• Menu
  • Menu

Milešovka

Bouřková hora- MILEŠOVKA

Poslední prázdninový víkend, počasí hlásí mizerné. Přesto jedeme, cílem by měla být oblast Tisá s jejím  bohatým sklaním okolím , která leží při hranicích s Německem. Venku je totální mlžná deka a vůbec to nevypadá, že by se počasí mělo vylepšit. Asi po hodině jízdy vlevo od silnice je zajímavý úkaz. Nad mlžným oparem ,  na obloze visí kopec, a je osvícen sluncem. Nedá se zastavit, aby člověk mohl zachytit tu krásu. Je to Milešovka. Přemlouvám Honzu, že tam musíme jet,  je to výzva!  Zabočujeme do vesnice Bílka. Před vesnicí je záchytné parkoviště a dále pak už je zákaz zastavení. Parkovné stojí 50 Kč. Na Milešovku je to odsud  necelé tři kilometry. Vyrážíme, je zataženo a chladno, po deseti minutách se okazuje slunce a my jsme nabalení jako cibule, uf to je vedro! Nad vesnicí jdeme cestou lemovanou kamennými výtvory. Vypadá to trochu jako křížová cesta, ale úplně nevím, co tím autor a zhotovitel chtěl říci. Žádná krása to teda není.

Stoupáme po lesní cestě a sklon cesty už je trochu znát na našem funění. Je ráno a tak turistů je, k naší velké radosti, poskrovnu. Vodu jsme si nevzali a tak vyschlé hrdlo by dalo za vděk nějakému tomu zlatavému moku. Těšíme se , že budeme brzy na hoře, procházíme kolem značení , že se nacházíme v přírodní rezervaci. Cedule lákající na bufítek a restauraci nám přilije trochu adrenalinu do krve.Vrchol Milešovky, jsme tu !!!

Milešovka se nám odměňuje sluncem a krásným výhledem. Vše trvá pár minut a horu zakryje černý mrak a mlha. Jdeme na rozhlednu, ještě znova několik minut slunce. Je vidět hodně daleko, a to je konec. Jdeme  do restaurace s přesvědčením, že se počasí ještě umoudří. Je to, ale jenom zbožné přání.  Velká prosklená okna v restauraci jistě nabízejí úžasný výhled do kraej, tak snad příště. Dolů jdeme už za deště. Je mi líto těch, které cestou potkáváme, Ti už výhled neuvidí.

výhledy Milešovka
výhledy Milešovka

Milešovka – nejvyšší hora Českého středohoří. Původní název Milešovky Donnersberg – Bouřková hora) Milešovka má podobu trojbokého jehlanu a je vulkanického původu. Kultovní funkci v předkřesťanskémm období naznačují nálezy slovanské keramiky. Turisty alLázeňské  hosty z Teplic , lákala zdejší příroda už v 18. století. Hostinký z Milešova A. Weber na Milešovce vybudoval roku 1825 jednoduchou dřevěnou stavbu „ zemljanku“ vystlanou mechem, poté ještě jednu se slaměnou střechou. Krásné výhledy okouzlily třeba i pruského krále Friedricha Wilhelma III nebo známého cestovatele Alexandera von Humboldta.

Roku 1850 tady byla otevřena  první vyhlídková věž. Milešovce je přisuzován přívlastek „ největrnější „  hora ČR „.

Milešovka
Milešovka

Rozhledna na Milešovce –  vysoká 19 m, kterou můžete navštívit v dnešní době,  je z počátku 20. století  Rozhledna byla vystavěna  v době, kdy část objektů  na Milešovce shořelo. V té době byla na vrcholu vybudována také meteorologická observatoř, jejíž stavbu inicioval teplický horský spolek. Projekt vyhrál se svým návrhem objektu s vyhlídkovou věží ing. arch. Edmund Hok. Stavbu provedli firmy Knobloch z Kostomlat a Richard Pech z Radovesic. Až do začátku 2. sv. války byl nižší ochoz ve výšce 10 m přístupný turistické veřejnosti. Za první republiky se také ještě rozšířila restaurace na hotel a vrchol upraven na způsob parku. Za války observatoř připadla německé armádě a pro turisty byla věž uzavřena. Tento stav zůstal i po válce a pomalu upadala i restaurace, kterou v roce 1969 převzala armáda. Ostatní objekty původní restaurace se proměnily v ruiny.

Rozhledna , i když jenom ve výši prvního patra, je nyní přístupná veřejnosti. Tato část je otevřena díky členům Veřejně prospěšná společnost Milešovka.

Otevřeno : březen – říjen   10.30-17.00

                      listopad – únor11.30- 17.00

Národní přírodní rezervace Milešovka : svahy a vrchol nejvyšší hory Českého středohoří a prvořadé krajinné dominanty. Výměra 51.3 ha, nadm. výška 555- 837 n.m. Ochrana vyhlášena dne 25.9.1951.

Den plný zvratů v počasí nakonec dopadl náramně, slunce se nám pak ještě ukázalo při návštěvě zámku v Ploskovicích  a poté  před západem Slunce na úžasné vyhlídce na Bukové hoře.

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *