Výlet, který zvládne i rodina s dětmi. Tak by se dala popsat většina výletů z horského městečka San Genesio (Jenesien), které leží v nadmořské výšce 1081 m. n m. Do San Genesia jezdí každou půlhodinu lanovka, která ho spojuje s hlavním městem regionu, Bolzanem. Zpáteční lístek stojí 5 euro a jízda trvá něco okolo 10 minut. Po cestě vzhůru se vám postupně otvírají překrásné výhledy na místní vinice, jablečné sady, celé Bolzano a nakonec i okolní hory.
Samotné městečko má příjemnou domáckou atmosféru. Starobylé domy, horské louky a výhledy na okolní hory, to je typický obraz San Genesia. V neděli vás zde dokonce místní přivítají ve svých tradičních krojích.
Cílem našeho výletu byla náhorní plošina Saltner, která je známá svými loukami, na kterých se skupinovitě vyskytují překrásné modříny. Už ve městě se k nám připojili další turisté, toužící po krátké procházce po okolí. V tu chvíli nám došlo, že místní túry jsou opravdu proslavené, a že na cestě v žádném případě nebudeme sami. Ze San Genesia jsme vyšli po cestě č. 1, která je současně vedená jako trasa E5. Trasa E5 je jednou z dálkových cest, které vedou skrz evropská pohoří a na kterých můžete strávit i několik měsíců s batohem na zádech.
První část naší cesty vedla po frekventované silnici, a tak jsme byli rádi, že jsme ze silnice nakonec odbočili na horskou nevydlážděnou cestu. Podle místních ukazatelů nám naše trasa měla trvat přibližně 2 hodiny a 30 minut. My jsme ovšem nasadili takové tempo, že jsme na vrcholu (Saltner 1467 m. n. m.), byli již za necelé dvě hodiny. Pod jedním z místních překrásných modřínů jsme si pak dali malý oběd, kterým jsme načerpali patřičnou energii na další cestu. Z planiny Saltner jsme odbočili doprava na stezku 30A vedoucí k jedné z místních chat, Tomanegger, kde se můžete občerstvit. Také zde stojí jedem z památných stromů- 400 let starý javor klen. Co se týká vyhlídek na okolní hory, tak na planině toho moc neuvidíte, protože většinu z nich zakrývají ony skupinky modřínů, zato na cestě zpět jsou již od chaty Tomanegger vyhlídky téměř pořád. Můžete tak dohlédnout na Schlern- horu tyčící se nad Bolzanem, nebo Rittner Horn. Od chaty jsme se vydali cestou č. 30 vedoucí nejdříve po místních loukách, poté lesem až na asfaltovou silnici, kterou jsme přišli z města. Měli jsme skvělý čas. Lanovka nám jela přibližně za 15 minut, a tak jsme akorát došli na stanici. Tam jsme si bohužel uvědomili, že jsme v Itálii, a že je zrovna čas oběda. No a jak jinak, po obědě následuje ještě siesta. Jinými slovy od 12:00 do 15:00 lanovka nejezdí. A nejezdí ani místní autobusy. Přesto, že je to do Bolzana pouze 8 km z kopce, byli jsme už příliš vyčerpáni z našeho výletu, a tak jsme raději hodinu, která nám zbývala do odjezdu lanovky, strávili v místním stínu.
Nakonec jsme se lanovky dočkali a společně s ostatními odjeli do sluncem rozžhaveného Bolzana. Ach, jak je krásné trávit místní letní dny na horách, kde je v nejlepším případě něco málo přes dvacet stupňů.
Přidat komentář