LANDŠTEJN

Královský hrad Landštejn

Na nejzazších končinách naší vlasti, kde se hranice Čech, Moravy a Dolních Rakous sbíhají. Miluji hrady v kterých nemusíte chodit s průvodci a kde nacházíte tajemná zákoutí , kde můžete v klidu postát v dřívějších komnatách nebo jen tak postát na kamenné terase s úžasným výhledem do okolní krajiny. Pohledem z vysoké věže se vám otevře krajina a můžete pozorovat na východě Landštejnskou nádrž, jejíž křivku kopíruje nádherná zeleň zdejších lesů, Bukovský vrch (721m), město Slavonice. Z Jihu pak osadu Staré Město Pod Landštejnem, Trojmezí (hranice Čech, Moravy a Rakouska) , na straně západní osadu Pomezí, osadu Klášter, město Nová Bystřice a město Jindřichův Hradec, ze severu osadu Landštejn, Vinítěves , Jelení vrch (709 m) a Kunějovický vrch (724 m). O Landštějnu jsme se dozvěděli od sympatických turistů, když jsme se toulali po Jižních Čechách.

Historie

Dějiny Landštejna začínají nejpozději po roce 1222, kdy zemřel moravský markrabí Vladislav a správy této části země se ujal český král PŘEMYSL OTAKAR I. Ve snaze zabezpečit zemské hranice budoval na sporných územích strážní hrady. Na zemské stezce přímo proti staršímu, snad stejnojmennému hradu rakouských pánů ze Zobingenu, byl založen královský hrad Landštejn. Střeží nejen zemskou stezku, ale i část hranice mezi českými zeměmi a Rakouskem.

Z rukou panovníka získali hrad po polovině 13. století Vítkovci. Jedna jejich větev se znakem stříbrné růže na červeném poli přijala podle hradu přídomek a jako páni z Landštějna se záhy stali jedním z nejmocnějších rodu království.

Za vlády Viléma z Landštejna patřila rodu kromě Landštejna i Třeboň, Lomnice, Nové Hrady, Hluboká, Bystřice, Trhové Sviny, Lutová a Borovany. Pro své politické ambice se dostal Vilém z Landštejna do sporu s králem Janem Lucemburským, který proti odbojnému Vítkovci vytáhl s vojskem. Za pomoci svého strýce z Rožmberka však Vilém donutil královské vojsko odtáhnout a nakonec se oba Vítkovci roku 1318 s králem smířili a stali se jeho věrnými služebníky, odměňovanými nemalými výsadami.

Král Karel IV. si Viléma z Valdštejna velmi považoval, pověřoval ho různými diplomatickými úkony a vroce 1351 jmenoval Viléma pražským purkrabím. Stará zemská stezka , procházející pod Landštejnem , přinášela Vítkovům velké bohatství. Od počátku 14. století vedli Landštejnové spor o směr této stezky se svými sousedy s pány z Hradec. Rozepře vvrcholila v polovině století otevřenou válkou mezi Vilémem a Jindřichem. Ačkoli do sporu několikrát zasáhl sám Karel IV., vyvrcholilo nepřátelství soubojem. Vilém Landštějn byl smrtelně zraněn a v dubnu roku 1356 umírá. Jeho smrtí skončilo neslavnější období pánů z Landšteja. Roku 1381 postoupil Král Václav IV. Landštějn Konrádovi Kramářovi z Krajku. Rod Krajířů vnesl do strohého středověkého hradu pohodlný renesanční styl.

Hrad pak ještě měl několik majitelů.

Roku 1771 do velké věže uhodil blesk a následný požár poškodil silně obytné části hradu. Opuštěný hrad rychle chátral, stal se zdrojem stavebního materiálu pro okolní vesnice a posléze romantickou zříceninou, ke které byly pořádány vlastenecké výlety Klubu českých turistů. Po válce připadl Landštejn státu. V roce 1972 začala rozsáhlá rekonstrukce chátrajícího zdiva, která uvedla hrad do nynějšího stavu., aby mohl být hrad 1990 zpřístupněn veřejnosti.