Jižní Morava, kraj vinic a milých lidí
Přijíždíme k recepci kempu Merkur a už tušíme, že to bude na dlouho. Zařízení, nacházející se dva kilometry od obce Pasohlávky, je svou rozlohou jedním z největších v oblasti. Fronta u okénka tomu též odpovídá. Řadíme se k čekajícím a zatím se rozhlížíme po vyvěšených letácích. Informační tabule u vstupu láká ke koupání v malé a velké laguně, paintballu nebo tenisu. Uvidíme, co z toho vyzkoušíme. Slečna u okénka po nás chce občanku a číslo SPZ auta. Následně dostáváme kartu s povolením k vjezdu číslo připevňované na stan a kartičky opravňující ke vstupu do kempu. Na rozdíl od zahraničních kempů je zde umístění stanů zcela libovolné. Stavíme ten náš vedle známých na hrázi mezi oběma lagunami. Není tu tolik plno a výhled na vodu je pěkný. Prozkoumáváme oblast kempu a ukazuje se, že při velké laguně se nacházejí sprchy, kuchyňka, toalety a několik restaurací. V současnosti je možné tu zahlédnout i lunapark a dnešní den zde VZP pořádá promo akci. Bikeři na rampě předvádí své umění a z mnohých akcí tuhne krev v žilách. Krásná podívaná. Bohužel pouze jednodenní.
Život v kempu
V části kempu u recepce se nachází malé náměstíčko s potravinami, všudypřítomnými restauracemi a malým otevřeným pódiem pro večerní koncerty. V blízkosti se rozléhá volejbalové hřiště, minigolf, skákací hrad a neodmyslitelná hospůdka. Míč na volejbal i vybavení na minigolf se půjčují a platí právě zde. Hodina na pískovém hřišti se třemi hracími plochami stojí 120 Kč plus 30 Kč za půjčení míče. Několikrát jsme si zahráli a bylo to opravdu velmi příjemné. Mohu vřele doporučit. Na ostatní aktivity jsme bohužel neměli tolik času. Po hodině a půl volejbalu bylo možné se pouze proplavat v laguně a následně provést nezbytnou sprchu. Letos nebylo tolik teplých dnů, avšak voda není zdaleka nejčistější a zapáchá. Mnoho návštěvníků jsme proto ve vodě neviděli.
Místní sprchy mají jednu zajímavou vlastnost, pokud si vyrazíte bez drobných (pouze 10 a 20kč) čeká vás pouze, doslova, ledová voda před vlastními sprchami. Uvnitř je teplá voda v kabince dávkována za cenu 10kč/2min, 20kč/4min. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit kratší interval. Pohybové čidlo funguje, takže pokud nezvednete ruku, máte dostatek času na umytí hlavy i polámaného těla ze stanu.
Výlety
V kempu je též půjčovna kol na tůry po okolí. My bereme auto a vyjíždíme na cestu. Původně jsme chtěli vyjít přímo z kempu a pěšky si vyrazit na zříceninu Děvičky (Dívčí hrady). Avšak jsme tu ve čtyřech a druhý pár nemá valný vztah k turistice. Autem tedy jedeme do vesnice Perná, která se rozléhá pod dvěma bradly, na nichž vytoužený cíl naší cesty leží. U cesty necháváme auto a vyrážíme po modré ke skaliskům. Za chvilku již stojíme pod prvním velikánem a cesta stoupá. Celkově náš okruh měří cca 8 km. Počasí je krásné a výhledy na krajinu jižní Moravy posetou vinicemi a zalitou nádrží Nové Mlýny nás provázejí celou cestu. Stavujeme se ještě u zříceniny kostelíka s dalším překrásným výhledem a stoupáme dál. Již se před námi objevují obrysy Dívčích hradů. Půvabná zřícenina se zachovanou baštou a obloukovými okny hledícími k obci Pavlov. Shlížíme z vrcholku a užíváme si vánek v rozpálených obličejích. Svěží vinice i suchomilné rostliny na kamenech dýchají romantikou. Po cestě nepotkáváme tolik turistů. Několik rodin s dětmi tu tráví sobotní odpoledne. Zpět se vracíme po červené turistické stezce do Perné. Na cestě nás stihne silný déšť a promočení nastupujeme do auta.
