• Menu
  • Menu
Stoanerne Mandln

Stoanerne Mandln, Itálie, Dolomity

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Itálie » Stoanerne Mandln, Itálie, Dolomity

Stoanerne Mandln je jedno z těch míst, které jsem prostě musela navštívit. Posuďte sami: Místo, které je rovných 2001 metrů nad mořem, je fascinující nejen svým výhledem- za jasného počasí odtud uvidíte Marmoladu, celé Sarntalské Alpy a za dobré viditelnosti i velkou část Dolomit. Jeho zajímavostí je ovšem i samotný vrchol, kde stojí přes 100 (možná) náhodně postavených kamenných pyramid. A důvod jejich přítomnosti? To nikdo netuší. Někteří tvrdí, že zde vedla středověká cesta, a že je to jeden ze způsobu jejího značení. Proč by jich tu ale bylo tolik jen kvůli značení nějaké cesty?! Jiní říkají, že je to staré posvátné mystické místo. Kdo má pravdu a jestli existuje ještě jiné, pravdivé vysvětlení, to nikdo neví.

cestou do San Genesia
cestou do San Genesia

Každopádně musím přiznat, že kdybych hledala nějaké posvátné místo Dolomit, byl by to možná právě vrchol Schöneck. Jeho výhled a cesta, která na něj vede z městečka Sarnthein, je nezapomenutelným zážitkem pro všechny, kdo se nebojí přibližně kilometrového převýšení. Ale nebojte, cesta na vrchol je dlouhá 7 kilometrů, takže se ono převýšení příjemně rozdělí a stezka není po celou dobu zas až tak strmá. Nakonec podle všech průvodců je tato túra jednou z těch lehčích. My jsme si ovšem náš výlet chtěli trochu zpestřit, a tak jsme se ze Stoanerne Mandln nevydali zpět do údolí, ale pokračovali dále směrem na jih po dálkové evropské cestě E5, kterou jsme chtěli dojít až do San Genesia a odtud se svést lanovkou zpět do Bolzana.

Jedná se o 14- ti kilometrovou cestu, která zpočátku vede přes horské louky, ze kterých se vám po celou dobu naskýtají úchvatné výhledy na okolní hory a údolí. Obrázek dokreslují pasoucí se krávy, kozy a koně. U chaty Möltner Kaser se stezka dostává do lesa, který za chvíli střídají pastviny s vysokou trávou a skupinkami stromů – dokonalý obraz bájné Arkádie. Na cestě pokračujeme dál až k Fahrer Höfe, kde musíte odbočit doprava, a ne tak, jako můj kamarád doleva. Ano, pokud to ještě nevíte, v horách a nakonec všude, kam půjdete a kde to nebudete znát, platí několik pravidel. To první a podle mě nejdůležitější je, že když člověk dojde na křižovatku dvou a více cest, musí se zastavit a počkat na všechny, kteří jdou s ním. Takže kdyby to můj kamarád byl býval věděl, nepřišla bych na ono rozcestí a netušila, kde je a jakou cestou se vydal. Čekala jsem přibližně půl hodiny, a protože jsem neměla jeho telefonní číslo a na túru jsme si s sebou vzala jen starý telefon se starými čísly, a protože byla zhruba jedna hodina odpoledne a do soumraku bylo daleko, rozhodla jsem se jít dál a zbytek cesty dojít pěšky a pevně doufat, že se když tak zeptá na cestu někoho z místních. Mapu jsem měla totiž já.

Má cesta pokračovala ke krásnému kostelíku Lavenna(1527 m. n m.), u kterého se případně můžete také občerstvit v restauraci.

cestou do San Genesia
cestou do San Genesia

Od tohoto místa pak vedla po Saltenské planině, kterou jsem navštívila před dvěma dny. Byla jsem překvapená, že jsem po cestě šla skoro sama a pak mi došlo, že je všední den (úterý), a že místní lidé přes týden pracují, takže nemají čas na horské procházky. Přešla jsem planinu a došla až k známé chatě Edelweiss. A hádejte, koho nevidím! Jo, můj kamarád se celý zpocený trmácí do kopce proti mně. Byla jsem ráda, že ho vidím, a když mi pak pověděl, že jeho cesta vedla údolím a neměla tak hezké výhledy jako ta moje, byla jsem schopná mu i odpustit jeho zkrat na křižovatce. Společně jsme došli k lanovce v 15:55 – přesně pět minut před jejím odjezdem. Tentokrát jsme nemuseli čekat ani minutu a rovnou jsme do ní nastoupili. V Bolzanu jsme pak využili místní autobusovou dopravu, protože představa, že bych měla ujít ještě další 4 km domů, mě děsila. Přesto, že se naše cesta skládala ze dvou jednoduchých tras, výsledný počet 21 km a převýšení přes 1 km je nejspíš důvodem zařadit ji do těch těžších.

Klára Skuhravá
Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *