Kubova Huť

Nejvýše položená železniční zastávka v Čechách

Jak nazvat seskupení několika domů, které z větší části fungují jako rekreační zařízení, hotely nebo ubytovny v soukromí, případně jako restaurace? Dejme tomu, a snad místní neurazím, když nazvu Kubovu Huť vesnicí, která si může směle zadat i s označením polosamota. Tím ovšem rekreační potenciál této jihočeské obce rozhodně neklesá! Právě naopak! Obklopena jedním z nejhodnotnějších lesních porostů v České republice, tedy Boubínským pralesem, je ideálním místem pro prozkoumávání jak letní, tak zimní krajiny českého skvostu – Národního Parku Šumava.

Kubova Huť

První zmínky o Kubovy Huti jsou známy z roku 1728, kdy zde na místním potoce byla založena sklářská osada. Dnes se do Kubovy Hutě asi nejjednodušeji dostanete autem. Z Prahy vám jízda potrvá přibližně dvě hodiny. Trochu horší podmínky jsou při zvolení dopravy hromadné. Při té budete muset několikrát přestupovat. Při dobrém spojení jen ve Strakonicích. Cesta se vám i tak protáhne minimálně na 3 hodiny.

Lyžování 

My jsme přijeli do Kubovy Hutě lyžovat. O tom, že letošní zima není vlastně zimou, toho bylo napsáno už také požehnaně, a tak nepřekvapí, že ze dvou sjezdovek, které zde tvoří „lyžařský areál“ fungovala a byla zasněžena pouze jedna, 250 metrů dlouhá. I přesto, že se jednalo o konec února, lyžování vypadalo jako na konci dubna. Kromě uměle zasněžené sjezdovky nebylo po sněhu nikde ani památky.

Pro potřeby prvního „rozjezdového“ dne nám to ale příliš nevadilo. Během prvních lyžařských pokusů naši čtyři úplní nelyžaři hodnotili tento pidisvážek jako nejprudší černou sjezdovku. Na pomě jsme ještě neuměli vyjet, a tak jsme svah museli šlapat. Byla jsem překvapená, že ani jeden z mých svěřenců nevyužil psychického nátlaku v podobě slz a vztekání. Místo toho všichni poslouchali mé rozkazy. Protože je sjezdovka v horní části méně prudká, trénovali jsme obloučky tam.

Na stejném místě se nachází i lyžařská školička, kam vás ale bohužel bez instruktora nepustí. A to i přesto, že místní instruktoři vidí, že svým snažením naučit lyžovat děti, které na tom nikdy nestály, přímo na sjezdovce vlastně ohrožujete okolní lyžaře. Pokusili jsme se tedy alespoň vyjednat pár jízd na školičkovém tažném laně, aby si děti uvědomily, jak funguje jízda na vleku. Po nabídce od místních instruktorů 1.600 Kč za 30 minut jízdy, jsem se opět přesvědčila o tom, že Češi ještě pořád nevidí za roh. Co na plat, děti jsme tak učily o to intenzivněji, aby se již druhý den mohly připojit k ostatním rozježděným družstvům.

Kromě „lyžařského areálu“ je v Kubově Huti mnoho restaurací a dokonce i jeden obchod, který má ovšem otevřeno pouze pondělí až sobota od 7:00 – 11:00. Bohužel jsem tuto otevírací dobu nikdy nestihla, a tak nemohu poreferovat na téma vybavenosti tohoto obchůdku, který se nachází hned vpravo od sjezdovky.

Nejvýše položená železniční zastávka v Čechách

Abychom ovšem pořád jen nenadávali a nehanili místní podnikatelské záměry, Kubova Huť má i jedno svoje „nej“, kterým je nejvýše položená železniční zastávka v Čechách (995 m n. m.). Jízda vláčkem, ať už do Volar nebo do Vimperku je zážitkem sama o sobě. Po jednokolejce se svezete skrz krásný les, budete zastavovat na opravdových samotách a ať už zvolíte jakýkoli směr- vždy pojedete pořádně z kopce.