Údolí Plakánek
Každý, kdo se vydá na náš nejzachovalejší středověký hrad Kost, určitě nepřehlédne krásné údolí Českého ráje s malebným názvem Údolí Plakánek. Toto nádherné údolí najdete nedaleko města Sobotky v Sobotecké kotlině . Je zaříznuté do rokle pískovcových skal české křídové pánve. Z geologického hlediska se jedná o kaňonovité údolí, kde jsou dobře odkryty typické textury kvádrových pískovců se šikmým vrstvením. Pískovcové stěny, místy vysoké 15-20m, lemují údolí v minulosti odlesněné nivy Klenického a Veseckého potoka do kterého vyvěrá několik vydatných pramenů z úbočí skal.
Klenický potok pak napájí rybník Obora, který je asi v polovině údolí. Nedaleko rybníka Obora do Plakánku ústí hluboká rokle Veseckého potoka, která na druhé straně ústí do malebné vesnice Vesec, která je od r. 1995 památkovou rezervací lidové architektury.
Této rokli se také někdy říká Malý Plakánek. Nalézá se zde několik pískovcových lomů z kterých se mimo jiné stavěl hrad Kost a sobotecký kostel. Najdete tu také zbytky mlýna. V místě , kde se Vesecký potok vlévá do Klenického vznikl působením vod ostroh na kterém se v minulosti v době bronzové či pozdní době halštatské nalézalo hradiště. Slovanské osídlení, které využilo pravěkého opevnění je datováno do 7. a 8. století a rozšířeno bylo ještě ve 12. století. Výběžku se říká Poráň. Naproti Poráni přes údolí Plakánek se nalézá mohylové pohřebiště, kde lidé z hradiště pohřbívali své mrtvé. Údolí Plakánek bylo též oblíbeným místem místního rodáka ze Sobotky Fráni Šrámka, který je zde spjat hlavně se studánkou zvanou Roubenka. Najdete ji nedaleko soutoku obou potoků. Pod hrází rybníka je dnes chata herce Josefa Dvořáka, který je znám z rolí mnoha českých pohádkových vodníků. Na jeho plotě najdete snad stovky hrnečků na zbloudilé dušičky.
Údolí Plakánek bylo v roce 1990 vyhlášeno přírodní rezervací o rozloze 90,82 ha. Je ohraničené hradem Kost na severu a táhne se v délce 2,5 km až po a osadou Rašovice na jihu.
Předmětem ochrany je údolí s pískovcovými skalními okraji a věžemi, mokřadními loukami a fragmenty lužních společenstev, suťových lesů, relikních skalních borů a acidofilních a borových doubrav. Z flory na údolních mokřadech a loukách nalezneme úpolín nejvyšší, prsnatec májový nebo silenku dvoudomou. Z fauny je zde některá zvláště chráněná zvířena např. čolek horský, skokan štíhlý, ve skalách žije několik druhů netopýrů z nichž nejvzácnější je asi vrápenec malý. Z ptactva je to například poštolka obecná nebo krkavec velký.
Legendy:
Každého asi napadne,kde údolí přišlo ke svému poetickému názvu „Plakánek“a tak vzniklo mnoho pověstí: Podle jedné z nich je údolím slyšet kvílivý nářek místního ducha. Ten byl za svého života mladíkem nešťastně zamilovaným do dívky ze Střehomi. Jejich láska zůstala díky nepřejícímu dívčinu otci nenaplněna a mladík se prý zbláznil. Z jeho slz vyrostly skály Plakánku. Podle dalších pověstí pláče v údolí dítě, jednou je to uhlířův ztracený a znovu nalezený syn, jindy pak dcera hradního pána, která přišla o nápadníka. Podle další pověsti pláč patří dítěti chudé vdovy, která se i s ním utopila v rybníku. Jedna z pověstí bere název plakánek z jazykové stránky – podle ní zde pálili za Heřmana Černína v 17. stol. uhlíři dřevo a od samého kouře byli všichni uplakání, prý to byli tzv.“Plakálci“.
Přidat komentář