Mikulov
Dalším cílem naší cesty je Mikulov, kde si dáme oběd. Na malém náměstíčku usedáme na zahrádku restaurace Alfa. Již opět krásně svítí slunko. Po deseti minutách se však zvedáme a vydáváme se hledat jinou restauraci. Zde obsluha jaksi nefunguje. Na tomtéž náměstí funguje restaurace Pod radnicí. Scházíme do sklípku (již jsme skupinka 8mi lidí, takže je složitější sehnat místo na zahrádce). Milý číšník okamžitě přinese jídelní lístky a objednáváme. Těstoviny s kuřecím masem, guláš, vrabec se zelím a knedlíkem, panenka s omáčkou z pravých hříbků, smažený květák či steak s grilovanou zeleninou. Již za několik minut proložených vyprávěním zážitků z dnešního dne, máme před sebou naše pochutinky. Všichni spokojeně pomlaskáváme a chválíme kuchaře. Jídla jsou opravdu vynikající.
Následně se vydáváme na prohlídku zámku a zámecké zahrady. Vznik města se váže k 12. století, kdy zde stávala trhová osada. Nynější zámek je postaven na místě tehdejšího gotického hradu. Historie zámku se datuje od sedmnáctého století. Oblast Mikulova je pevně svázána s rodem Lichtenštejnů, kteří vlastnili i sousední Lednicko-Valtický areál. Od sedmnáctého století poté Mikulov připadá spřízněnému rodu Ditrichštějnů v jejichž moci setrvává až do roku 1945. V tomtéž roce dochází i k velkému požáru v zámeckých komnatách. O spojitosti se dodnes pouze diskutuje. V devatenáctém století potom město ztrácí ze svého vlivu, především díky nevýhodné poloze vzhledem k železnici. Nastává krátké soupeření s blízkou Břeclaví, které také Břeclav vyhrává a stává se okresním městem. Díky tomuto prohranému boji se však v Mikulově zachovala původní atmosféra maloměsta s krásně opravenými domky, Stále dominujícím zámkem a všudypřítomným břečťanem pnoucím se po stěnách.
Druhou dominantu města, hojně navštěvovaný Svatý kopeček, vidíme zářit už z náměstí. Šedavá skála na pozadí modrého nebe nese kapličky a poutní cestu. V minulosti cesta vzhůru znamenala pokání, čas k rozjímání a přemítání nad vlastními hříchy. Nyní sem lidé míří především kvůli krásnému výhledu na Pálavu a Mikulovský zámek. Cesta vzhůru trvá svižnějším tempem necelou půlhodinku a se svěžím vánkem v zádech je to příjemné zakončení dne. Drobné kvetoucí keříky na kamenném podkladu lemují stezku a krásně voní.
Po sestupu nás naláká příjemně zařízený dvůr kavárny. Nad vchodem visí nápis Creps, café. Francouzskou specialitu tu podávají v několika variantách. I na „tradičně český“ způsob s tvarohem a povidly. My si objednáváme variantu s borůvkovým džemem posypanou perníkem. Palačinka je opravdu vynikající. Tak jak má být. Pouze Frapé nás trochu zklamalo. Ale nevadí. V tak krásný den na maličkostech nezáleží. Výlet zakončujeme vínkem ve sklípku, které opravdu naplňuje naše očekávání. Vracíme se zpět do kempu Merkur a prožíváme noc plnou dobrodružství o kterou se nám postarali spolustanující. Hádky opilých lidí a hledání ztracených kusů výpravy však splývá s našimy sny. Jsme unavení a připravení na všechno. Usínáme brzo a ráno nás budí první sluneční paprsky opírající se do stěn stanu. Vaříme kávu na vařiči a balíme věci. Jedeme dál.
Přidat komentář