Dobytí Řípu

Po dlouhém plánování a nekonečných hodinách tvrdého posilování a těžké dřiny se nám to konečně povedlo. Dobyli jsme Říp!

Mnoho rodilých pražanů se takhle na sever ještě nikdy nevydalo. Cesta nám trvala sice jen pět hodin, ale celkové přípravy by se daly počítat i v řádech dekád. Nápad na dobytí jedné z nejmýtičtějších českých hor padl asi před dvěma lety na hodině češtiny. Ptáte se proč? Celá výprava byla organizována na námět divadelní hry: „Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem“. Celé přípravy spotřebovaly stovky hodin tréninku před otevřenou ledničkou a ve smrtelně ledové vodě Vltavy. O místa ve vlaku jsme se museli hrdě bít a přece jsme zvítězili. Prohlédli jsme si zapadlé město Roudnitz, spadající nejspíš už pod Sasy. Po založení základního tábora pod horou jsme si uvařili čaj na malém ostrově uprostřed mohutného ledového jezera.

Na jezeře jsme mohli shlédnout představení našich školních krasobruslařek a krasobruslařů. Malá skupinka hrdých průzkumníků nám jako první prosekala cestu skrz divočinu, aby celá kolona bezpečně dorazila až na vrchol. Na vrcholu jsme přesně ve dvanáct hodin vztyčili vlajku a dosyta se všichni nakrmili řízky.

Tlačeni časem a zvláštním zdáním, že vlak pojede včas, jsme se po půlhodinových radovánkách a hostině vydali na sestup. Když jsme sestupovali, opět nás překvapila akce našich zkušených bobistů, kteří celou horu bez jediného vážného zranění sjeli a překonali tím jak český, tak také světový rekord ve sjezdu Řípu. Na vlak jsme dorazili včas a s pouze minimálními ztrátami. Navíc naplněni dobrodružstvím. Do Prahy jsme se dostali v 15:00. Celý výlet se nám líbil a musím uznat, že nás i velmi bavil.