Canchánchara v La Taberna de la Canchánchara
Během naší cesty po Kubě jsme s Jankou vyzkoušely neznámější kubánské drinky jako jsou Mojito, Daiquiri, Pina Colada a Cuba Libre. Možnost okoštovat místní specialitu Canchánchara v La Taberna de la Canchánchara jsme si samozřejmě nemohly nechat ujít.
Kubánské rytmy La Taberna de la Canchánchara
Za zelenými zdmi jednoho z nejstarších domů v Trinidadu se ukrývala veliká zastíněná venkovní terasa vyzdobená starožitnostmi nashromážděnými snad za tři století. La Taberna de la Canchánchara je bezesporu obrovskou turistickou atrakcí, protože měli narváno k prasknutí. Usadily jsme se trochu stranou od bujarého davu a poslouchaly živou muziku. Kapela hrála na kytary, ozvučná dřívka claves, na bicí conga, flétnu a zajímavý strunný nástroj, který jsme neznaly. Zpěvák kapely skvěle zpíval a tančil a každou chvilku obměňoval typické kubánské nástroje. Hrál na güiro – dřevěný dutý válec s pravidelně rýhovaným povrchem, o který škrábal paličkou zvanou pua. Poté použil maracas – obdobu rumba koule. Maracas stejně jako güiro vydávají chřestivý zvuk.
Crescentia cujete
Koule maracas se vyrábějí z kalabašového stromu (Crescentia cujete). Je to nižší strom s velkými zelenými plody, které vyrůstají na kmeni nebo na starších větvích. Několikrát jsme na strom narazily ve Valle de los Ingenios, kde nás na něj průvodce upozornil. Říkal, že místní jej nazývají vida a Indiáni semena plodu využívali k léčení žaludečních obtíží a ze dřevnatého plodu vyráběli různé misky a nádoby.
Recept na drink Canchánchara
Objednaly jsme si drink Canchánchara, který vznikl už v 19. století a je úzce spjat s bojem Kubánců za nezávislost nad Španělskem. Dnes je symbolem Trinidadu, přestože zde nevznikl. Ve skutečnosti nápoj pochází z nejvýchodnější části ostrova, kde se pil horký. Pomáhal snášet noční chlad, zahřát těla a chránil proti onemocnění dýchacích cest. Osvobozenecká armáda Mambi, kterou tvořili venkované, svobodní černoši, otroci a mulati, popíjela nápoj Canchánchara uprostřed řinčení mačet a vypalování plantáží. Pomáhal jim uhasit žízeň, zmírnit pocitu hladu, ale také na kuráž a utišení bolesti při zranění.
Nápoj nám donesli v hliněných pohárcích vyrobených v keramické dílně Alfarero Casa Chichi a k zamíchání medu, který zůstává u dna, se servírovala krátká slámka. Recept je jednoduchý. Na skleničku stačí 5cl bílého rumu, nejlépe kubánského, celá vymačkaná limeta, polévková lžíce medu, dobře promíchat a přelít přes drcený led.
Trinidad
Nemohly jsme se dlouho zdržet, poněvadž jsme měly v plánu zajít na hlavní autobusové nádraží, koupit si jízdenku do města Santa Clara. Překvapivě už v 17:15 bylo vše zavřeno. Jízdenky prodávají pouze od 8 do 17. Trochu nás to zaskočilo a šly jsme proto hledat cestovku, jestli není nějaká možnost organizovaného výletu nejraději do Zátoky Sviní. Po téměř hodině čekání jsme se dozvěděly, že nic takového v nabídce nemají. Poněkud zklamané jsme odešly trochu se projít mimo centrum, nafotit si místní lidičky a vymyslet program na další dny. Skrz zamřížovaná okna jsme občas prostrčily dětem hračky a také pozorovaly všudepřítomné ptáčky v klecích zavěšených téměř u každého domu. V centru jsme nakoukly do několika luxusních restaurací, které jsou vybavené téměř jako muzea. Říkaly jsme si s Jankou, jestli všechny ty krásné historické předměty nepocházejí z vyrabovaných plantážnických haciend.
Večer jsme si poseděly na terase našeho krásného domu a další den nás čekalo koupání na Playa Ancon.
Přidat komentář