Na vlastní nebezpečí – s dětmi.
Je sobotní poledne, holky jely do Ořecha do lanového centra. Konečně pohoda a klídek. Bohužel netrvají dlouho. Zvoní telefon. Musíš přijet , žadoní holky , táta nemůže jít na dráhu a samy jít nemůžeme. Asi se úplně zbláznily. Žadoní dál . Prosím, prosím přijeď! Slib je slib a tak se oblékám.
Po cestě mě hryže vědomí, že to také nemusím zvládnout. Když jsem zvládla Gibbon v Laosu , tak zvládnu i tohle, utěšuji se. Jsem na místě , představovala jsem si to jednodušeji. Procházíme instruktáží , děti na rozdíl ode mne vše chápou. Já je mám hlídat a jistit , opak je ovšem pravdou. Už když se soukám do popruhů , vše dělám opačně. Nakonec musím podepsat papír, že vše provádíme na vlastní nebezpečí. Mám na čele krůpěje potu. Venku svítí podzimní slunce , ale je dost chladno a fouká vítr. Na dráze je několik lidí. Jedna paní visí v sítích už delší dobu a nějak to nejde dál. To člověka hned povzbudí! Několikrát dole vyzkoušíme zda lana a karabiny drží. Dole to vypadá dost jednoduše. Vycházíme na dřevěnou věž. Ze shora už pohled tak lákavý není.Odvažujeme se na první přechod . Vše se kejvá a houpe, ze strany se do nás opírá ledový vítr. Hrůza.. Děti mají záchvaty smíchu a já sotva dýchám. Pak přicházejí těžší a těžší překážky. Na přechodu po jakýchsi houpačkách se mi lano dvakrát omotá kolem hlavy . Asi se uškrtím, z posledních sil se vyhrabu a těším se , že to brzy skončí. Zima začíná být nesnesitelná a tak pomalu končíme. Holky jdou ještě na bungee jumping. Vypadá to strašidelně, ale holky vřeští a výskají radostí a tak je to asi super.
Já mám pro dnešek dost. Třeba příště !!
Lanové centrum v Ořechu s 18ti vysokými překážkami, houpačkou, nízkými překážkami,třemi umělými stěnami o výšce 10m, vyhlídka a trochu adrenalinu. Dostupnost MHD. Ořech – ulice K Ovčínu a Rovná, autbusem z metra LUKA č.352 a 301. Autem je to po okruhu z Barrandova nebo ze Zličína 5 minut, přes Řeporyje 5 min.
Přidat komentář