Od kaple sv. Václava pokračuji lesem dolů do soutěsky Tichého údolí. Mám štěstí, je všední den, krásné počasí a nikde nikdo. Nejdříve malou procházkou projdu část kolem únětického rybníka. Ticho ruší jen křídla kačen, které přistávají na hladinu. Osamělý rybář už balí své nádobíčko.
Alšova vyhlídka
Na rozcestníku je napsáno, že vyhlídka je 70 m odbočkou vpravo. Asi se mi ztratila někde v lese, protože jsem ji neviděla, odbočuji tedy až o kus dále. Vcházím po trochu prošlápnuté cestě směrem nahoru, ale po pár metrech mi spadlý strom přehradil cestu. Pokračuji vlevo šikmo do kopce a nahoru se nějak dostanu, dolu už pak jdu po správné cestě.
Výstupem od Únětického potoka dojdu na severní okraj vystupujícího tělesa silicitů (biuližníků). Navazující plošinu na severním okraji Tichého údolí tvoří říční štěrkopísky suchdolské terasy, ležící asi 90 m nad dnešní úrovní Vltavy. V době, kdy je řeka nanášela, Tiché údolí ještě neexistovalo.
Výstup do strmého kopce je nutno jít s velkou opatrností. Převýšení je asi 70m. Na skalisku to po kamenech hodně klouže, ale výstup na vyhlídku je celkem rychlý. Panoramatický výhled do kraje z Alšovy vyhlídky je pak krásný. Vyhlídku rád navštěvoval malíř Mikoláš Aleš, odtud její pojmenování.
Po kochání se krásným výhledem scházím kolem skal a kamenité stráně s nálety bříz a dalších stromů dolů. Je krásně a tak po 1 km je příjemné se odměnit točeným pivem ve zdejším pivovaru.
Přidat komentář