Za přírodou do Hohewandu
K lezení jsem se dostala tak trochu omylem minulý rok v únoru. Už jsem potřebovala vyrazit někam do hor, když mi moje kamarádka nabídla skialpinistický výlet do Tater. Neváhala jsem ani chvíli a zaplatila zálohu. Jaké překvapení pro mě potom bylo, že se ze skialpinistického výletu vyklubal horolezecký výcvik, si asi můžete představit. Zrušila jsem rezervaci lyží a místo toho začala zběsile hledat horolezecké vybavení. I přes prvotní strachy se výlet podařil a mě se myšlenka na horolezení začala usazovat v hlavě. Po příjezdu do Prahy jsem se tak poprvé vypravila na stěnu. A protože jdu do všeho nerozvážně a po hlavě, už v červenci jsem vyrazila na své první skály do rakouské oblasti Hohewand.
Označení Hohe Wand v překladu „Vysoká stěna“ se na zdejší oblast opravdu hodí. Místní krajina je charakteristická rovinatým terénem, ze kterého se náhle zvedá obrovská pískovcová stolová hora. Oblast, která je známá mezi lezci stovkami různých lezeckých cest (většinou obtížnosti 6-10), je využívána i na paragliding, pěší turistiku a ferratové cesty. Území je součástí Gutensteinských Alp a jeho nejvyšším vrcholem je hora Plackles (1132 m).
Nebyla to ani sázka, ani žádný hec. Prostě jsem chtěla vyzkoušet, jak se leze na skále. Jak jste určitě již pochopili, nejsem žádný velký lezec. Spíš mě baví pořád dokola zkoušet vše nové, neznámé a překonávat vlastní limity. Skalní útvar Hohewand se nachází přibližně 60 km jižně od Vídně. Dostanete se sem pohodlně po dálnici A2, ze které sjedete výjezdem č. 38 – Wöllersdorf/Wr. Neustadt-Nord. Na této silnici jsou již značení na přírodní park: „Naturpark Hohe Wand“.
Naším prvním cílem byl jediný napůl zařízený kemp pod zdejší obrovskou stolovou horou. Nečekejte velký luxus. Pitná voda tu sice teče, ale pak je tu už jen studená sprcha a jeden stůl s lavicí. Jsme v Rakousku, takže tu nechybí ani hned několik odpadkových košů na tříděný odpad. Do kempu jezdí hlavně nadšení lezci z České republiky a přesto, že se poplatek za noc vybírá do zdejší kasičky na základě vlastního svědomí, kemp očividně funguje.
Z vesničky Stollhof pokračujte na své cestě dál po silnici L4073 a na jediné křižovatce odbočte doprava na silnici L4188. Kemp hledejte po levé straně naproti poslednímu stavení.
Konečně nastal den, kdy jsme šli lézt. S myšlenkou: „To a tohle by se mi mohlo hodit,“ jsem si jakožto nezkušená začátečnice nabalila obrovský batoh všemi různými zbytečnostmi. Po snídani a dlouhé debatě jaké cesty bychom dnes měli zkusit vylézt, jsme se konečně odhodlali k prvnímu kroku. Dorazili jsme pod skálu a dle lezeckého průvodce našli začátek první cesty. Cesta s obtížnostní 6, pro někoho jednoduchá a nudná, pro mě téměř nemyslitelně obtížná. Šla jsem „na druhém“. Cesta byla tedy již odjištěná a já měla tak pocit většího bezpečí. Pomalu jsem se škrábala nahoru. Hlavou mi projížděly myšlenky na známé téma: „Co tady sakra dělám. Na tohle nemám. Akorát všechny zdržuji.“ S velkou pomocí mých kamarádů jsem se konečně vyškrábala až ke kříži a rozhlédla se okolo. „Nádhera,“ vypadlo ze mě a já jsem zase pocítila to jemné chvění, že jsem to zvládla.
Ten den jsme vylezli ještě několik cest, ale já jsem měla pocit, že se potřebuji trochu projít po okolí. Koukat celý den se zakloněnou hlavou vzhůru, nebo se škrábat po skále nahoru člověka unaví. Potřebovala jsem si odpočinout, zjistit, kde vlastně jsem. A tak jsem se sama vypravila po cestě vzhůru k horní vyhlídkové rampě. Cestou jsem nepotkala téměř nikoho. Jen jednoho kamzíka a pár mladých turistů. Z vyhlídkové rampy jsem měla úžasný výhled po celém okolí. Kemp, skály i paraglidingovou loučku, ze které co chvíli někdo skákal dolů, jsem měla jako na dlani. Ať už se rozhodnete věnovat jakémukoli sportu, oblast Hohewand ocení všichni aktivní sportovní nadšenci.
Přidat komentář