• Kokořínský důl, Pokličky

    od • 29.8.2017 • Středočeský kraj • Štítky:, , , , 0 komentářů

    Zobrazit v mapě

    Kokořínsko-Máchův kraj

    Nedaleko na sever od města, kde se stýká tok řeky Labe s Vltavou, na sever od Mělníka,najdeme jeden z malebných koutů České republiky. Mluvím o Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj. V podobě a rozloze, jak ji známe dnes, existuje od září roku 2014.Vstupní branou do jižní části CHKO můžeme považovat Kokořínský důl, kaňonovité údolí kolem toku potoka Pšovka. Jedná se zároveň o pravděpodobně nejnavštěvovanější část celého území zmíněné přírodní oblasti.

    Kokořínské Pokličky

    Kokořínsko je kromě svých dvou dominant, hrady Kokořín a Houska, známé nepřeberným množstvím pískovců, tvořících různé skalní převisy, jeskyně a skalní hrady. Narazíme zde na krásná vyhlídková místa, ale i na kouzelné roubené chaloupky nebo třeba lokality, vhodné k horolezeckým výkonům. O tom všem ale snad někdy příště.

    Kokořínské Pokličky

    Cílem našeho dnešního výletu budou totiž Mšenské (Kokořínské) Pokličky. Jako přerostlé houby nebo skalní věže, které svými rukami opracovali zdejší obři, na nás dělají dojem pískovcové skalní útvary, vzdálené asi 5 kilometrů od hradu Kokořín. Ve skutečnosti jde o dva druhy pískovce, různě odolného vůči větru a dešti. Ten méně odolný a jemnější na sobě nese vrstvu tvrdší a železitější části, která je erozi přirozeně méně přizpůsobivá. Výpravu zahajujeme na zastávce autobusu Kokořín, Hlučov. Odtud vyrazíme po modré turistické značce pohodlnou lesní pěšinou přes Močidla, rokli Apatyka až na rozcestí Náckova rokle.

    Rokle Močidla

    Černá věž, Drsná stěna, Skřítek nebo Rytíř, to jsou jména skal, které tvoří kulisu úvodní části naší cesty. Mezi skalisky a lesem začíná prosvítat dopolední sluníčko a snaží se nám připomenout, že letos v létě před ním do příjemně chladného údolí jen tak neutečeme. Měníme modrou značku za zelenou a stoupáme k Obří hlavě a žábě.

    Obří hlava a žába

    Tradiční řízek s chlebem k obědu a zase znovu po modré až k cíli. Vyhlídka na Pokličky je impozantní. Když se dostatečně pokocháme, tak sestupujeme po přírodně-umělém schodišti zpátky k výchozímu bodu naší cesty. Vůbec nikam jsme nespěchali a zažili jsme velmi příjemnou procházku po krásném koutu přírodní rezervace, kousek od Prahy a přesto ve skoro panenské přírodě.

     

     

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *