Je 16 hodin, jedenáct hodin plavby za námi. Trochu masakr ! Rušný přístav, lodě a zboží a hlavně lidé . Barmánci na lodích, koupající se v řece, diskutující na břehu, ženy věšící dlouhé šňůry barevného prádla a neodbytní taxíkáři, řidiči rikš.
Hotel ET
Ceny za odvoz jsou přemrštěné, máme na papírku název guest housu, který jsme našli v průvodci. Nakonec usedáme na korbu malého pikapu. Royal guest house je plný a tak na radu recepčního odjíždíme o pár ulic dále do ET hotelu. Ulice v Mandalay jsou přeplněné lidmi, povozy, auty se zbožím, špínou a smogem. E.T hotel – cena 30 SD za dvoulůžkový pokoj / 83rd St, 23/24 Mandalay See nearby area/. Postel, jedna miniskříňka, židle a koupelna nic moc. Celkem čisto. Já takovým pokojům říkám „kobka“. Pořád, ale lepší než čínský hotel, který jsme stihli prohlédnout ještě před ET. Hotel je oblíbeným místem pro baťůžkáře.
Potřebujeme najít kancelář, kde prodávají letenky. V chanském bufetu ochutnáme několik vegetariánkých jídel. Je to dobré a ohromně levné. Kupujeme ještě na trhu ovoce. Zastavujeme v malém obchůdku, kde jsou velmi vstřícní majitelé a nabízejí pomoc, protože se nám nedaří kancelář s letenkami najít. Syn majitelů odchází s Honzou a já usedám mezi pohostinné Barmánce. Koukají na televizi, kde právě běží korejská telenovela. Ptají se mě jestli u nás také dávají, je to prý moc krásné. Směji se a říkám, že nedávají korejské, ale třeba venezuelské, ochutnávám všelijaké delikatesy, které se vyrábějí v Barmě a které jsme i měli možnost vidět vyrábět ručně při naší cestě po Barmě. Říkám Barmáncům, že jejich Su ťi byla na mítinku s Dalalajlámou u nás v Praze, v očích jim září šťastné jiskřičky.
Je už hodně pozdě, v recepci sedí spousty lidí, je to tady jako v kině, všichni se snaží připojit na internet a spojit se s přáteli nebo příuznými. Sedí zde Evropané, Korejci, Číňané…Spojení mi nefunguje a tak to vzdávám. Na pokoji během pár minut oba usínáme.
Přidat komentář