Co dělat v zimě, když jedete na Šumavu a tam zrovna v únoru není sníh? Nejlepší je nelenit a vyrazit na pěší turistiku či cykloturistiku. Hluboké šumavské lesy, blata a louky se dají prozkoumávat i v tomto jinak mrazivém období.
Jedním typem na výlet může být rozhledna Boubín. Poměrně nová, dřevěná stavba se nachází v nadmořské výšce 1.362 m n. m. na stejnojmenném vrchu. Nejjednodušeji se na kopec dostanete z obce Kubova Huť, která se od rozhledny nachází pouhé 4 km západním směrem. Turistická trasa začíná nedaleko vlakové stanice a vede po kamenito štěrkové cestě stále vzhůru. Není divu, z úrovně přibližně 1.000 m n. m. musíme vystoupat o cca 360 metrů výše.
Kromě toho, že je cesta značena modrou turistickou značkou, uvidíte na trase hned několik přidaných cedulek s nápisem „Rozhledna“ u které nechybí ani směrovka na tento cíl. Jedna z takových cedulí je i u vojenského bunkru, prvního rozcestníku na cestě. Kamenitá lesní vozovka se v tomto bodě výrazně stáčí doprava. Dále pak pokračuje smrkovým lesem přes první kopec.
Jediné místo, kde stezka vybočuje alespoň na okraj lesa, takže je možné mít malý výhled po okolních Basumských lukách, následuje hned za prvním kopcem. Jedná se o poměrně rovinatou část, která končí u zastřešeného odpočívadla s dřevěnými lavicemi, místem jako stvořeným pro krátký odpočinek. Navíc se jedná o poslední a jediné odpočívadlo na cestě. Další je až přímo u paty rozhledny.
Po malé pauze se můžete vydat dál. Jak stoupáme, objevují se na cestě ledové krusty, po kterých se nedá vůbec pokračovat. Opět jsme si připomněli, že je teprve konec února. S veškerou vervou se přidržujeme okolních stromků a pomalu, s obtížemi, se snažíme klouzat směrem vzhůru. Pak přicházíme k rozcestníku Pod Srní hlavou, který nás informuje, že jsme přibližně na půli cesty od rozhledny.
Po chvíli chůze se dostáváme konečně i na území Národní Přírodní Rezervace Boubínský prales, jednoho z nejhodnotnějších dřevinných porostů na našem území, ve kterém se nachází i náš cíl- Boubínská rozhledna. U rozcestníku „Boubínská cesta- Sever“ odbočujeme na dřevěné schůdky doprava. Cesta je stále značena červenou barvou, ke které se nyní přidala i červená. Terén je nyní méně dynamický. I tak nám k cíli zbývá překonat posledních 50 výškových metrů. Před námi je poslední rozcestník, který nás může zlákat ještě k návštěvě Srního vrchu (1296 m n. m.) ale my pokračujeme přes posledních 500 metrů k rozhledně, která se před námi jakoby nic náhle objeví.
Přišli jsme akorát na západ slunce. Rychle se potýkáme s poslední překážkou, dřevěnými schody rozhledny, a už vidíme tu nádheru okolo. Zalesněné kopce, z části pohlcené šumavskou mlhou a do toho zlatý kotouč, který se pomalu noří za obzor. Fotíme o sto šest, po kterém následuje rychlý úprk dolů. Přeci jen, máme před sebou ještě stejnou klouzající cestu zpátky na hotel, a pak zaslouženou pozdní večeři.
A v létě se tam dá zase stanovat. V chráněné krajiné oblasti vytvořili tzv. nouzová nocoviště, kde je možné si rozbalit stan. Pro děti je to neuvěřitelný zážitek – http://www.holidayfriends.cz/recenze/jak-se-sbalit-na-noc-v-prirode
děkujeme 🙂