Projíždíme Orlické Záhoří, krajinu česko-polského pohraničí , krajinu těžce poznamenanou odsunem Němců, krajinu zapomenutou, ale kouzelnou. Přijíždíme od Neratova do vesničky Vrchní Orlice a pod námi se otvírá nádherná krajina, v které je neskutečně příjemně zasazen kostelík sv. Jana Nepomuckého. Vesnice Vrchní Orlice se rozkládá po obou březích Hadinského potoka, který je pravým přítokem Divoké orlice. Obec je samostatnou obcí už od roku 1603. Vydali jsem se ke kostelu, kde na opravě pracují lidé, kteří vypadají více jako brigádníci, než profesionální řemeslníci a na kostele je zřetelně vidět, jak někdo usiluje o jeho záchranu. Je také vidět, že stav kostela musel být žalostný. Kostel byl v roce 2012 vyhlášen kulturní památkou, což se stalo asi klíčovým podnětem k zahájením intenzivních oprav. Z místa vyzařuje neobyčejná síla a člověk cítí temnou stránku období jeho devastace , kdy byl ponížen nezájmem komunistického režimu a následnými krádežemi, ale také silně vnímá čas jeho největší slávy. Asi není náhoda, že v tomto kostele natáčel Jiří Menzel film „Obsluhoval jsem anglického krále“ podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala , který byl oceněný Českým lvem jako nejlepší film roku 2006.
Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého byl postaven v letech 1708-1712. Stavitelem byl Ital Carl Antonio Reina , který pocházel z oblasti v italské Lombardii . Na přelomu 17. a 18. století pracoval ve službách rodu Nostitzů v Rokytnici , kde se oženil s Barborou Michalitschke z Dolní Rokytnice. V matrikách je uváděn nejprve jako zedník a od roku 1709 jako stavitel (Carl Antonio Reina pracoval také na kostele Nanabevzetí panny Marie v Neratově pravděpodobně podle plánů G. B.Alliprandiho, ale dokončení se nedožil, protože se v roce 1730 zřítil z lešení a zlomil si vaz).
V roce 1770 byl kostel na Vrchní Orlici rozšířen a byla přistavěna věž. Poslední výmalbu prováděl František Maixner z Lanškrouna na konci 19. století, až v 70. a 80. letech 20. století byl interiér, pocházející z 18. a 19. století, postupně vykrádán a pustošen, až do dnešních dnů se dochovaly pouze lavice a nepatrné zbytky zařízení na kruchtě.
Před kostelem stojí kamenná Kalvárie z r. 1774, jeho součástí je též velmi poničený hřbitov.
Přidat komentář