Let balónem nad Baganem
7.den – úterý 7.1.2020. Vzbudili jsme se ve 4:30 hod. do mrazivého rána. Jenže když chce člověk vidět východ slunce, nic jiného mu holt nezbývá. Na e-bicích jsme opět dojeli k vyhlídkové věži, zaplatili vstup 5USD a vyběhli si to po schodech, protože u výtahu byla kupa Japonců. Kdyby tam nebyli oni, nebyl na věži skoro nikdo jiný. Východ slunce byl kouzelný, zvlášť když se k tomu přidalo asi 30 balónů, které se téměř naráz vznesly k nebi.
Když jsme se dostatečně nabažili výhledů, vrátili jsme se na hotel na snídani a krátký odpočinek. Pak jsme opět na e-biku vyrazili k jedné z nejznámějších pagod Ananda Paya a místní tržnici, která se pro kluky ukázala jako pravý ráj. Pokračovali jsme kolem spousty pagod k vesničce Minnanthu – místní dívka nás po vesnici provedla a ukázala nám spoustu zajímavých věcí – jak se vyrábí bavlna a výrobky z ní, jak se pěstuje sezam, vyrábí věci z bambusu, jaké mají zásobování vodou, dělají olej z buráků apod.
Po Baganu jsme křížem krážem jezdili celý den, většinou jsme všude byli úplně sami. Jediné, co nás mrzelo, bylo, že se na pagody už nedá vylézt. Zaujaly nás „občerstvovací“ stanice po cestě – všude byly přístřešky, kde byly nádoby s vodou. Je tedy pravda, že jsme neměli odvahu se z toho napít.
Večer jsme dojeli k řece, kde nás všichni přemlouvali, abychom si pronajali loďku na západ slunce, nám to ale přišlo zbytečné. Dali jsme si kafe „na pláži“ a pak pozorovali krásný západ slunce ze břehu.
Hned poté, co jsme vrátili e-biky, jsme vyrazili na dvouhodinovou masáž, kterou jsme si zamluvili den předem kousek od hotelu. Nejprve jsme dostali půlhodinovou olejovou masáž nohou a pak 1,5 hodiny thajskou masáž celého těla. Bylo to úžasné, zvlášť když cena byla 400,-Kč, ale Miloš pak nemohl zbytek večera skoro chodit, jak ho bolela lýtka.
Večer jsme ještě zamluvili auto na druhý den na Mt. Popa. Buď jsme mohli jet sdílenou dodávkou za 160,-Kč/osoba nebo si vzít taxíka, který nás všechny vyšel na 640,-Kč, takže jsme si vybrali taxíka, protože jsme stejně nevěděli, jestli bychom ráno stíhali hromadný odjezd.
8.den – středa 8.1.2020
Let balónem nad Baganem
Ráno mě v 5:15 hod. vyzvedl minibus u hotelu a poté, co jsme nabrali u jiných hotelů pár dalších lidí, jsme dojeli na místo, odkud vzlétají horkovzdušné balóny. Byla tma a zima, ale stejně jsem se těšila jako malé dítě. Nejdřív jsme dostali snídani – croissanty a kávu nebo čaj a pak už se všech 25 připravených balónů vzneslo postupně k nebi. Strach, který jsme měla, za chvíli spadnul a já si to prostě užívala. Neletěli jsme nijak vysoko, protože Bagan je placka, ale všechny pagody jsme měli jak na dlani a z balónu viděli i východ slunce. Nepopsatelné. Měla jsem zaplacený balón pro 8 lidí (490 USD, https://bagan-balloon.com/price.php), šlo ale objednat i o trochu levnější balón pro 12 osob (myslím, že u té druhé varianty nedostali dárkové předměty, fotky a video z letu). Letěli jsme 1 hodinu a 15 minut a nakonec přistáli na písečné pláži u řeky. Po příletu jsme dostali osvědčení o letu, občerstvení a nezbytné bublinky, které k balónům patří po celém světě.
Mt. Popa
Když jsem se vrátila na hotel, Freda zrovna snídal a Miloš trpěl na pokoji žaludečními problémy. Naštěstí se dal během hodinky do kupy, takže jsme v deset mohli vyrazit na Mt. Popa, což je klášter na hoře (resp. vulkanické vyvřelině). Po cestě jsme se zastavili ve výrobě palmových produktů – zejména cukru, vína a alkoholu. Také jsme viděli výrobu burákového oleje (buráky neboli podzemnice olejná se v Baganu těží na každém kroku). Všude bylo u silnice nezvykle hodně žebrajících lidí. K Mt. Popa se musí jít cca 20 minut po schodech (řidič tvrdil, že 45 minut, v průvodci jsem četla, že schodů je 777, ale nepočítali jsme je), po kterých řádili opičky „zlodějky“. Nebylo jich tady ale zase až tolik, jak se psalo na internetu.
Prohlédli jsme si klášter, sešli dolů a dali si „kafe“. Po cestě zpět k hotelu jsme viděli, jak se staví silnice – rozdrtí se kámen, ten se naskládá do roviny a zaleje asfaltem – na stavbě silnic hodně pracují i ženy. Mzda je prý do 10.000k na den, což je cca 160,-Kč.
Odpoledne jsme si opět půjčili e-biky a vyjeli na západ slunce. Mimo jiné jsme si znovu uvědomili, že je v Baganu sice krásně, ale všude je hrozný nepořádek a válejí se odpadky. Jak jsme později zjistili, je to „specialita“ právě Baganu, protože nikde jinde už to tak hrozné nebylo.
Po večeři jsme si kupodivu opět zahráli karty.
Přidat komentář