Cesta na Luční
V 8h vyrážíme z Čerňáku. Anička po chvíli usíná, já si zatím čtu. Povídáme. V 11:25 jsme v Peci. Zastavujeme se v informacích a studujeme trasu, kterou půjdeme. Dnešním cílem je Luční bouda, kde máme zarezervované ubytování. Nandáváme na boty nesmeky, které nám Mikuláš nadělil, protože jsme byly nesmírně hodné a díky nimž jsme zvládly nemálo zákeřných situací..
Vyšlápneme první kopec. Jeden nesmek mi chybí. Vracíme se pro nesmek. Nandávám si nesmek. Hovno na botě. Znovu šlapeme kopec. Aničce vypadává voda z batohu a kutálí se z kopce. Znovu se vracíme, tentokrát pro vodu. Tak teď už snad můžeme vyrazit.
Jdeme po asfaltové silnici, míjíme první chatu a konečně vstupujeme do lesa. Je příjemně a stromy nás kryjí před větrem. Vycházíme z lesa a před námi se objevují Richterovy boudy. Dáváme čůrací pauzu a pak na sušším plácku kousek nad chatou vaříme čaj a svačíme makové buchty. Sluníčko krásně hřeje a my se rozvalujeme uprostřed louky. Kolem nás prochází pár turistů. Opětujeme jim horalský pozdrav „Ahoj“, usmívají se a pokračují dál. Odpočíváme asi tři čtvrtě hodiny, poté pokračujeme prudkým stoupáním až k chatě Výrovce.
Načechrané mráčky a růžový západ slunce
Objevují se krásné výhledy. Údolím pod námi se valí načechrané mráčky, které ozařuje narůžovělé zapadající slunce. Z kopce nám jedou naproti děti na saních a veselí běžkaři. Nádhera! Každou chvilku zastavujeme a kocháme se. Pak se dostáváme na Bílou louku, která je nyní opravdu bílá. Kolem nás je rozlehlá pláň pokrytá třpytícím se, namrzlým sněhem. Jdeme se podívat k vojenskému bunkru, ale nějak nás to moc neoslovuje. Jediná zajímavost je kolem pobíhající pejsek, který má na nohách ponožky. Ještě chvilku fotíme a pak už pospícháme na chatu. Na recepci dostáváme klíče a domlouváme balíčky k snídani, které si máme vyzvednout ve 20h.
Noc na Luční
Házíme batohy do pokoje a jdeme ven uvařit obědovéču, boloňskou omáčka s těstovinami. Asi hodinu hledáme místo kde by nefoukalo, nakonec se schováváme do závětří zdejších košů. Za pomoci ledových kusů a alobalu obkládáme plynový vařič, který konečně hoří! Trošku mrzneme, ale už máme docela hlad a tak to musíme vydržet. Po dalších 20 minutách je jídlo konečně hotové a těstoviny jakžtakž uvařené. Bereme vše nahoru na půdu do našeho pokojíku, kde jsme úplně samy. Máme tu i stolek s židlí. Po jídle jdeme na recepci a rezervujeme si saunu od 18h. Sauna je sice plná, ale je to paráda. Po hodině se nám vůbec nechce odejít, nikdo to tu ale nehlídá, a tak odcházíme až za hodinu a půl. K večeři máme housku s caprese a cider, jako dezert opět makovou buchtu.
Zapínám foťák, abychom si prohlédly fotky… Místo západu slunce, výhledů, pózovaných fotek a spousty dalších, vidím jen bílá okýnka. Ach jó, nedá se nic dělat. Pak si ještě dlouho povídáme a kolem 22h usínáme s nastaveným budíkem na 5:30.
Cíl, východ slunce Sněžka
Brzy ráno čistíme zuby, převlékáme se, steleme postele a pak si Anička všimne, že nemá boty.. Nechala si je večer v sauně. A sakra. Jde na recepci ale nikdo tam není. Snídáme poslední buchtu a banán a nezbývá nám než zkusit štěstí za hodinu, kdy otevírá restaurace. Bohužel musíme počkat až do 8. Zalézáme pod peřinu a čekáme další hodinu…
foto: Anna Čechová a Sára Schlitzová
Přidat komentář