Sloni
12.den – neděle 12.1.2020. Původně jsme měli v plánu flákání, ale nakonec jsme si den předem objednali výlet do sloního kempu. V sedm jsme měli být nachystaní na recepci, ale mikrobus pro nás přijel až o půl hodiny později. Jel s námi ještě jeden holandský pár a celkem nás bylo 9. Cestou k řece jsme se stavili nakoupit ingredience na oběd. Po řece jsme pak jeli úzkou loďkou cca 40 minut k místu, kde už čekala skupinka slonů.
Moc nás potěšilo, že sloni jsou na volno, nemají žádné řetězy a všichni je ovládají v podstatě jen slovními příkazy. Chvíli jsme si slony hladili a fotili si je, pak dorazila ještě jedna menší skupinka turistů a všichni jsme šli k řece, kde jsme mohli pomoci s koupáním slonů. Mohli jsme se na ně i posadit za krk.
Po koupeli jsme se vrátili na místo, kde jsme přistáli loďkou, místní kluci dali na slony sedátka a vždy ve dvojici jsme se jeli projet směrem ke slonímu kempu. Tam byli sloni okamžitě odstrojeni a my jsme je mohli nakrmit banány a cukrovou třtinou. Nakonec jsme jídlo dostali i my.
Zpátky z kempu jsme šli už pěšky a pokračovali lodí k mikrobusu a odtud zpět do hotelu. Byl to úžasný zážitek – rozhodně tady slony netýrají tak, jako na některých jiných místech v Asii.
Odpoledne jsme strávili lenošením na pláži, dali jsme si všichni masáž a opět večeři při západu slunce.
Gyjeikaw Ward
13.den – pondělí 13.1.2020. Po snídani jsme vyrazili po pláž s tím, že dojdeme, kam dojdeme. Prošli jsme náš úsek pláže a pak to chvilku museli vzít lesíkem, protože se přes útes nedalo jinak pokračovat dál. Došli jsme ale k řece, kterou jsme s batohy nad hlavou museli přebrodit. Před námi byla dlouhatánská pláž – moc hezká, ale na té naší se nám přeci jen líbilo víc. Tady byly spíš hotýlky (nám přišly skoro prázdné), ale žádné plážové bary.
Až úplně na konci se nám podařilo jeden najít, takže jsme se hned občerstvili. Pláž se za ním dost změnila, protože jsme se dostali k rybářské vesničce Gyjeikaw Ward – tady začal být dost nepořádek, zbytky ryb a hlavně jsme po cestě viděli asi 15 mrtvých nafouklých psů. Podél pláže byly natažené modré plachty, na kterých rybáři sušily ryby.
Buddha nad městem
Nejdřív jsme se chtěli další úsek cesty svézt, ale nakonec jsme došli pěšky až na pahorek nad městem k obrovské soše Buddhy. Ušli jsme 13km, ale ten výhled stál zato. Když jsme si odpočinuli, sešli jsme dolů z kopce a tam stopli moto-taxi – motorku se sajdkárou, která nás všechny tři odvezla zpátky do hotelu.
Pak už nás čekala jen pláž, moře, masáž, večeře a drinky – zvlášť oblíbeným se stala pinacolada servírovaná přímo v kokosu.
Přidat komentář