• Menu
  • Menu

Stezka Českem se psem – NP Podyjí 2

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Jihomoravský kraj » Stezka Českem se psem – NP Podyjí 2

Cesta do Lukova

Ani ráno není mlha o nic menší než včera. Jsme  po snídani a tak vyrážíme. Naše touha, vidět ráno tu krásu  z vyhlídky Sealsfieldův kámen, se nevyplnila. I tak nám mlha své kouzlo s tajemně pokroucenými stromy  a atmosférou ukázala.

NP Podyjí

Národní park Podyjí je nejmenším národním parkem v České republice. Velká část vede údolím řeky Dyje. Jít tule trasu v krásném období podzimu byla opravdu skvělá volba. Les se každým kilometrem mění a my si  tu krásu kolem moc užíváme. Máme štěstí, že jsme zatím nepotkaly žádné davy turistů, spíš jsme nepotkaly téměř nikoho. Vyhlídky zatím  /pokud nějakou míjíme / vynecháme. Vidět nic není.

Stezka Českem – řeka Dyje

Scházíme opět do údolí k řece Dyji. Řeka je slyšet už z dálky. U řeky si Doctor dá rychlou koupel. Jen u kraje, Dyje je docela rychlá. Najdeme pak velký kámen a u dobré svačinky se kocháme. Kolem nás jsou skaliska, kamenná moře a balvanové proudy,  které jsou velmi významným prvkem krajiny středního Podyjí.

Stezka Českem – řeka Dyje

Mlýny

Projdeme kolem jednoho z bývalých mlýnů – mlýn Papírna, je tu Papírenský jez, několik starých kamenných mlýnských kol. Je tu i přístřešek a odpočinkové místo. My pokračujeme dále do Havraníků, procházíme kolem bývalého Mlýna –  Judexův /Baštův/ mlýn. Tady už přibývá turistů.

Papírenský jez

Vinice Šobes

Překračujeme Šobesovu lávku a míříme do vinic, která leží na úbočískalního ostrohu.  Popsána je jako jedna z nejstarších a nejlepších evropských vinic. Odborníci řadí vinice Šobes mezi deset nejkvalitnějších evropských vinařských poloh.  Avízovaný občerstvovací stánek je k našemu smutku zavřený. Zklamání jsou i všichni, kteří sem dojdou. Jedna parta Moraváků to asi zná a tak mají sebou víno, skleničky i občerstvení. Jak mi jim to /ne/závídíme, ach! Od dubna do září můžete na vinici ochutnat šobeská vína z produkce Znovínu Znojmo /tak teď už jsme taky chytřejší/.

vinice Šobes

Gruberova studánka

Ostatní pokračují nahoru po červené značce vinicí, my se vracíme přes lávku zpět a pokračujeme kolem Gruberovy studánky, tady si dáme malou svačinu, Doctor se osvěžuje přímo u studánky. My doplníme vodu /máme kvalitní filtr, tak to přes něj proženeme/. Je tu napsáno, že voda není pitná.

u Gruberovy studánky

Lávky

Kolem řeky pokračujeme až ke starým mlýnům / bývalý Wefthoferův a Zemský/, pak přejdeme řeku po další z visutých lávek – Lipinskou lávku, která je na hranici s Rakouskem. Po modré značce pokračujeme do táhlého kopce směrem na Podmolí.

Šobeská lávka

V NP Podyjí se nachází celkem tři visuté lávky přes řeku. Byly postaveny pohraničními vojsky a v dobách železné opony a později opraveny pro turisty. Po povodni v roce 2002, kdy je strhla velká voda, byly na jejich místech postaveny nové, podobně úzké pěší mosty. Mimo již zmiňovaných /Šobeská a Lipinská lávka/se jedna lávka nachází přímo pod Vranovem u Zadních hamrů.

Pokračujeme k rozcestníku  Nivky  v nadm. výšce 416m, následuje Žlebský potok, kde je krásná vyhlídka i posezení. Pak už pokračujeme na rozcestí Příčky. Konečně sluníčko! Máme dost, ale ještě dojdeme krásnou cestou v závoji barevného listí do Lukova.

Žlebský rybník

Lukov

Malebná ves se nachází ve slunné oblasti na hranici Národního parku Podyjí. Nedaleký kaňon řeky Dyje s nádhernými meandry, obklopený z obou stran nedotčenou přírodou s pásem listnatých lesů a pozoruhodnými skalními, tvoří hranici s Rakouskem a sousední oblastí Nationalpark Thayatal. Najdete zde ubytování, v době svátků však ceny předčily naše očekávání a tak jsme se šly konečně po dvou dnech občerstvit do jediné otevřené hospůdky široko daleko, spíše Bistra U Kostela –Vinotéka. Obsluha i omezený výběr jídla bylo nakonec moc fajn.

cesta do Lukova

Chtěly jsme se podívat do kostela sv. Jiří /1352/, který stál hned vedle. Kostel je známý sádrovými sochami věřících.  32 unikátních soch přineslo obci slávu a pozornost.  Sochy  vytvořil student Jakub Hadrava v roce 2012 z látek napuštěných sádrou. Představují postavy věřících, kteří ve vesnici dřív žili a pro něž byla víra nedílnou součástí jejich životů. Každá socha byla vytvářena na živých lidech.

-Kostel sv. Jiří v Lukové

 

Díky neobvyklé výzdobě dostal kostel novou šanci. Moc jsme se sem chtěly podívat. Bohužel žádný kontakt jsme nenašli a podle cedule na dveřích je možnost kostel navštívit v sobotu /13-16 hodin/ a v době probíhajících mší.

kostel sv Jiří se sochami Lukov

Za krátkou dobu, co jsme seděly venku docela vymrzlé /pes do bistra nemá vstup/ a Doctor úplně vytuhl,  na obec se  opět snesla hustá mlha. Šílená představa, že mokrý stan z rána budeme teď muset někde postavit! Nakonec jsme ukuly plán, v 18 hodin nám jede bus do Znojma, kde máme zaparkované auto na nádraží. Zabukovaly jsme narychlo ubytování. Autobus i v husté mlze přijel načas, my se přemístily na ubytování a ve 20 hodin už pěkně vysprchované ulely do postýlek. Doctor usnul ještě dříve! Ráno se vrátíme busem do Lukova a budeme pokračovat v cestě.

Jdeme v mlze na bus do Znojma

Nachodily jsme 20 km a bylo to super.

 

 

 

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *