo je tady na návštěvě. V akváriu nečekejte žádné ryby, ale akustický orchestr cvrčků, které umělci navozují pocit přírody a pohody.

Všude kolem jsou sochařova díla a i pro oka laika krásné kousky. Opravdovou lahůdkou pro nás je kůň v hnědo zelenkavé patině, který je celý z včelího vosku. Nádhera!

Z okna vidíme, že u jedné z budov je spousty mladých lidí, je to zrovna jeden z fotografických workshopů. Ze všech sálá pohoda a nadšení.

Čas přeci jenom už dost pokročil, viděly a zažily jsme tady více než by si člověk uměl představit. Chceme se rozloučit, ale sochař nás vede ještě do „své „ galerie. Za zvuku flétny vcházíme do jedné z katakomb. Světlo, které postupně probouzí nasvícené sochy jen umocňuje atmosféru. Ani nedutáme.

Petr Novák

Sochař Petr Novák se narodil a vyrůstal v Jaroměři ve východních Čechách pod vlivem barokního sochařství B. M. Brauna. Od počátku svého života se zajímal o přírodu, v desíti chtěl být námořníkem a bohatě ilustroval své lodní deníky. Ve třinácti chtěl být malířem a ve čtrnácti sochařem. Vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší a potom Akademii výtvarných umění v Praze v sochařské speciálce profesora Stanislava Hanzíka. Před tím ale podnikl s přítelem čtrnáctidenní cestu do Říma a Florencie a navštívil sochaře Giacoma Manzú v Ardey, kde je velká sbírka jeho soch, kterou věnoval státu.

„Stal jsem se vášnivým milovníkem Itálie a obdivovatelem italské renesance i moderního umění. V době komunistické diktatury byla ale mizivá naděje, že se do Itálie opět podívám. Přesto jsem studoval italštinu a italské umění v kulturním středisku italského státu v Praze. Můj sochařský názor se utvrzoval v cítění klasických hodnot pod vlivem místního baroka, odkazu Rodinova a silného vztahu k renesanci. Po převratu v roce 1989 jsem jezdil do Itálie v následujícím desítiletí každý rok, abych mohl hlouběji studovat antiku a renesanci.

Nedělám tento námět jako žánr, ale ve smyslu hlubšího duchovního poznání světa. Život je pro mne zázrakem božské rovnováhy. (Například, kdyby nebylo Měsíce, který vyvažuje sklon zemské osy, nebyl by na planetě život možný). Rovnováha je pro mne samo dobro, podmínka života. Ztráta rovnováhy přináší nemoc, šílenství a smrt. Všechna mistrovská díla umění stojí na dosažené rovnováze, každé poctivě myšlené umění o ni usiluje. Hudba i jezdectví tuto rovnováhu obsahují, zachází s ní a vyjadřují ji“.

Umělecká kolonie Bastion IV

V Josefově působí několik uměleckých skupin i jednotlivců, kteří se podílejí nejenom na obnově památek, ale dávají městu potenciál k jeho uměleckému růstu a rozkvětu. Umělecká kolonie Bastion IV je spolkem přátel výtvarného umění i jiných uměleckých oborů, který se zároveň snaží působit výchovně v oblasti ochrany přírody a krajiny.

Bastion IV je oázou klidu a bezpečí v tolik uspěchaném světě. Místem, které se obrací k hlubšímu smyslu všeho a hledá cesty, jak se pomocí umění přiblížit prazákladu bytí. Je vítaným útočištěm pro nespoutané duše, které potřebují svůj prostor, kde by se mohly volně realizovat. Bastion IV je živým svědectvím skutečnosti, že člověk i se svými sny a touhami může žít v souladu s přírodou a jejími zákonitostmi.

Opravdovým jádrem spolku je několik umělců, kteří v prostorách Bastionu IV tvoří a mnohá ze svých děl tu pak také vystavují. Jedním z oněch umělců je Petr Novák z Jaroměře, akademický sochař zaměřující se zejména na figurální tvorbu, v níž převládají motivy žen a koní. Dalším umělcem, který tu má svou hojně využívanou dílnu, je Jan Paďour ml., velmi talentovaný řezbář, který dokáže vdechnout nový život snad každému kousku dřeva. Jeho specialitou jsou řezby zvířat, v nichž opravdu vyniká. Vztah ke dřevu mají v rodině, a proto není divu, že svou dílnu tu má i Jan Paďour st., který se věnuje drobné dřevořezbě a betlémářství. Kámen a dřevo ale nejsou jediné materiály, skrze něž zdejší umělci promlouvají. Dokladem toho je měditepec a grafik, MgA. Vojtěch Jirásko, v jehož dílně vznikají velmi krásná díla propracovaná s neobyčejnou pečlivostí. Vojtěch je také ilustrátorem knih. Ve zdejší Galerii Prachárna ale můžete obdivovat i díla keramičky Mgr. Markéty Škopkové, která s velkou péčí vytváří figurální plastiky, dekorativní a zahradní keramiku, fontány, svítilny…, a obrazy malířky Báry Smékalové, které jsou plné rozmanité symboliky a v nichž se odrážejí silné osobní prožitky.

Funguje zde také textilní dílna, o niž se stará Mgr. Terézia Kalinayová, certifikovaná lektorka paličkované krajky, spolu s dalšími příznivkyněmi rozmanitých textilních technik.

Bastion IV se stal základnou nejen pro umělce, svůj domov tu nalezlo i mnoho němých tváří, které místu dodávají na kouzlu. Při své návštěvě se tu tak můžete setkat se dvěma koňmi, několika pávy, se stádem koz, kočkami anebo dokonce s jezevcem, který přišel o matku a ponechán ve volné přírodě by nepřežil.

V Bastionu IV je vítán každý, kdo se chce volně nadechnout a užít si zdejší jedinečnou atmosféru – více https://www.bastionivjosefov.com/

Josefov

Východočeské historické pevnostní město. Spolu se sesterským městem Terezínem bylo na příkaz císaře Josefa II. vybudováno v 80. až 90. letech 18. století v odezvě na změnu severní hranice Habsburského mocnářství potvrzenou po sedmileté válce Hubertusburským mírem.

Zvláštní narozeninový den ukončíme opět neplánovaně na Koupališti na Úpě v Jaroměři. Máme svou chatku, palandy. Dobrou noc!