KOLUMBIE 1

Cesta do Kolumbie 2013

Plánujeme navštívit další stát Jižní Ameriky. Tentokrát padla volba na Kolumbii. Kriminalita a situace s hnutím FARC se zlepšila, proto jsme usoudili, že je čas vyrazit. Jen pro informaci, FARC je revoluční lidová armáda, ultralevicová povstalecká organizace. Od šedesátých let vede guerillovou válku proti tamní vládě. Od počátku se uchylují k únosům, díky nimž získávají finanční prostředky, a popravám, které mají zastrašit obyvatele a odradit je od případné spolupráce s vládou. V 80. letech se k jejich aktivitám přidal obchod
s drogami. Na stránkách Ministerstva zahraničí ČR jsme se dočetli, že Kolumbie je relativně v klidu, až na pohraniční regiony. S přívrženci hnutí FARC jsme se později opravdu setkali,
a to v Andách u vesničky San Agustín. Naštěstí je formou nápisů na plotech a domech.

 O Kolumbijcích můžu říct jen to nejlepší. Po předchozí návštěvě Venezuely, kde jsou lidé neochotní, líní a velice nepřátelští k cizincům, byla Kolumbie rájem na zemi. Nechci Venezuelanům úplně křivdit, pár dobrých  a slušných lidiček jsme taky potkali. Do této mé kritiky samozřejmě nespadají Indiáni z Grand Sabany, tady jsme ten pocit neměli.

Kolumbie je přesný opak Venezuely. Pořádek, klid, bezvadní lidé, upravené domy. I ubohý domeček si  Kolumbijci vylepší zahrádkou, nebo kytičkami v oknech. Mimo město všude políčka, každý něco pěstuje, to podle oblasti, kde se jaké plodině daří. Od tabáku, kávy, ananasu, cukrové třtiny, banánů je zde vidět snad všechno ovoce. Na pastvinách se pasou krávy a koně. Už první den jsem si uvědomila, že nemám ten stísněný pocit jako ve Venezuele, že si stále musím hlídám věci, bojím se vytáhnou fotoaparát a peníze a už nemám obavy, že mě někdo ošidí. Ve městě mají taxikáři tachometr. V bankách je stejný kurz na výměnu peněz. Pokud jsme měnili ve směnárně, brali nám otisky prstů. Jediný problém byly bankomaty, ne všechny nám vydaly peníze a pokud ano, jen malou částku. Protože se za každý výběr platí, není to moc výhodné. Cestování autobusem je rychlý a jednoduchý způsob dopravy. Spojení je časté, nikde jsme nečekali dlouho. Zaplatili jsme stejnou cenu jako místní lidé a pokud jsme cestovali dál, kam bus už nejel, řidiči si zavolali mezi sebou a na konečné zastávce čekalo auto a dovezlo nás na konec naší plánované cesty.

Za autobusy jsme platili asi jako u nás. Pro ty, kdo mají delší nohy, to bude náročnější. Mezi sedadly je málo místa a pokud si cestující před námi sedačku sklopil, nebylo k hnuti. A teď fakta o Kolumbii. Jako jediná země Jižní Ameriky se rozkládá u obou oceánů, Tichého a Atlantického. Sousedí s Venezuelou, Brazílií, Peru, Ekvádorem a Panamou. Hlavní město je Bogota.

Kolumbie je rozdělena na departementy: Amazonas  (Leticia) Antioquia (Medellín) Arauca (Arauca), Atlántico (Barranquilla) Bolívar (Cartagena)

Třicátá léta 16. století přinášejí likvidaci indiánských států španělskými kolonizátory a vzniká generální kapitanát Nová Granada, vzápětí místokrálovství Nová Granada, kde hlavním městem je Bogota. Osmnácté století přináší léta nepokojů a rok 1819 vznik Nové Kolumbie.

Rok 1830 je rokem rozpadu Nové Kolumbie a opět se vrací Nová Granada. USA se roku 1903 podílí na odtržení Panamy od Kolumbie. Konec 19. století je obdobím bojů, které vyústily v guerillovou válku. Ukončení nepokojů přichází roku1958 anastává ustanovení koaliční Národní fronty.

Mě moc potěšilo, že tu nebyly davy turistů. To ovšem neplatí o Cartageně. K tomu později. Kdo slyší Kolumbie, hned ho napadnou únosy, drogy a vraždy. To už je ale historie a tato krásná země stojí za návštěvu. Čím dříve, tím lépe. Jsem ráda, že jsem to stihla dříve, než se to rozkřikne. Jsou zde úžasné Andy, sahající do výšky 5000 mnad mořem. Příjemné klima, dva oceány, bohatá fauna, flora a samozřejmě Amazonie. Já byla nadšená z kolibříků a vesničkami zapomenutými v čase. Nádherná je Cartagena. Pestrost krajiny je úchvatná. Jídlo je stejné jako všude v Jižní Americe. Od stánku na ulici po luxusní restaurace v Cartageně.

následující den

na konec cestopisu