Náš malý výlet začíná u základní školy v Mokropsích. Trochu nostalgie i vzpomínka, vůbec to tady nepoznáváme, za těch několik let, co sem Sára nechodí, se toho změnilo opravdu hodně. Místo zabahněné polní stezky, kterou děti chodily od vlaku, je tady krásný atletický ovál, kolem zasetá tráva i závlaha. Obdivujeme přírodní amfiteátr s moderním pódiem. Vše voní novotou, usedáme do hlediště a před námi je zarámovaný obraz se zelenými vrchy a televizní věží Cukrák. Nová je také sportovní hala Věry Čáslavské. Celý areál školy zasazený do romantického údolí. Krása, snad tu žáčkové najdou i skvělé pedagogy.
Máme ještě čas a tak naše vzpomínková tour pokračuje směrem k pizzerii Luna a ke břehu Berounky. Pizzerie je zavřená, ale místo u řeky je pořád krásně lákavé. Uprostřed řeky stojí osamocený rybář s doutníkem. Sedíme na dřevěném molu, popíjíme malinovou limonádu a užíváme slunečních paprsků.
Most přes Berounku v Mokropsech
Červený most přes Berounku a za ním splav. O břehu se k mostu nedostaneme, ale Sárka cestu zná. Obejdeme několik domů a jsme u mostu. Lekneme se, když se po mostě řítí vlak, to je rachot. Most má i na jedné straně lávku pro pěší, vyhýbáme se i cyklistům, kteří využili krásného všedního odpoledne. Z mostu je na levém břehu vidět vodní mlýn na okraji historické zástavby Dolních Mokropes.
Kadečkův mlýn č.p. 607
Mlýn je velmi starého původu. První zmínka o něm již ve 2. pol. 14. stol.. kdy měl být „znovu postavený″. Konkrétnější informace o mlýnu jsou však až z 19. stol., kdy zde hospodařil mlynářský rod Vošalíků. Vošalíkové drželi mlýn až do roku 1927, kdy jej koupil p. Kadečka. Od roku 1923 zde byla zřízena hydroelektrárna se dvěma Francisovými turbínami, dodávající elektřinu pro Dolní Mokropsy, Horní Mokropsy a Všenory.
Železniční most
Most je z větší části již na sousedním katastrálním území Všenor/Horních Mokropes. Všenorským údolím a dále přes řeku (bývalý brod přes Berounku mezi Horními a Dolními Mokropsy) vedla tzv. Zlatá stezka, po níž putovali kupci od Jadranu k Baltu. Dne 14. července roku 1862 byla slavnostně otevřena jednokolejná železniční trať z Prahy Smíchova do Plzně Skvrňan. Jednokolejný železniční most spojoval Dolní a Horní Mokropsy. Ještě než byl most dostaven, podemlela v únoru 1862 povodeň nedokončený pilíř. Při velké povodni v roce 1872 voda opět podemlela pilíř a zřítila se železná konstrukce dvou polí. Po dobu přerušení dopravy, od 26. května 1872 do 26. června téhož roku, byla zřízena u obce Dolní Mokropsy před mostem zastávka „Mokropsy“ pro výpravu osob a zavazadel a pro službu telegrafní. V červenci 1911 byl most během jediné noci rozšířen o druhou kolej.
Most slouží dodnes s výjimkou krátkého času na konci války, kdy jej z provozu vyřadili partyzáni. Vydržel i poslední, jednu z nejničivějších povodní v historii Berounky, v srpnu 2002. Most, který prošel generální opravou v devadesátých letech dvacátého století, ji přežil bez úhony. K železničnímu mostu byla přibudována konstrukce ocelové lávky pro pěší. V srpnu roku 2002 byla obec, podobně jako ostatní sídla na Berounce, postižena katastrofální povodní. I když Všenory vzhledem k poloze a rozmístění většiny obytných budov na svazích byly ve srovnání s některými jinými obcemi postiženy relativně málo, svá obydlí bylo nuceno opustit cca 150 lidí ze 43 zatopených domů a několika chat, kterých bylo zaplaveno cca stovka, ale většina jejich uživatelů se zde v době povodní nezdržovala. Provizorní azyl ve školní jídelně a tělocvičně bylo nuceno použít první noc cca 30 občanů včetně několika chatařů.
Část textu : http://www.mistopis.eu
Jez a Všenorské tůně
Pokračujeme dále po pravém břehu Berounky k lomenému jezu a dvěma rybníkům. Rybníky od řeky dělí pouze hráz. Obě tůně jak „Dolní tůň Všenory“ tak „Horní tůň Všenory“ jsou podrevíry pražského mimopstruhového revíru č. 401 002 Berounka 2.
Jarní zeleň dokresluje malebnost celého údolí kolem řeky. Nádherná procházka.
Přidat komentář